Dreadline Express - Temná česká jízda Horrorovým vlakem

Retro horory ve stylu prvního PlayStation jsou na indie scéně v posledních letech velký fenomén. Tahle malá subkultura, kterou zpopularizovaly hlavně tituly od vydavatelství Critical Reflex, je stále na vzestupu a nově se do ní hlásí i hra z naší lokální české scény. Dreadline Express od Davida Konečného navíc přichází s originálním a ambiciózním systémem karet, který ho odlišuje od typických adventur a dělá z něj něco opravdu vlastního.

Recenzovaná verze: PC

Hra se odehrává na Zemi zničenou apokalypsou inspirovanou Lovecraftovským mýtem, kde poslední hrstka lidí cestuje posledním parním vlakem skrz mrtvý svět neznámo kam. Hra vás pošle rovnou do centra dění a probuzíte se na palubě bez vzpomínek na to, kdo jste a po chvíli zkoumání a povídání s ostatními cestujícími se dozvíte nepříjemnou pravdu. Průvodčí vám odhalí, že jste byl vybrán motorem vlaku jakožto kat a ten po vás vyžaduje oběti, které slouží jako palivo a pomáhají vlaku se dostat až do jeho neznáme, ale důležité destinace.

Vaším úkolem je tak postupně poznat své spolucestující a zjistit, kdo z nich si zaslouží zemřít nejvíc, a vlastně i zjistit jak jste se do této zapeklité situace dostali a zda se jde z ní dostat nějak ven. Je to krutá premisa, která celému hraní dává zvláštní tíhu. Každý rozhovor s cestujícím totiž není jen sbírání informací, ale vlastně i takový tichý výslech, kde víte, že na konci budete muset někoho poslat na smrt. A čím víc toho o jednotlivých postavách víte, tím je to rozhodování těžší.

Když se podíváte na jakýkoliv screenshot nebo video ze hry, na první pohled to může vypadat jako karetní hra, karty jsou totiž dnes už opravdu všude. Ve skutečnosti ale nejde o žádný deckbuilding ani souboje, karty tu jsou taková abstraktní ztělesnění nějakého události, konceptu či myšlenky, informaci, na kterou jste během hraní narazili. Jejich kombinováním se pak můžete doptávat cestujících na různé věci nebo přemýšlet o souvislostech mezi jednotlivými koncepty. Ve finále to vlastně není zas tak odlišné od předmětů v inventáři klasických adventur, jen místo klíče a páčidla máte v ruce kartu s tím, co víte o minulosti jednoho z pasažérů. Je to velice zajímavý koncept a některé karty jsou velice obecné a jejich použití se může měnit silně na situaci, zatímco některé jsou velmi konkrétní a odkazují například na specifické události, či osoby nacházející se ve vlaku.

Karty se ukládají do přehledného alba a jsou rozdělené do jednotlivých kategorií které jsou buď obecnější jako například informace o vlaku a apokalypse venku, a pak samostatné sekce pro jednotlivé cestující. Album je navíc velice hezky zpracované, každá kategorie má svou barvu a i ve chvíli, kdy máte nasbíraných už desítky karet, se v něm stále dá celkem dobře vyznat. Ke každé kartě si jde i zobrazit celkem rozsáhlý popisek, co může být i trochu nápovědou a lepším vysvětlením, co vlastně představuje. Co karty do hry přináší hlavně, je obrovský rozhodovací prostor. Kombinovat se dají až tři karty najednou ze všech, které máte v pořadači, a počet možných kombinací je tak opravdu obří. Nedá se tedy moc jít na sílu a zkoušet všechno, co vás napadne, protože byste u toho strávili dny. Hra vás tím nutí opravdu přemýšlet a skládat si souvislosti v hlavě, a když vám pak nějaká kombinace, nad kterou jste chvíli dumali, otevře další možnou kartu, vytvoří to obří počet nových možností a kombinací a posune vás dále a dále v samotném příběhu.

Trochu mi celý průběh hraní připomínal dnes už celkem starý titul Element Merge, kde jste kombinováním různých prvků vytvářeli nové a nové předměty, které se pak zase daly kombinovat s těmi staršími. Tady je to podobné. S každou novou kartou vlastně přemýšlíte, jak ji zakomponovat do už existujících interakcí a kombinací s jinými, abyste postupně otevřeli skoro všechny. Ze začátku dostáváte nové a nové karty víceméně za každou maličkost, požději je každý nový přírustek malá výzva. Je to návyková smyčka, kdy nová informace okamžitě otevírá několik dalších otázek a člověk má chuť hned zkoušet, kam ho dovede. Zároveň hra nijak netlačí na to, abyste šli konkrétní cestou. Sama vás nevede za ruku, nemá žádný seznam úkolů ani ukazatel, kam jít dál, a tím pádem si každý hráč skládá příběh trochu po svém a v jiném pořadí a po dvou zahráních je celkem impozantní kolik různých interakcí které nikam nevedou mají své unikátní dialogy, i když nepostupujete dál hra vás odmění zkoušením aspoň novými dialogy a informacemi, které jdou použít dále v rozuzlení záhady vašeho vlaku.

Celá hra má velmi příjemnou komorní a klaustrofobní atmosféru. Všechno se odehrává v pár vagónech a šlo by to přirovnat k takovému malému temnému escape roomu, ze kterého se nedostanete jinak než tím, že pochopíte, co se kolem vás děje. Tmavé chodby, blikající lampy a podivní cestující vytvářejí hutnou, nepříjemnou atmosféru, a to i bez jediné lekačky. Hra vás nestraší monstry vyskakujícími ze tmy, ale spíš pocitem, že na tomhle vlaku něco hodně nesedí, a že vy sami jste toho součástí. Je to horor, který funguje hlavně v hlavě, a to je u her tohoto typu za mě ta nejlepší cesta.

Grafická stránka je jedním z nejsilnějších prvků celé hry. Nízkopolygonové modely, rozmazané textury a lehce chvějící se obraz přesně odpovídají tomu, co od moderních PS1 hororů čekáte. Interiéry vlaku jsou laděné do tmavých, zašlých tónů, které občas protne ostré světlo lampy nebo výrazná barva, a kontrast mezi tmou a světlem dělá z obyčejných chodeb vagónů místa, kterými se vám nechce procházet. Celý vlak působí stísněně, zatažené závěsy, různě zatarasené dveře, stejná prázdná okna, za kterými je jen mrtvý rudý svět, to všechno skvěle podtrhuje pocit, že jste uvěznění na posledním místě, kde ještě existuje nějaký život.

Velkou zásluhu na vizuálu mají i samotné postavy cestujících. Jejich modely jsou podivně zdeformované a působí trochu nelidsky. Karty samotné jsou moc hezky nakresleny, jsou barevně laděné podle jednotlivých stran vašeho pořadače a připomínají takový démonický set tarotových karet. Oproti low polygonové 3D stránce samotného vlaku vytvářejí hezký kontrast.

Doplňuje to i zvuková stránka. Rytmické klapání kol, skřípění vagónů a tichý ambientní podkres vytvářejí neustálý pocit pohybu a napětí, a i když se ve hře vlastně skoro nic akčního neděje, zvuky vás drží ve střehu. Celkově jak grafická tak zvuková stránka hry moc hezky podtrhuje celou atmosféru hry a vytváří moc pěkný snový dojem.

Co mě ale trochu mrzí, je, že některé scény jsou čistě popsané v dialogovém okně místo toho, aby dostaly nějakou animovanou cutscénu. Hra navíc nemá žádný dabing a všechny dialogy se zobrazují jen jako text na obrazovce, takže je potřeba hodně číst a dávat pozor. Je ale trochu škoda že jsme nedostali více momentů které rozbíjejí komorní procházení stále těch stejných místností. Více dramatičtějších custcén by určitě lépe podtrhlo nějaké klíčové momenty v samotném příběhu.

V pozdějších částech hry je pak trochu otravné dostat se přesně k tomu, co po vás hra chce pro další postup. Tak nějak už v hlavě máte vymyšlené, co se vlastně stalo, a potřebujete si svou teorii jen potvrdit a otevřít pár posledních karet. Jenže zjistit, jakou přesnou kombinaci a u koho ji použít, je zdlouhavé. Na začátku je ten obří prostor možností obrovská výhoda, ke konci se z něj ale stává spíš brzda, protože víte co vlastně chcete, ale je těžké zjistit jak to úplně přesne vyjádřit. Několikrát jsem se tak přistihl, že místo přemýšlení prostě jen chodím od jednoho cestujícího k druhému a zkouším různé karty, dokud něco nezabere, což je přesně ten typ hraní, kterému se zbytek hry tak hezky vyhýbá, ale je to možná zásek co se vám nestane a mimo tak poslední čtvritnu hry jsem necítil žádné větší záseky.

I když je atmosféra velmi hutná a drsná, hra neobsahuje žádný velký wow moment a celkový konec je takový otevřenější a méně impozantní, než bych čekal. Když to například srovnám s obdobnou adventurou Threshold od Critical Reflex, ta se ke konci nebála jít opravdu do extrému, a tohle mi tady trochu chybí. Samotný koncept i vizuál je silný, ale celkové zakončení je možná až moc skromné a komorní. Žádné velké epické zvraty, žádné brutální nečekané scény, spíš tiché doznění, které sice k tónu hry sedí, ale po tak dobré cestě jsem čekal o něco silnější cílovou stanici.

Dreadline Express je i přes tyhle výtky jeden z nejzajímavějších českých titulů letošního roku. Karetní mechanika je originální a funguje velmi dobře, atmosféra je hutná, vizuál má vlastní charakter a celý vlak působí jako místo, ze kterého se vám nebude chtít vystoupit, dokud nepochopíte všechna jeho tajemství. Není divu, že hra získala ocenění za nejlepší gameplay na konferenci Game Access, kde jsme si i tento titul poprvé odzkoušeli a je hezké ho vidět nyní v jeho plné verzi. Jen sice trochu škoda, že konec nedokázal tu skvělou jízdu korunovat něčím opravdu nezapomenutelným, ale i tak se jedná o velice příjemný zážitek. Doufám, že tohle není poslední hra, kterou od Davida Konečného a jeho týmu uvidíme, a že podobných odvážných projektů na české scéně bude pouze přibývat. 

Za recenzní kopii děkujeme tvůrci hry