Duskfade - Recenze nostalgické jízdy pro milovníky plošinovek

Zatímco spousta kdysi populárních žánrů jako point and click adventury nebo tahové strategie poslední roky zažívají renesanci, 3D plošinovkám se to stále nějak nedaří. Od slibných remaků trilogií Spyra a Crashe jsme asi všichni čekali nálož novinek od všech zapomenutých značek, nicméně po vlažně přijatém čtvrtém Crashovi se zdá, že to tenhle žánr s návratem na áčkovém poli nebude mít tak jednoduché. Jak jsou na tom ale indie kousky? Bude zrovna titul od španělského studia, které se ve velkém inspirovalo ve velikánech jako Ratchet & Clank nebo Kingdom Hearts, spouštěčem nové vlny popularity? Nebudu vás dlouho napínat a s klidným srdcem řeknu, že by rozhodně mohl být. 

Recenzovaná verze: Xbox X

Duskfade dokazuje, že k vytvoření zábavné hry v dnešní bohaté konkurenci nemusíte znovu vynalézat kolo. Bohatě postačí držet se tvrzení, že všechno již bylo vynalezeno, vzít ověřené mechaniky a odvést své řemeslo s maximální pečlivostí. Někdy totiž ta touha přinést hráčům něco nového a originálního není vždy ku prospěchu a spoustě z nás bude stačit připomenout si, jak jednoduchá a funkční zábava byly některé tituly z PlayStationu 2, tedy v době, kdy plošinovky zažívaly svou zlatou éru. Duskfade totiž přes svůj moderní grafický kabátek působí jako hra z této doby a rozhodně to nemyslím jako kritiku. 

Tvůrci nás zavedou do fantasy světa, který by se dal asi nazvat clockpunkem. Pokud vám tenhle pojem není znám, tak jde o subžánr, který má nejblíže asi steampunku, nicméně parní stroje jsou nahrazeny ozubenými koly a precizními mechanismy, jejichž základem jsou právě hodiny. Svět je pak většinou řízlý trochou magie a alchymie. A přesně v takovém světě se nachází i náš hrdina Zirian, který žije se svou sestrou relativně poklidný život, dokud sestra Allira, pracující na tajném projektu, nedopatřením přivede zkázu na své město a jediné vodítko, které po ní zůstalo, je mluvící mechanická kukačka.

Právě ta vám bude dělat společnost při záchraně města a sestry, přičemž postupně skrze cutscény a příběhové útržky rozmístěné po úrovních, budete odkrývat příběh točící se kolem ztráty milované osoby. Zde se přiznám, že jakkoli je to na poměry žánru relativně dostačující, nejde o vyprávění, které by mě hnalo kupředu a nedočkavě bych vyhlížel další část příběhu. Naopak mi přišlo, že dialogů mohlo být klidně o něco méně a místy působí spíše rušivým dojmem odvádějící pozornost od samotného hraní. 

Gameplay samotný je totiž hodně fluidní a je vyloženě radost si jednotlivými úrovněmi proskakovat. Tady tvůrci zaslouží obrovskou pochvalu, že pochopili, co dělá 3D platforming tak zábavným a neobtěžují hráče se zbytečnými hádankami narušujícími tempo hry stejně, jako s přehnaným množstvím nepřátel. Naprostá většina průchodu závisí jen na kombinování vašich schopností, rychlosti a přesnosti. Dávkování nepřátel je velmi střídmé a i když si souboják vysloužil na Steamu tag "souls-like", tak nemusíte mít strach, že jde o velkou výzvu. Ano, prosté skočení nepříteli na hlavu zde nefunguje a s drcením tlačítka X také daleko nedojdete, nicméně nutnost včas uhýbat nepřátelským útokům bych osobně za souls mechaniku nenazval.

O něco více potrápí boss fighty, ale i ty jsou často provedeny s důrazem na platforming a ne jen prosté sekání do zbláznění. Využijete tak většinou všechny své schopnosti a krom sekání a skákání budete třeba poletovat vzduchem díky vystřelovacímu háku nebo využívat mechanismy v oblasti, abyste se dostali na jinak nedostupná místa apod. Jednoduše řečeno, souboje s bossy jsou spíše mechanicky orientované a velmi chytře navržené, nikoliv jen sekání a uhýbání, jak bývá občas zvykem. 

Chytře navržené jsou i samotné úrovně, respektive oblast. Hra totiž nenabízí jednotlivé levely, jak byste možná čekali, ale místo toho dlouhé úseky, na nichž lze najít portály a na mapě se tak přesunovat dle libosti. Průchod je však vesměs lineární s tím, že některé části mapy mají lehký metroidvania design. Někomu občas může chybět minimapa, kompas nebo jakákoliv forma navigace, tvůrci však vsadili na to, že pro orientaci budou dostačující ukazatel směru v podobě zvonečků rozmístěných po mapě a osobně musím souhlasit.

A jako každá správná 3D plošinovka, i Duskfade spadá do podžánru collectathon, tudíž budete rozbíjet všechny bedny, dýně, lavičky a vlastně cokoliv, co rozbít jde, abyste nasbírali dostatek herní měny, za kterou lze nakoupit upgrady schopností či změnit vzhled zbraně a hrdiny samotného. Vzácnější předměty jsou samozřejmě spojeny s trochu náročnějším platformingem a nebo důraznějším exploringem, což zaslouží velkou pochvalu, protože hledat skryté předměty šmejděním po značně proměnlivé mapě je velmi uspokojující zábava.

Clockpunk stylizace dělá lokace zajímavější nejen sama o sobě, ale také díky zvolenému grafickému stylu. Pohádkově barevný svět je dobrý kompromis mezi moderní grafikou a old-school feelingem 6. generace konzolí, takže pokud nostalgicky bažíte po téhle éře her, budete se cítit jako doma. Všemu dopomáhá i nádherný hudební doprovod a zvukové efekty. Zamrzí snad jen spíše amatérský anglický dabing, což by se u menší hry s cenovkou 30 eur dalo pochopit, ovšem to, že naprostá většina dialogů s NPC není dabovaná, je vyloženě na škodu, když se jedná o hru určenou mladším hráčům. 

Duskfade je nostalgická jízda pro milovníky starých dobrých 3D plošinovek, která sice nepřináší žádné inovace, ale tvůrci vsadili na ověřené mechaniky a řemeslně je dotáhli téměř k dokonalosti. Škoda tuctového příběhu a neúplného dabingu, což jsou asi největší šmouhy na kráse mechanicky takřka dokonalého zástupce žánru. 

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Fireshine Games