Opět tu máme Steam Next Fest, a to znamená, že se na nás navalila velká porce demíček jak pro námi očekávané tituly, tak i pro hry, které jsme díky této akci teprve objevili. Čeká vás tak průřez prakticky všemi žánry od strategií, survival hororů a cozy záležitostí až po lovecraftovský simulátor tučňáka. No, uvidíte sami.
Tentokrát jsme se do výběru zajímavých dem pustili ve třech. Na začátku vám dáme připomenutí a doporučení celé redakce na dema dvou titulů, které jsou dlouhodobě v mainstreamovém hledáčku, ale možnost vyzkoušet si je vám mohla uniknout. A byla by to škoda, protože nás velmi bavila.
Doporučení za redakci
The Sinking City 2
Frogwares u druhého dílu tohoto lovecraftovského mystéria opustilo formát detektivní adventury a mnohem více se ponořilo do žánru survival hororu. K němu měl sice blízko už minulý díl, ten byl ale napříč různými žánry poměrně vratce rozkročený, což mu v některých momentech dost ublížilo. Nyní je důraz kladen primárně na akci a práci se zásobami. Adventurní prvky v rámci vyšetřování tu stále jsou, ale s tím rozdílem, že jsou dobrovolné a netvoří hlavní pilíř hratelnosti. Pokud se ale chcete více ponořit do lóru světa, možnost tu pořád je.
Tohoto rozhodnutí tvůrců jsme se zpočátku báli, naštěstí ale zhruba padesátiminutové demo naše obavy rozprášilo. Díky většímu důrazu na lineárnější prozkoumávání lokací tu samotný horor a design jednotlivých míst fungoval v rámci atmosféry mnohonásobně lépe. Nemluvě o tom, že například průjezd na loďce městem či některé naskriptované pasáže působily výborně. Pokud se tedy tvůrci opravdu zbavili prázdného a nafouklého semi-open worldu a budeme se pohybovat ve více na míru ušitých lokacích ve stylu například série Resident Evil, máme se na co těšit.
Navíc hra vypadá velmi pěkně, ať už jde o nasvícení lokací, nebo velmi povedené cutscény. Jedinou výtkou může být trochu janky combat, ale ten se může do finální podoby ještě vyladit.
The Guild: Europa 1410
Nemůžeme rozhodně opomenout ani český zářez v podobě pokračování kultovní management sim strategie The Guild, tentokrát od českých Ashborne Games, které stojí za Last Train Home. Série se vždy vyznačovala poměrně nabobtnalými a vrstevnatými možnostmi, jak žít svůj život ve středověkém městě. Od páchání zločinů přes vydobytí dobrého renomé až po vedení poctivého podniku. Tentokrát navíc i v oblíbené Kutné Hoře, do které v demu zavítáte.
Zpočátku si můžete vybrat ze tří povolání: hospodského, alchymisty a kováře. Z demíčka a krátkého herního času kolem dvou až pěti hodin jsem až tak velké rozdíly v rámci ovlivnění města a lidí kolem mě nevydedukoval. Nejvíce to šlo poznat na cenách a počtu zboží, které jsem mohl vyrábět. Při zkoumání jsem si všiml i několika možností, které ještě v rámci dema neměly efekt.
I tak už z ukázky působí hra naplněná obsahem. Můžete špehovat obyvatele, hledat na ně špínu, poškodit je, nebo si najmout a spravovat podřízené ve svém obchodě. Je pravda, že množství věcí, které můžete dělat, je opravdu velké a demo vám žádný funkční tutoriál nenabídne. Pokud tedy patříte mezi nováčky, máte trochu smůlu. Na začátku je pár seznamovacích textů, ty vám ale chaotické myšlenky kolem toho, co a jak dělat, příliš neuklidní. Doufám tak, že v plné hře bude plnohodnotný tutoriál či cvičná kampaň, která vás se vším seznámí. Kvůli tomu je první kontakt se hrou chaotický a pro nováčka může být silně frustrující.
Z prvních zkoušek sice nový The Guild působí poměrně nedopečeně a moc zajímavých událostí se kolem mě nedělo, i tak mě možnosti, které hra poskytovala, a komplexní mechaniky bavily. Několikrát jsem ji opakoval, hrabal se v dostupných volbách a zkoušel různě experimentovat. Bohužel si myslím, že to, zda se bude jednat o kvalitního nástupce, zjistíme až v plné hře. Mnoho událostí totiž v limitovaném počtu dnů jednoduše nevyplyne a hra je na to příliš komplexní.
Ondřej Halíř
The Penguin Colony
Taky už jste unavení z velké záplavy lovecraftovských herních hororů, které s danou látkou pracují pořád stejně? Mám pro vás titul, který vás možná uhrane stejně jako mě. Představte si, že se ocitnete v dění například povídky V horách šílenství, ale v pozici tučňáka. Ano, za něj tu hrajete a prozkoumáváte rozlehlé, opuštěné a chladné ledové údolí, ve kterém se usídlili nacisté. Ti, jak už to tak bývá, prahnuli po novém poznání.
Hratelnostně se jedná o walking simulátor, nebo spíš bobovací simulátor, jelikož se s tučňákem přesouváte pomocí slidování na bříšku. Prozkoumáváte pustý svět, kde vaši tučňáčí přátelé působí, jako by byli v transu. Jediným společníkem je vítr, podle kterého se orientujete, kudy máte jít, a vypravěč, jenž vám pomocí atmosférických monologů osvětluje, co se kolem děje. Hra s atmosférou pracuje na jedničku. Pomáhá tomu silný vítr, minimalistický, ale funkční soundtrack a povedený dabing.
Demo je zhruba na dvacet minut a funguje jako takový tutorial. Vyzkoušel jsem si v něm i měnění tučňáků, které mi zatím příliš k ničemu nebylo. Jen jsem poznal, že někteří mají více či méně staminy, ale to se dle mého víc projeví až v plné verzi. Samotná explorace mě bavila a skládá se primárně z hledání zvukových vzpomínek, které vám více osvětlí děj. Nebojte, narazíte tu i na samotné nacisty a pár hororových atrakcí.
Jsem velmi zvědavý, jak s tím tvůrci budou pracovat v plné hře. Už demo ale působí jako uzavřená a funkční jednohubka s PSX stylizací, která tu funguje a nepůsobí jako gimmick. Rozhodně zkuste, případně dejte do wishlistu.
The Silver Pines
Bezpochyby pro mě osobně jedna z nejočekávanějších her tohoto roku. Demo rozhodně nezklamalo. Jak už bylo vidět v trailerech, atmosféra, celkový mysteriózní podtón a rezonance tvorby Davida Lynche slibují velmi nadprůměrný hororový zážitek. Z prvních dojmů po zhruba padesátiminutovém demu musím říct, že jsem naprosto odpálený.
Celé městečko Silver Pines, do kterého přijíždí soukromý detektiv Red Walker, má atmosféru, která by se dala krájet. Podporují ji kvalitní ambientní zvuky větru, štěkotu psů, přírody, ale i nádherné ručně kreslené prostředí. Díky tomu jsem si exploraci různých míst velmi užíval, prozkoumával každou možnou část mapy a sbíral útržky lóru tohoto podivného městečka. To je totiž těsně po evakuaci kvůli blížícímu se devastujícímu počasí, takže krom podivných nestvůr tu skoro nikdo není.
Na výběr máte ze dvou obtížností, klasické a story. Ve story režimu máte více zdrojů a nepřátelé jsou méně nebezpeční. Likvidovat je můžete jak chladnými, tak i palnými zbraněmi, přičemž musíte dávat pozor na jejich opotřebení. Líbilo se mi, že si například pomocí minihry opravujete nožík, aby dále fungoval. Dostupný je i crafting, ve kterém můžete jednoduše v inventáři kombinovat předměty. Například pomocí prázdné flašky a bylinek si namícháte účinný ozdravný lektvar. Vše v ukázce bylo intuitivní a hádanky plynuly logicky s explorací i rozvíjením příběhu.
Jediné mínus vidím v soubojích, kde šlo velmi těžce odhadnout, kdy vám nepřítel dá prostor zaútočit. Ani úhyb ne vždy fungoval, protože příšery útočily v poměrně rychlých sledech. Jinak jsem ale nadšený. Dle mého jde o must play pro všechny fanoušky Lynche, jehož surreálnou atmosféru to má spolu s dalšími aspekty, ale také pro příznivce hororů a zapadlých městeček.
Milki Delivery
Ve zkratce takový Keep Driving bez roguelite mechanik a soubojů. Vžijete se tu do mladé holky jménem Neha, která se nastěhuje do opuštěného statku se svojí kravičkou Milki. Místo, které dříve bývalo lidnatou oblastí, už je jen krásná krajina s pár obyvateli, které ruch měst nelákal. Vaším úkolem je sehnat své kravičce Milki kraví kámošku, rozvážet mléko zbylým obyvatelům a utužovat vztahy.
Herní náplň je jednoduchá. Na mapě máte několik různých míst, kam se můžete na kole přesunout, a každá akce vás stojí energii. Každé ráno nakrmíte Milki senem a ta vám dá mlíko, které pak můžete rozvážet a plnit tím požadavky sousedů. Do toho je potřeba obstarávat seno i další suroviny, abyste si mohli vylepšovat jak staminu, tak třeba i množství materiálů, které dokážete najednou sebrat po cestách.
A tak cestujete po nádherně idylických obrazovkách, plníte různé úkoly a snažíte se zlepšit svoji účinnost. Celá hratelnost je ale velmi cozy a žádné náročné mechaniky tu nečekejte. V základu jde hlavně o management energie a dobré plánování trasy, abyste do půlnoci vše stihli a nikde nezkolabovali. Pomáhají vám k tomu pokrmy, které doplní energii, nebo lavičky na některých místech. Na nich můžete spát a za cenu posunutí času o dvě hodiny si obnovíte značnou část sil.
Herní loop je jednoduchý a v krátkých seancích zabaví. Poznávání obyvatel je miloučké, stejně jako celková estetika. Jde o příjemnou handheld cozy záležitost, u které určitě všem doporučuji minimálně zkusit demo.
AKIBA LOST
Hra od studia, které přineslo FMV adventuru Death Come True, přichází s novým titulem kráčejícím v podobných šlépějích. Tentokrát ale nečekejte jen čistě filmové pasáže s možností rozhodnutí. Ty se kombinují s částmi ve stylu například 428: Shibuya Scramble, který to díky možnosti sledovat situace z úhlu více postav a vyprávění skrze rozpohybované fotky připomíná asi nejvíce. Na rozdíl od 428 tu ale najdete i plnohodnotné filmové sekvence s velmi podařenou produkcí a hereckými výkony.
V demu jsem si mohl vyzkoušet pouze kratší část, která mě ale velmi namlsala na kompletní výsledek. Příběh sleduje herního vývojáře, který se rozhodl nečekaně ohlásit hru založenou na únosech šesti dívek, jež se skutečně staly. Jednou z nich byla i jeho malá sestra. To samozřejmě v jeho okolí rozpoutalo vlnu kontroverze a postupně se začne rozplétat kolotoč napříč všemi zúčastněnými. Nebude nouze ani o napínavou mysteriózní jízdu, která zatím působí vážněji, než jsem čekal.
Odcházím ale velmi spokojený. Dlouho mi chyběl právě nástupce her jako 428 či Death Come True a tady to vypadá, že tvůrci jdou opravdu se vším všudy a doručí kvalitní příběh.
Vivaldi
The Silver Crow
Demoverzia point-and-click adventúry The Silver Crow ukazuje celkom slušnú dávku potenciálu. Veľmi pekný pixelart, zaujímavé zasadenie a hlavný hrdina, v ktorom sa určite skrýva oveľa viac, než by sme si na prvý pohľad mohli myslieť.
Keď sa spojí stredovek a okultizmus a hlavný hrdina má nočné mory o žene, ktorú musel v rámci svojho povolania kata popraviť, chcem vedieť, kam sa bude príbeh vyvíjať. Demo možno neukázalo veľa, no dostatočne dosť na to, aby som chcel vidieť viac.
Ako fanúšik point-and-click adventúr si toto dielko určite nemôžem nechať ujsť a som zvedavý na plnú verziu. Verím, že v tomto prípade pôjde o ukrytý drahokam.
Abashed
Hra, ktorá mi svojou atmosférou veľmi pripomenula tituly štúdia Harvester Games. Vizuálne možno nepôsobí až tak drsne a špinavo, no rozhodne si zachováva silnú hororovú atmosféru a dokáže pracovať s témou mentálneho zdravia a snahou absolútne sa nezblázniť.
Hlavný hrdina sa snaží nájsť svoju zmiznutú manželku a súčasne sa postupne prepadáva hlboko do králičej nory, kde si nemôže byť istý absolútne ničím. Ani táto demoverzia neponúkla väčšiu dávku obsahu, ktorá by mi pomohla vytvoriť si širší názor, no minimálne ma dokázala svojím spracovaním dostatočne zaujať.
Potenciál na kvalitný titul tu rozhodne je. Teraz už len ostáva dúfať, že to autori chytia za správny koniec a doručia projekt, na ktorý budú môcť byť hrdí.
The Lost Land of Bahía Blanca
A nakoniec tu mám ešte aj vizuálnu novelu The Lost Land of Bahía Blanca, ktorá ma veľmi zaujala primárne svojím textovým spracovaním. Namiesto toho, aby sme mohli postavy priamo ovládať, si budeme musieť vystačiť s denníkom. Ten sa neustále dopĺňa o text, dialógy s postavami a obrázky, na ktorých budeme mať aktívne miesta. Vďaka nim sa môžeme buď posúvať ďalej, alebo preskúmať danú oblasť.
Hra by mala obsahovať aj RPG elementy a čoskoro by mala vstúpiť do early accessu. Nechám sa prekvapiť, aký bude výsledok, no spracovanie a atmosféra tohto titulu si ma celkom získali.
Zall
Order of Sinking Star
Tato nová hra od tvůrce Braid a The Witness je v podstatě love letter Sokobanu a jeho fangames. Je to vidět už na demu, které nabízí naprosto obří množství levelů. Sokoban je stará japonská puzzle hra o posouvání kamenů na 2D ploše, která po úspěchu Void Stranger nachází v moderní herní sféře druhý boom.
Finální verze má slibovat někde mezi 250 a 500 hodinami puzzlů, což je číslo, nad kterým jsem se musel na chvíli zastavit, protože zní skoro až nezdravě. Co mě ale uklidnilo, je způsob, jakým se jednotlivé oblasti mění. Nejde o to, že by vám hra jen převlékla stejné kostičky do jiné grafiky a tvářila se, že jde o nový obsah. Pravidla samotného Sokobanu se postupně proměňují, takže si titul drží svěžest i tam, kde by podobné hry už dávno začaly nudit.
Každá z oblastí je silně inspirovaná jinou fanouškovskou hrou a už v této demoverzi často rozšiřuje předešlé tituly nad rámec jejich původního obsahu. Jestli si plná verze dokáže udržet tuto kvalitní různorodost, tak se nám zde určitě rýsuje jeden z moderních titánů puzzle žánru.
Another Door
Velice unikátní online kompetitivní zážitek až pro čtyři hráče. V dnešní době, kdy nám trochu přetéká pohár s takzvanými „friendslop“ hrami primárně inspirovanými titulem Lethal Company, je to určitě svěží zážitek, který se snaží o něco trochu jiného.
Všichni hráči najednou vždy vybírají ze dvou možností, které jsou velmi podobné klasickému příkladu z herní teorie, tedy vězňovu dilematu. Jednotlivé volby silně závisí na tom, jak vyberou ostatní. Dokážete přečíst své přátele, odhadnout, jak se rozhodnou, a tím vybrat správně?
Tuto jednoduchou mechaniku hra kombinuje s roguelike přístupem, kdy sbíráte různá vylepšení a zároveň musíte dobře odhadnout, kdy jsou pro vás další souboje už moc riskantní a kdy vám stačí to, co jste doposud nasbírali.
Arcane Eats
Arcane Eats je jedna z dalších mnoha karetních roguelike her, které stále nejsou v úpadku. Po úspěšném pokračování nekorunovaného krále žánru Slay the Spire se těmto titulům i po všech těch letech stále velmi daří.
Arcane Eats je ale daleko více příjemná a pohodová záležitost, ve které místo stresujícího nonstop zabíjení monster vaříte jídla ve své malé fantasy restauraci. Hra definitivně sází na klidnější přístup. Jednotlivé partie jsou pomalejší, delší a zdaleka tolik netrestají. Mezi koly, kdy se vaří, vám navíc nabízí celkem obří množství způsobů, jak vylepšovat svoji restauraci. Ať už jde o nakupování nových ingrediencí, vybavení do kuchyně, nebo vylepšování toho stávajícího.
Arcane Eats určitě nadchne hlavně ty, kteří v této změti karetních her hledají něco pomalejšího a poklidného na chvilku relaxu.
Demon Bluff
Demon Bluff bere inspiraci z ikonické sociální hry Blood on the Clocktower a přetváří ji do roguelike hry pro jednoho hráče. Jde o čistý deduction puzzle, kde musíte poskládat pravdu z kupy lží a polopravd. A když to klapne, je to skvělý pocit.
Problém v tento moment je, že některé interakce a pravidla nejsou na první pohled vůbec zjevná. Člověk se pak zbytečně trápí s puzzly, které na nich stojí, protože ani neví, podle čeho má vlastně postupovat.
Pokud se tyto detaily trochu dotáhnou, bude se ale určitě jednat o pěknou unikátní jednohubku pro fanoušky social deduction žánru. Hlavně když všechny ostatní tituly tohoto typu vyžadují obří skupinu.
Meaningless Random Numbers
A nakonec věc, kterou se mi i po několika hodinách pořád nedaří úplně popsat. Meaningless Random Numbers je obskurní idle game šílenost. Samotná hra je postavená na nonstop házení několika kostkami. Čím větší číslo hodíte, tím více peněz dostanete.
Na tento jednoduchý systém se ale vážou další, mírně komplexnější mechaniky. Když například hodíte aspoň trojici, dostáváte munici do pistole, kterou pak můžete vraždit lidi pro zvětšení celkových příjmů. Zní to šíleně, ale funguje to. Celé to působí jako špatný sen, a přesto to nějakým zvláštním způsobem drží pohromadě.
Určitě to nebude hra pro všechny. Nejbližší přirovnání, které mě napadá, je „velmi osobité Balatro“. Rozhodně se ale najde skupina fanoušků, která takový obskurní autorský kousek ocení.
Snad se vám výběr líbil a našli jste nové hry, na které se můžete do budoucna těšit. My vám tímto děkujeme za přečtení a užijte si demíčka.