Vítejte u naší nové rubriky Editors Pick, která bude sloužit jako doporučení našich redaktorů na hry, které se nedostaly do recenze, nebo jsme je jednoduše hráli ve volném čase a chceme se o ně podělit. První díl vykopneme hrou The Rogue Prince of Persia. Ta bohužel ve stínu metroidvania zářezu v sérii s podtitulem The Lost Crown, který se dočkal velkého úspěchu, takové ovace nesklidila. V early accessu na Steamu byly recenze místy poměrně vlažné. Nyní už je hra kompletně vydaná a dočkala se také verze pro Nintendo Switch. Právě na něm jsme ji měli možnost pořádně vyzkoušet a toto jsou moje dojmy.
Hráno na konzoli Switch 2
K tomuto dílu od tvůrců velmi populárního Dead Cells jsem byl poměrně skeptický. Bylo mi líto, že po zabřednutí do metroidvania vod tu máme na první pohled „Dead Cells kopii“ jen přeskinovanou do Prince z Persie. Naštěstí jsem se velmi mýlil. Hra má v sobě plnohodnotné DNA této série. Parkour je totiž nedílnou součástí gameplaye a bez něj se daleko nedostanete. Navíc přináší i různé výhody. To celé, skloubené s odměňující explorační smyčkou známou z Dead Cells, dělá z celé hry velmi návykový zážitek.
Než se víc ponoříme do mechanik, dovolte mi koncept hry přiblížit hráčům, kteří třeba Dead Cells neznají. Jde o roguelike plošinovku, kde když zemřete, začínáte znovu. Rozdíl je v tom, že za nasbírané body si můžete kupovat vylepšení, která vám zůstanou a znatelně ovlivní další průchody.
Co se týče příběhu, ten se odehrává během ničivého konfliktu ve Velké perské válce. Království Prince se po útoku rivalů zvaných Hunové promění v doutnající hromadu popela. Když se princ vydá pro pomstu, je zabit, ale záhadně se vrací ze záhrobí. A pak už je na něm, aby se pomocí parkouru probojoval procedurálně generovaným světem, zachránil rodinu a dokončil svou pomstu.
Samotný příběh ale moc rozebírat nechci. Není totiž tím hlavním a přišel mi spíš slabší. Dialogy mezi postavami mi občas přišly tuhé a místy jsem je jen zběžně proklikával. Hlavní hrdina, i když k tomu jeho pirátský vzhled vybízí, je nemastný neslaný a postavy kolem něj mě krom pár výjimek také moc nebavily. Neberu to jako velkou výtku, protože to není ten prim, ale o něco zábavněji pojatý příběh by určitě některým hráčům posloužil jako další motivace k opakovanému průchodu.
Samotné průchody jsou ale velmi zábavné. Čeká vás řada propojených levelů a po jejich zdolání finální boss, po kterém následuje konec hry. Jenže to musíte zvládnout na jeden zátah, bez úmrtí. Samozřejmě se tak v prvních pokusech budete často vracet na začátek, třeba proto, že skončíte už u prvního bosse, na kterého zpočátku nebudete připraveni.
To se ale postupně mění. Během průchodů sbíráte tzv. Soul Cinders, které slouží k trvalému upgradu zbraní. Dále získáváte blueprinty na výrobu zbraní a body do skill tree, které vám přidávají permanentní výhody, například možnost nosit více lektvarů zdraví nebo navýšit damage. Každým runem tak sbíráte nejen zkušenosti s terénem, ale i vylepšení, která vám později pomůžou zdolat těžké úseky.
I když se pořadí jednotlivých levelů nemění a pro dosažení cíle budete procházet ty stejné, což ke konci může být lehký opruz, tvůrci do toho občas hází vedlejší úkoly, které odemykají menší sub-levely. Například při jednom průchodu najdete informaci o táboře Hunů, kde se skrývá něco zajímavého. Automaticky se vám pak v dalším runu tahle odbočka odemkne a můžete začít právě od ní. Třeba se dozvíte, že vězní někoho z vašich řad, a abyste ho osvobodili, musíte se dostat do Akademie, která se vám tímto otevře.
Je to fajn. Sbírání střípků a odemykání nových lokací příjemně osvěžuje jednotlivé průchody. Navíc, abyste se ve vedlejšácích neztráceli, máte k dispozici mind mapu, která přehledně ukazuje úkoly i to, jaké indicie jste v rámci nich už objevili.
To hlavní, na co se ale chci zaměřit, je samotná hratelnost. Pohyb po lokacích je skvělý a překvapilo mě, jak fluidní parkour je a jak funkčně je do hry implementovaný. Samozřejmostí je běhání po zdech, skákání po tyčích zaražených ve stěně i vybíhání nahoru. Levely jsou navržené tak, že pro úspěch musíte správně kombinovat jednotlivé pohyby, protože tu máte spoustu nástrah. Nejde jen o nepřátele, ale i o spiky, trní a další pasti. Movement a combat jsou tu pevně propojené a abyste zvládli bossy, musíte ovládat oboje. Také tu jsou dostupné speciální místnosti, ve kterých můžete podstoupit parkourové challenge, které prověří vaše dovednosti. V poměrně náročném terénu se musíte dostat až k odměně a tyhle pasáže mě upřímně, i přes místy vyšší obtížnost, velmi bavily.
Samotný combat je rychlý, ale jednoduchý. Uhýbáte pomocí svižného úhybu a krom hlavní zbraně a jejího silného útoku kombinujete i vedlejší zbraň, která funguje přes gauge. Tu plníte zabíjením nepřátel. Vedlejší zbraně umí třeba vytvořit ochrannou bariéru před vámi, která ubírá HP protivníkům, nebo vyšlete ozubený kotouč, který po omezený čas seká vše kolem. Je dobré na ně nezapomínat a aktivně si tím pomáhat.
Celkově je hratelnost včetně parkouru i soubojů velmi svižná. Jeden level projdete podle skillu zhruba za 15 až 40 minut, podle toho, jak moc budete prozkoumávat. Když zemřete, ocitnete se v kempu, kde provádíte upgrady a odemykáte další části skill tree. Ten je naštěstí poměrně kompaktní a nepůsobí chaoticky. Zároveň si tu můžete vyzvednout odměny za splněné achievementy, například za určitý počet zabitých nepřátel.
Ve výsledku je pro mě nový díl v rámci série obstojný. Ve srovnání s The Lost Crown je sice trochu prostší, ale i tak jde o velmi zábavný spin-off. Díky tepajícímu soundtracku, návykové hratelnosti a odměňující exploraci, při které nacházíte nové skulinky v levelech, prostě baví. Na Switchi je navíc ideální parťák na cesty nebo kratší, dávkované herní seance. Na tohle je hra naprosto ideální.
Pokud vás hra zaujala, jen připomenu, že jsou k dispozici i fyzické kopie, a to jak v základní, tak i v Immortal edici pro PlayStation 5 i Switch 2.
