Black Gold: Oil Drilling Simulator: Recenze o ropné horečce a krátké zábavě

Ahoj, budoucí ropní magnáti! Dnes se společně podíváme na další dědictví, které nám spadlo do klína. Tentokrát to nebyla babička ani otec, ale strýc, který nám odkázal – a teď se podržte – kus vyprahlé země plné kaktusů a s jedním věrným psem k tomu. No řekněte, není to štěstí? Vítejte ve světě *Black Gold: Oil Drilling Simulator, kde se z vás má stát ten největší hledač a těžař černého, tekutého zlata. Hru nám přináší studio CreativeForge Games, které se zároveň podělilo o vydavatelskou roli s PlayWay S.A., a jde o plnou verzi, takže žádné Early Access, rovnou do akce.

Recenzovaná verze: PC

Moje první kroky v tomhle pustém kraji byly plné očekávání. Je to takové to klasické „začínáš od nuly“, ale s vidinou, že se pod povrchem skrývá obrovské bohatství. A přesně to je naším úkolem: dostat se k němu. Na začátku je to jen pár staveb, váš pes (který mimochodem štěká, když je potřeba namazat stroje, což je docela vtipné) a hromada prázdného prostoru. Ale nenechte se mýlit, to, co je pod zemí, dokáže opravdu nádherně cákat černým zlatem, a to ne jednou, ale hned několikrát. Takže, připravte se, že se z vás stane ropný magnát, který promění pustinu v obrovské bohatství. Ale jak jsem zjistil, tahle cesta k miliardám má i své stinné stránky, které mě občas spíš iritovaly, než bavily.

Těžba ropy: Od chaosu k nudě

Mé první dny v roli ropného magnáta se nesly v duchu budování a objevování. Základní mechanika je jasná: stavíte ropné věže, které se dají postupně vylepšovat. Čím vyšší úroveň, tím hlouběji se provrtáte a tím účinnější čerpadlo získáte, což samozřejmě znamená víc a víc černého zlata. K tomu potřebujete sila, tedy nádrže na skladování ropy, odkud se dá přímo prodávat. Zní to jednoduše, ale začátky jsou dřina. Každá ropná věž si žádá dva zaměstnance: jeden topí, aby stroje jely, a druhý plní sudy, které pak s vtipnou elegancí hází desítky metrů na prodejní plácek přímo u vašeho domu.

Postupem času se mi odemkly separátory, jakési rafinerie, kde jsem mohl vyrábět naftu a petrolej. Petrolej putoval na prodejní místo, naftu jsem pak expedoval na vlakové nádraží, ovšem až po vybudování plniček. A pak tu byly i ty dekorativní drobnosti, které jsem mohl umístit do svého domu, což mi přišlo naprosto zbytečné a jen to odvádělo pozornost od skutečné práce.

Co mě ale iritovalo, bylo chaotické umístění strojů. Každá mašina má sice své předem určené místo, ale hra nikde pořádně nepopisuje, v jakém radiusu musí být například čerpadlo od nádrže nebo od ropné věže. Takže pokud jsem něco postavil a v nádrži neviděl připojené všechny věže, věděl jsem, že je problém, ale proč, to už jsem si musel zjistit sám. Celkově je to takový mix, kde se objevují stroje s elektromotorem, ale elektrifikaci zajistíte až v určité fázi hry s Tesla Tower. K tomu se přidávají droni, jeden seká dříví a doplňuje „kůlny“ u parních strojů, druhý sbírá produkty a nosí je na prodejní místo, občas i doplňuje materiál do staveb.

Hra se otevírá postupně, ale bez jasného vysvětlení, co a kdy bude k dispozici. To jen přispívá k tomu, že jsem se v tom občas dost ztrácel. Jedinou volnočasovou aktivitou, kterou jsem našel, bylo sbírání strýcových poznámek roztroušených po mapě, což mi přišlo spíš jako otravná nutnost než zábava. Po zhruba devíti hodinách hraní, kdy jsem měl vše otevřeno a na maximum, jsem zjistil, že už není co dělat. Denní režim se omezil na klikání na prodej ropy, nakupování prázdných sudů (což byl v podstatě jen ústřižek novin na stole) a občasné mazání ropných věží a čerpadel. Hráči na Steamu to potvrzují, že automatizace sice existuje, ale droni jsou pomalí a spousta práce, jako kácení dřeva nebo těžba kovu, zůstává na vás. Hra se tak po pár hodinách stane poměrně stereotypní a krátkou záležitostí, která sice na chvíli zabaví, ale na delší dobu jí chybí hloubka.

Příběh a nálada: Pustina plná tajemství a zmatků

Když jsem se poprvé ocitl na tom rozsáhlém, opuštěném území, kde mi dělal společnost jen můj pes, pár kaktusů a zrezivělých staveb, dýchla na mě taková zvláštní atmosféra. Mělo to šmrnc drsného počátku 20. století, jak slibuje popis hry, s tou ropnou horečkou ve vzduchu. Vidina černého zlata pod povrchem byla lákavá a dávala mi pocit, že jsem opravdu na prahu něčeho velkého. Jenže ten pocit se postupně vytrácel.

Hra mě sice hodila do role hledače tekutého zlata, ale nějak zapomněla na to, že by mi mohla nabídnout i nějaké hlubší vyprávění nebo konzistentní svět. Celý ten mix steampunkových prvků s elektromotory a Tesla Tower, kam létají droni na dříví a sbírání produktů, působil spíš jako zmatek než promyšlená vize. Nevěděl jsem, jestli jsem v minulosti, nebo v nějaké alternativní realitě.

Jediným náznakem příběhu byly strýcovy poznámky roztroušené po mapě, které jsem sbíral. Byla to ale spíš otravná povinnost než zábavné odhalování tajemství. Místo abych se těšil, co se dozvím, spíš jsem si říkal, proč to tam vůbec je. Celkově mi atmosféra přišla rozpačitá. Na jednu stranu jsem cítil potenciál pustiny, která se má proměnit v impérium, na druhou stranu mi chyběl jasný směr a soudržnost, která by mě vtáhla do děje. Ten "ropovod" vyobrazený jako pokroucené trubky jen na jednom místě, to je taková třešnička na dortu, která jen podtrhuje, jak moc se autoři s detaily světa neobtěžovali. Nálada hry se tak z počátečního nadšení rychle změnila ve smíšené pocity.

Vizuální dojem a technické zaškobrtnutí

Když jsem se poprvé rozhlížel po té pustině, kde jsem měl začít budovat své impérium, vizuální stránka na mě působila takovým, řekněme, surovým dojmem. Opuštěné místo s kaktusy a několika málo stavbami má sice svůj charakter, ale celkově mi přišlo, že se autoři příliš nezabývali detaily. Některé prvky, jako třeba ten „ropovod“ vyobrazený jako pokroucené trubky jen na jednom místě, mi připadaly spíš úsměvné a odfláknuté.

Co se týče technického stavu, mám z toho smíšené pocity. Hra sice běží, ale potkal jsem se s několika bugy, které mi občas kazily zážitek. Nejednou jsem se propadl zemí a jen bezmocně padal do nekonečna, což mě donutilo hru restartovat a doufat, že se to už nestane. Tohle je něco, co by se dalo vyřešit jednoduchým tlačítkem „odblokovat se“, které ve hře chybí. Hráči na Steamu si také stěžují na podobné drobné, ale otravné chyby.

Zvláštní je i vizuální pojetí dne a noci. Mám pocit, že denní světlo trvá jen pár minut, a pak se krajina opět ponoří do tmy, která je navíc často zbarvená do příliš temných a červených odstínů. To občas ztěžuje orientaci a celkově to na mě působilo rušivě. Co se týče zvuku, ten je spíše průměrný a nevýrazný, ničím mě vyloženě nenadchl, ale ani neurazil. Je tam stereo zvuk, což je fajn, ale žádné zázraky nečekejte. Celkově je vidět, že hra je spíš nenáročný simulátor, který se soustředí na základní mechaniky, ale na vizuální a technické polish už tolik nezbylo.

Takže, vyplatí se kopat hlouběji?

Po několika hodinách strávených v roli ropného magnáta mám z Black Gold: Oil Drilling Simulator*poměrně smíšené pocity. Na jedné straně oceňuji počáteční nadšení z budování a objevování, kdy se pustina začíná proměňovat v prosperující impérium. Nápad s těžbou černého zlata v raném 20. století má svůj potenciál a dokáže na chvíli vtáhnout. Ale bohužel, jak už to tak bývá, dobrý nápad sám o sobě nestačí.

Hra je podle mě ideální pro ty, kdo hledají nenáročný simulátor na pár večerů, bez velkých ambicí a s chutí na interaktivní „vylepšuj všechno“ hratelnost. Pokud vás baví sledovat, jak se z ničeho stává něco, a nevadí vám, že se po pár hodinách začne denní režim opakovat a náplň se zredukuje na rutinní úkony, pak byste si ji mohli užít. Nicméně, pokud patříte mezi hráče, kteří očekávají hluboký příběh, propracovanou automatizaci nebo dlouhodobou motivaci, budete zřejmě zklamáni. Hra je jednoduše příliš krátká a po dosažení maximálního vybavení a odemknutí všech oblastí už není co dělat. To potvrzuje i komunita na Steamu, kde se většina hráčů shoduje na délce kolem 4 až 9 hodin, což je na plnou verzi hry poměrně málo.

Cena 12,39 € je na takto krátký a spíše průměrný zážitek poměrně vysoká. Mám pocit, že za tuto částku bych očekával podstatně více obsahu a propracovanějších mechanik. Pokud by hra stála třeba polovinu, nebo se objevila ve slevě, dalo by se o ní uvažovat jako o příjemné, ale krátké jednohubce. Při současné ceně ale musím říct, že za plnou cenu se mi investice nezdá úplně adekvátní k nabízené hodnotě. Celkové hodnocení na Steamu je "Smíšené, 58 % kladných (18 z 31 recenzí)", což poměrně přesně odráží mé vlastní pocity – je to mix dobrých nápadů a nedotažených prvků.