The Silver Crow: Recenze slibné adventury, která vyšuměla do prázdna

Na The Silver Crow jsem se velmi těšil, a to nejen proto, že jsem milovníkem point-and-click adventur. Totiž celý námět o popravčím ze šestnáctého století, který vyšetřuje vraždu, mi přišel velmi atraktivní. Byl jsem proto ochoten přehlédnout i fakt, že pozadí jednotlivých obrazovek byla vygenerována umělou inteligencí a poté převedena do pixelartového vizuálu. Ostatní složky, ať už animace či design postav, navíc vypadaly kvalitně.

Do hry jsem se tak pustil s očekáváním hutného a temného dobrodružství, které se, jak tvůrci avizují na stránce titulu, bude zabývat také tím, jak hlavního hrdinu vnímá okolí, a jeho psychologickým rozkolem. Nakonec jsem ale dostal poměrně jiný zážitek, který byl navíc v některých ohledech silně nedopečený.

Recenzovaná verze: PC

The Silver Crow to bude mít těžké, a to i proto, že adventurní konkurence je v posledních letech neuvěřitelně silná. Být pouze průměrný už prostě nestačí, což je bohužel případ i tohoto projektu od studia Dreamagination.

Hra vás zasadí do role Conrada, popravčího v Německu šestnáctého století, který se zároveň živí jako místní léčitel. Jednoho dne je povolán lovcem čarodějnic, aby pomohl s vyšetřováním vraždy slavného malíře. Ten byl nalezen mrtvý ve svém bytě a jeho tělo bylo pokryté klovanci od vran.

Příběh začíná velmi mysteriózně a navozuje atmosféru her, jako je Black Mirror, u nás známý jako Posel smrti, nebo série Gabriel Knight. Bohužel už zhruba půl hodiny po zahájení vyšetřování zabředne do naprosto předvídatelných a laciných vod. Zkratkovitě převypráví příběh a poselství známé už z tuny čarodějnických filmů, tedy že lovci čarodějnic jsou verbež.

Nechci tu spoilerovat zakončení, ale působí naprosto useknutě, zrychleně, jednoduše a skoro až jako z nějaké pohádky. Bylo to pro mě velké zklamání. Nemluvě o tom, že herní doba se pohybuje kolem dvou a půl hodiny.

Je škoda, že příběh spadne do průměrných vod, protože jednotlivé ingredience jsou kvalitní. Hlavní hrdina Conrad je sympatický a jeho osobnost mě bavila po celou krátkou herní stopáž. Lehce naznačené jsou také jeho vztahy s okolím, které ho kvůli zaměstnání odsuzuje, přestože jako léčitel lidem pomáhá.

Bohužel je tato linka pouze nastíněná a hra se jí po začátku, kromě několika zmínek v dialozích, prakticky vůbec nezabývá. To mi přišlo jako škoda. Celkově je celý příběh poměrně zkratkovitý a nic neprozkoumá naplno. Nemluvě o tom, že se tu dost věcí vyřeší čistou náhodou.

Navzdory výraznější kritice ale nemohu říct, že jsem se u příběhu nebavil. Dialogy jsou poměrně dobře napsané a minimálně do poloviny mě děj zajímal. Také díky rychlejšímu tempu nezačal nudit. Jakmile mi ale došlo, že hra bude velmi krátká a že pravděpodobně vím, jak skončí, veškerá zábavnost šla rychle pryč.

To samé pak platí i pro adventurní náplň, která je ohlodaná na naprosté minimum. Rozumím tomu, že tvůrci chtěli jít filmovější cestou a nezatěžovat hráče náročnějšími hádankami, ale i tak je to dle mého až příliš přímočaré.

Například tvůrce z Postmodern Adventures ukázal, jak lze hádanky přirozeně napojit na příběh tak, aby zároveň nepůsobily přehnaně jednoduše a dávaly smysl spolu s tím, jak se děj rozplétá.

Tady je všechno postavené například na tom, že potřebujete kolo. Dojdete do hospody, kde ho uvidíte, hrdina se na něj zeptá a barman vám řekne, že vám ho dá za sehnání vína. Vy už víte, že se lahve nacházejí v bytě jedné z postav. Dojdete tam, kliknete na nabídku vín a máte hotovo.

Není potřeba nad ničím přemýšlet. Všechno ihned víte a bez problémů vyřešíte. To by samo o sobě nebylo špatné, ale s plytkým příběhem to zrovna moc nepomáhá.

Vše, co sháníte, se navíc často nachází hned naproti nebo někde blízko. Ještě více tak vynikne stereotypní design, kdy k někomu dojdete, něco seberete, předáte mu to a pokračujete dál. Prohodíte pár dialogů a celý proces se opakuje.

Ano, vím, že tak adventury v jádru fungují. Tady ale není náplň ničím okořeněná. Nic vás nedonutí se zamyslet nebo trochu více pracovat s inventářem, což je škoda. Celé to působí ploše a místy skoro jako technologické demo.

Kde ale musím tvůrce výrazně pochválit, jsou designy postav a jejich občasné animace. Ty se mi velmi líbily. Hádám, že vývojáři pracovali s omezeným rozpočtem, ale i tak je podle mě vizuál povedený.

Ano, je tu otázka použití umělé inteligence při tvorbě pozadí, ale dle mého to ničemu zásadně nevadí. Nízké rozlišení a následná pixelartová úprava to poměrně dobře skrývají. Je ale pravda, že jsem to poznal hned při oznámení. Kvůli tomu, že se v základu jedná vlastně o vygenerovaný obrázek, navíc někdy všechno působí, jako by bylo přilepené na obrazovce.

Jinak tu ale najdete hezké a malebné lokace. Příkladem může být louka s výhledem na hrad nebo samotné prostory v jeho útrobách, které mi přišly povedené. Pochválit musím také soundtrack. Ten se za mě velmi vydařil a připomněl mi hudbu z několika mých oblíbených adventur.

V rámci samotného rozhraní se jedná o naprostou point-and-click klasiku, jak jste zvyklí. K dispozici máte mapu lokací a možnost rychlého přesunu. Cením ale, že se ke všem místům dá dojít také klasicky přes jednotlivé obrazovky a celý svět je mezi sebou propojený.

To je nejspíš vše, co k tomu mohu říct. Jedná se o poměrně velké zklamání. Hra, která měla potenciál stát se hutnou mysteriózní jednohubkou, vyšuměla naprosto do prázdna.

Kvůli naivnímu ději postavenému na silných náhodách navíc velmi rychle ztratí své momentum. To podkopává nohy jak zajímavému tématu, tak i sympatickému hlavnímu hrdinovi a dalším postavám, které by si zasloužily více rozvést. Bohužel na tak krátké ploše k tomu nedostanou dostatek prostoru. Tím pádem vlastně nevím, komu hru doporučit. Konkurence je vysoká a The Silver Crow je jednoduše zapomenutelným dobrodružstvím.

The Silver Crow má zajímavý koncept, který ale tvůrci nedokázali dostatečně využít. Dostáváme tak plytkou a povrchní jednohubku, jež nedokáže správně vyložit své nejatraktivnější karty a nakonec zůstává zapomenutelnou.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Dreamagination