Po zahrání jedné mise musím říct, že Bandai míří se sérií Ace Combat takzvaně na jistotu. Na trhu není moc realisticky vypadajících, leč arkádově se ovládajících leteckých simulátorů, tak proč měnit něco, co nám v minulém díle fungovalo. Předchozí díl jsem hrál ne proto, že bych byl nějaký nadšenec do letadel, ale že každý má občas chuť se cítit jako letecké eso a zastřílet si v oblacích. Proto se tu také nebudu rozplývat, jak je F-35C Lightning II do detailu zpracovaný a jak blízko má k realitě, protože ho beru jenom jako avatara k rozsévání hezkých výbuchů po nebi a na zemi.
Detaily příběhu jsem nezjišťoval, protože demo se odehrávalo během čtvrté mise, takže jsem byl vhozen do už naplno rozběhnuté války mezi dvěma státy. Ačkoliv lore a dění ve světě se dá zjistit opravdu hodně skrze briefingy, ale jak říkám, sledovat děj od čtvrté mise je jako snažit se pochopit čtvrtou sezónu nějakého anime.
Jedná se ale o klasiku - sousední stát nás napadl, zuřivě se bráníme. Jednou z novinek je možnost procházet se po letadlové lodi Endurance z pohledu vlastních očí a povídat si se svými wingmany, kteří tentokrát mají hrát větší roli. Za mě hezký nápad, kdy můžete víc rozvíjet příběh. A pokud budou wingmani na misích umírat, může to mít i emocionální dopad, kdy vás bude víc mrzet ztráta parťáka, který vám několikrát zachránil kejhák, než ztráta města, kterou se dozvíte z vysílačky.
Další novinkou je, že nevybíráte letadlo jenom sobě, ale právě i vašim wingmanům. V sortie jsem zvolil doporučený loadout jak pro mě, tak pro wingmany, ale stejně jako v minulém díle, když už víte, co od mise očekávat, můžete se při vybírání výbavy řádně vyblbnout. Všiml jsem si i možnosti letadlo umýt, takže máte na výběr, jestli chcete vypadat jako ostřílený/rozstřílený veterán, anebo že vaše letadlo zrovna vyjelo z výrobní linky.
Množství raket a výbavy opět záleží na statistikách letadla a kolik unese, ale pořád je to přece jenom arkáda, takže rakety se dají vzít s sebou v rámci stovek kusů. Samozřejmě se vyplatí poslouchat briefing, aby jste si zbytečně nevzali rakety vzduch-vzduch na misi, kde máte za úkol potopit nepřátelské lodě.
Konečně se dostáváme do vzduchu a kocháme se krásami Unreal 5 enginu. Pokrok v grafice je znát, ačkoliv letecký simulátor asi nemůže mít tak výrazné skoky v grafice. Autoři se chlubili vlastním novým systémem generace mraků a musím říct, že tentokrát jsem i já v rámci gameplaye lítal schovat se do nich před větším množstvím stíhaček. Ovládání letadla mi zpočátku přišlo těžkopádné, ale možná to bylo tím, že jsem nechal zapnuté arkádovější ovládání, které mě nenechalo dělat manévry, na které jsem byl z předchozího dílu zvyklý. Přibližně v půlce mise už mi ovládání přešlo do ruky tak, že i u dogfightů jsem se cítil skoro jako eso.
Cílem mise bylo potopit nepřátelské loďstvo. Bohužel pro mě se a cíle mohou během mise měnit, což se dozvídáte z vysílačky. Z vysílačky, ze které zároveň slyšíte hádat se svoje wingmany, zprávy z vedení, varování že za zadkem máte raketu, dokonce si s vámi může povídat nepřátelský pilot. Ano, bylo to tak ve všech dílech a jinak to snad ani nejde udělat. Ale můj multitasking není tak vyvinutý, abych si během přepínání cílů a výběrem správné rakety ještě všiml, že se primární cíl změnil z lodí na letadla, když se zároveň snažím ukočírovat vlastní letadlo, abych nedopadl jako ta velryba a květináč petúnií ze Stopařova Průvodce Galaxií.
Dojmy musím uzavřít obligátním - pokud se vám líbil předchozí díl, bude se vám líbit i tento. Hratelnost zůstala při starém, grafika je o poznání hezčí, nový příběh, noví wingmani, nová letadla (pravděpodobně)… Je to prostě sázka na jistotu, jak jsem zmínil na začátku.