Jeden z mých osobních highlightů letošního Gamescomu byla možnost zahrát si třetí díl hororové-survival série Remothered s názvem Red Nuns Legacy. Ten jsem si mohl vyzkoušet za účasti Antonia Cutrony, režiséra hry, který nám během celé seance podával pomocnou ruku, vysvětloval základní principy a ukazoval, čím se titul odlišuje od minulých dílů série.
Krom toho, že se tento díl inspiruje filmy mnou oblíbeného režiséra Daria Argenta a estetikou například jeho Suspirie, čerpá také z barevné palety a atmosféry italských giallo filmů 60. a 70. let. Těchto snímků je navíc sám Antonio velkým fanouškem a na hře je to skutečně znát.
Příběh se odehrává na Sicílii, kde Susan pátrá po své dceři, která před třinácti měsíci záhadně zmizela spolu s dalšími pěti dívkami. Tajemná nahrávka ji zavede do chátrajícího sídla Ashmannových a kláštera na úpatí sopky Etna. Na tomto děsivém místě musí čelit zvrácenému řádu jeptišek a neúnavné pronásledovatelce v podobě takzvané Červené jeptišky, která je opředená mýty a legendami. Už samotné zasazení mi několikrát připomnělo gotické filmy Maria Bavy, a to i díky práci s barvami.
Titulní sídlo, ve kterém se hra odehrává, je navíc opravdu detailní. Potvrdil mi to i Antonio, který zmínil, že tým navštěvoval různá sídla po Sicílii s cílem co nejvěrněji je reprodukovat a převést do hry. Musím říct, že se jim to velmi povedlo. Opravdu jsem si liboval v procházení jednotlivých částí budovy, přičemž každá byla pečlivě zpracovaná podle svého účelu. Právě kvůli kochání se mi podařilo demo značně natáhnout a strávil jsem s ním déle, než bylo nutné, ale jednoduše jsem si nemohl pomoct.
Celý zážitek navíc umocňovala hudba Akiry Yamaoky. Je pravda, že v ukázce byste jeho rukopis nejspíš nepoznali, jelikož se jednalo primárně o klasické hororové motivy. I tak ale soundtrack výborně dokresloval atmosféru a dokázal podpořit několik infarktovějších situací způsobených jednou z bloudících jeptišek, které mají velmi povedený design.
Ty vás na rozdíl od nepřátel z minulých dílů nepronásledují neustále. Minimálně v ukázce se objevovaly jen v určitých chvílích a vy se před nimi musíte skrýt. Pokud vás zpočátku objeví, může být obrana poměrně těžká a místy i frustrující. A to i přesto, že máte v zásobě léčiva. Jejich aplikace je totiž poměrně pomalá, takže během naháněčky máte jen malou šanci se bezpečně uzdravit.
Další problém je, že jeptišky jsou rychlé a v mnoha úkrytech vás dokážou odhalit. Když se například schováte pod sedačku či skříně, ale nejste při ukrývání dostatečně daleko, následně vás vytáhnou ven a pronásledování pokračuje. Jedinou možností je mít u sebe nůžky nebo šroubovák. Pokud vás vyhmátnou, můžete je skrze quick time event bodnout a získat tím trochu času.
Musím přiznat, že jsem ze začátku kvůli své zbrklosti několikrát zemřel. Postupně jsem se ale naučil našlapovat tišeji a více vnímat hudbu. Ta se totiž změní ve chvíli, kdy se do vaší blízkosti dostane jedna z jeptišek. Jakmile jsem si na tento systém zvykl, bylo vyhýbání se jim výrazně jednodušší. V pozdější fázi navíc obdržíte i zbraň, která vám umožní se bránit a pronásledovatelku výrazně zpomalit.
Ocenit musím také to, že oproti minulým dílům tu máte čas na oddech a nejste v neustálém nebezpečí. Pokud vydržíte dostatečně dlouho skrytí, nepřítel odejde a vy získáte nějaký čas na klidné procházení lokací a řešení hádanek.
Ty byly minimálně v explorační části logické a přirozeně plynuly spolu s průzkumem. V jedné místnosti například najdete hrací skříňku, ve které chybí figurka. Později získáte klíč k nové oblasti, kde potřebnou součást objevíte. Jednoduše řečeno, jak postupně procházíte jednotlivé části sídla, nacházíte nové předměty, které vás posouvají dál.
Díky tomu jsem se nikdy necítil výrazně ztracený a postupné odemykání dalších oblastí pomáhá i s orientací v samotném prostředí, včetně mapy která sice není v inventáři, ale musíte si k ní dojít. Přiznám se ale, že jsem jednou trochu zabloudil, protože jsem zapomněl, ve které místnosti je právě hrací skříňka, do níž potřebuju vložit figurku. To však bylo hlavně mojí roztržitostí a snahou zahrát demo v určitém časovém limitu.
Mimo tuto situaci jsem se ale s žádnými výraznějšími záseky nepotkal. Byl jsem velmi rád, že všechno dávalo smysl, postup působil plynule a měl jsem tak neustále pocit, že jdu kupředu a zjišťuju něco nového.
Údajně by ale v pozdějších fázích hry měla obtížnost zhoustnout díky systému hypnózy, který hlavní hrdince odemyká nové schopnosti. Ta, kterou jsem měl k dispozici v demu, umožňovala nahlédnout do historie vybraných nalezených předmětů. Po použití schopnosti uslyšíte ozvěny minulosti spojené s daným objektem a skrze dialogy postupně odkrýváte další střípky toho, co se v sídle událo.
Tuto schopnost jsem navíc mohl využít i v jednom hravějším puzzlu. Po vyslechnutí slovní hádanky z minulosti jsem musel na válcích přede mnou zvolit správnou posloupnost obrázků. Hádanka například naznačovala, že když žena potká zvíře, zabije ho, a skrze podobné indicie jsem musel vybrat odpovídající ilustrace.
Podle samotného autora má být takových puzzlů více a právě používání hypnotických schopností by mělo postupně více potrápit mozkové závity. Na to se těším, protože právě tato část ukázky mě hodně navnadila.
Celkově mi tak demo přišlo velmi povedené. Mezi nejsilnější body rozhodně patří atmosféra a celý vizuální design, který mě ke hře přikoval i v naplno rozsvícené místnosti, kde jsem sebou přesto několikrát při hraní pořádně škubl.
Red Nuns Legacy tak zůstává věrné své sérii, ale zároveň přidává několik novinek a zpříjemňuje některé frustrující prvky z minulých dílů. Především oceňuji, že vás nepřátelé nepronásledují neustále a hra vám dá prostor na chvíli vydechnout. Velmi mi sedlo také atmosférické zasazení.
Z dema jsem tak odcházel nadšený a myslím si, že se nám tu rýsuje příjemná hororová jednohubka od lidí, kteří žánru rozumí.