Granblue Fantasy: Relink – Recenze svižného JRPG a rozšíření Endless Ragnarok

Jsou to už dva roky, co se k nám dostalo akční JRPG Granblue Fantasy: Relink, které je spin-offem v Japonsku velmi populární gacha hry Granblue Fantasy, dostupné jak v prohlížeči, tak na mobilních zařízeních. Ta dlouho nebyla na západním trhu oficiálně dostupná, což se ale nedávno změnilo a nyní si ji můžete zahrát také v anglické lokalizaci.

My se ale nebudeme zabývat jí, nýbrž právě spin-offem, který se nedávno dočkal rozšíření s názvem Endless Ragnarok. Měl jsem tak možnost si poprvé zahrát jak samotný originál, tak právě nové DLC. V této recenzi, i když bych ji možná spíš nazval takovým povídáním, se proto podíváme na mé dojmy z Relinku i Endless Ragnarok. Pokud jste stejně jako já doposud s koupí váhali, možná vám pomohu se rozhodnout.

Recenzovaná verze: PC

Ano, tuto recenzi jsem pojal spíš jako pomoc těm, kteří stejně jako já s Relinkem dlouho otáleli a nevěděli, co od hry vlastně čekat. Věřím totiž, že většina hráčů, které titul zaujal už dříve, ho dávno dohrála a možná rovnou dokončila i nově vydané DLC. Přijde mi proto zbytečné cílit právě na ně. Jelikož jsem navíc prošel celou cestu od úplného začátku, dává mi tento přístup ještě větší smysl.

Začněme tedy tím nejpodstatnějším. Má smysl do hry vstoupit, pokud toužím hlavně po singleplayerovém zážitku a multiplayerový aspekt mě příliš nezajímá? Je to totiž otázka, se kterou jsem se v souvislosti s Relinkem nesčetněkrát potýkal. Když jsem zjistil, že příběhová kampaň zabere přibližně patnáct hodin a poté následuje hromada endgame obsahu určeného pro hraní s dalšími lidmi i sólo, nebylo to pro mě příliš přesvědčivé.

Naštěstí jsem se ke hře dostal v rámci recenzní kopie a možná bych bez ní otálel ještě déle. Jsem ale rád, že si mě tímto způsobem našla, jelikož nyní mohu s čistým svědomím říct, že se jedná o skvělé dobrodružství jak pro fanoušky odlehčenějších příběhových akčních JRPG, tak pro nováčky v žánru nebo hráče gacha her, jejichž prvky v sobě Relink v menší míře stále má.

Příběhově bych ho přirovnal k takovému popcornovému zážitku. Hra vás poměrně originálně hodí rovnou do už rozjeté zápletky, jejíž předchozí události si případně můžete doplnit například skrze anime. Odpadá tak dlouhé seznamování a děj se rozbíhá prakticky od první minuty.

Příběh sleduje mladého kapitána a jeho věrnou posádku vzducholodi, kteří putují po boku tajemné dívky Lyrie. S tou hlavní hrdina sdílí zvláštní životní pouto. Jejich cesta je zavede do oblasti Zegagrande Skydom, která je součástí rozsáhlého Sky Realmu tvořeného plovoucími ostrovy obklopenými nekonečným mořem mraků.

Poklidné dobrodružství se ale rychle zvrtne ve chvíli, kdy Lyrii unese fanatická sekta Avia vedená Lilith. Ta chce využít její schopnosti ovládat Primal Beasts, obrovská božská stvoření fungující jako strážci zdejších ostrovů. Kapitán se proto s celou posádkou vydává na záchrannou výpravu napříč Zegagrande a od té chvíle už hra prakticky nesundá nohu z plynu.

Celý příběh je totiž vyprávěný poměrně zrychleně a připomíná epický blockbuster, který na vás hází jednu atrakci za druhou. Je pravda, že já osobně bych ocenil větší příklon k postavám a možnost dát jim trochu prostoru na vydechnutí. Rád bych je poznal také během obyčejnějších každodenních činností, případně si s nimi mohl pokecat v hospodě nebo někde na louce, jak je tomu u jiných JRPG.

I na poměrně krátkém prostoru se ale dle mého podařilo vykreslit funkční partu, kde každý něčím přispívá a jednotlivé charaktery vás budou bavit stejně jako mě. Ano, v mnoha případech jde o známé anime archetypy, ale v tomto akčním zasazení fungují skvěle. Jak členové vaší posádky, tak postavy, které se k vám postupně připojí, mi přišli velmi sympatičtí.

Samotný příběh je sice předvídatelný a nijak zvlášť originální, díky atraktivnímu světu mezi mraky a rychlému střídání různorodých lokací ale prakticky nemáte šanci se nudit. Navštívíte vesničky, velká města, zasněžené oblasti i pouštní prostředí a celé to funguje jako jedna velká dobrodružná výprava, která vám nedá vydechnout.

Ironicky je právě příliš vysoké tempo jednou z mála věcí, které mi trochu vadily. Nemusí to samozřejmě platit pro každého. Já mám ve svých JRPG rád, když je občas čas zpomalit a příběh obsahuje klidně i nějaký ten filler. Znám ale kolem sebe spoustu hráčů, kteří přesně tohle rádi nemají, a těm bude Relink pravděpodobně sedět mnohem víc.

Já jsem ale občas toužil po možnosti vydechnout, poznat svět trochu blíže a strávit více času s jednotlivými postavami. Je pravda, že jsou zde dostupné samostatné epizody věnované členům vaší posádky. Ty jsou však vyprávěné spíše stylem krátké vizuální novely a každá vám zabere přibližně pět minut.

To trochu zamrzí ve chvíli, kdy jste namlsaní nádherným 3D vizuálem celé hry a povedenými filmovými cutscénami. Nemohu říct, že bych se do těchto epizodek nějak zvlášť hnal. Nejenže mi přišlo, že toho postavám zase tolik nepřidávají, ale jejich odlišné zpracování mě od nich také trochu odrazovalo. A to jsem přitom velkým fanouškem vizuálních novel. Je ale fajn, že tu jsou a alespoň nějakou další vrstvu jednotlivým charakterům přinášejí.

Ještě důležitějším pilířem než samotný příběh je ale dle mého akce, která dokáže i předvídatelnější chvíle skvěle vykompenzovat. Soubojový systém je přístupný začátečníkům, zároveň ale na vyšších obtížnostech nabízí dostatek prostoru i zkušenějším hráčům, například v rámci řetězení komb a správného kombinování schopností.

Na první pohled nepůsobí nijak přehnaně složitě. Máte klasické útoky, silnější schopnosti s cooldownem, blok a úskok. Pak už záleží jen na tom, jak moc si s celým systémem chcete vyhrát.

Velké kouzlo spočívá především v samotných postavách, protože každá funguje úplně jinak. Někdo je rychlý a seká nepřátele v dlouhých kombech, jiný vyžaduje přesné načasování těžších útoků. Další hrdina zase bojuje z dálky nebo podporuje celý tým. Změna postavy tak není jen kosmetická a často máte pocit, že hrajete skoro jinou hru.

Výborně k tomu funguje i soundtrack, který během soubojů dodává akci pořádný říz a společně s jejich průběhem dokáže postupně gradovat. V klidnějších pasážích naopak krásně podkresluje pohádkovou atmosféru světa. Hudba tak patří mezi prvky, které celý zážitek výrazně podporují, aniž by se musely neustále tlačit do popředí.

Do soubojového systému vstupují také jednotlivé schopnosti. Každý hrdina jich má několik a před misí si vybíráte, které si vezmete do boje. Někdo tak může mít čistě útočný set, jiný si ponechá léčivé nebo podpůrné schopnosti a část postav dokáže fungovat i jako velmi slušný hybrid.

Postupem hraní navíc odemykáte další pasivní bonusy a vylepšení skrze strom schopností. Postavy se tak nerozvíjejí pouze čísly, ale také tím, co si v souboji mohou dovolit. K tomu přidejte vylepšování zbraní a Sigily, což jsou v podstatě pasivní modifikátory zvyšující například útok, kritickou šanci, zdraví nebo bonusy pro konkrétní styl hraní.

Právě tady se začíná otevírat prostor pro vlastní buildy. V pozdější části hry tak můžete jednu postavu poskládat dost odlišně podle toho, zda z ní chcete udělat čistý damage, podporu nebo něco mezi.

Hodně dobře funguje také spolupráce celé čtyřčlenné party. Správným tlakem na protivníka si otevíráte prostor pro Link Attacks a efektní Skybound Arts, které lze řetězit do společných útoků. Ty se postupně nabíjejí každé postavě zvlášť a jakmile dosáhnou sta procent, mohou je členové party spustit.

Pro co nejefektivnější kombinaci je ale nejlepší nastavit ostatním členům týmu, aby se svými útoky počkali na vás. Jakmile se následně přidají všichni, dokáže dobře sehraná parta protivníka na chvíli úplně převálcovat.

Nejvíce celý systém září u bossů. Tam už nestačí jen bezhlavě mlátit do všeho kolem sebe. Musíte sledovat jejich útoky, uskakovat, hledat správná okna pro vlastní výpady a zároveň hlídat, co dělá zbytek týmu. Občas je pravda, že se na obrazovce děje tolik efektů, že skoro nevíte, kam se dívat. Jakmile si ale všechno sedne, je souboj svižný, dynamický a hlavně strašně uspokojivý.

Jednoduše je to za mě gró celé hry. Bavilo mě si se systémem vyhrávat a nepřestal mě těšit po celou délku kampaně. Ta během dvanácti kapitol prakticky nikdy nezpomalí a neustále vás hází do nových prostředí a různých epických set pieces.

Jasně, ve svém jádru jde o velmi lineární strukturu, ve které přebíháte mezi jednotlivými místy a pobíjíte různorodé nepřátele. Jejich design se mění podle lokací, kde se zrovna nacházíte, a tvůrci se navíc snaží jednotlivé kapitoly vždy něčím okořenit.

Jednou například střílíte z kanónu na lodi, jindy utíkáte před bortící se budovou nebo surfujete po písku. Většina kapitol tak působí jako jeden obří akční spektákl, ve kterém se pořád něco děje a prakticky nemáte možnost se nudit.

Všechno je následně zakončené epickými bossfighty, které se umí časově docela protáhnout. Záleží samozřejmě na vašem buildu i zvolené obtížnosti, ale jak už jsem zmiňoval výše, právě u nich je potřeba nad soubojovým systémem trochu více přemýšlet.

Struktura jednotlivých kapitol je tedy ve výsledku podobná, protože tento vzorec hra používá prakticky neustále. Díky množství atrakcí a rychlému tempu se ale stereotyp začal v mém případě dostavovat až těsně před samotným koncem. Do té doby všechno během zhruba patnácti hodin herní doby odsýpalo výtečně a takto střídmou stopáž vlastně oceňuji.

Mimo příběhové kapitoly nastává čas plnit vedlejší úkoly, vylepšovat zbraně a sbírat k tomu potřebné předměty. Mezi hlavními misemi se můžete vracet do městečka fungujícího jako váš hub. Na místní tabuli přijímáte různé questy, které spočívají například v soubojích s bossy, odrážení vln nepřátel a dalších podobných aktivitách.

Ty jsou rozdělené podle úrovní obtížnosti a během jejich plnění máte navíc k dispozici sérii vedlejších podúkolů. Za jejich dokončení získáváte další bonusy. Může jít například o zabití nepřátel do dvou minut, jejich poražení pomocí výbušných beden nebo dokončení mise bez toho, abyste se dostali do kritického stavu zdraví.

Právě tyto questy následně fungují také jako endgame obsah. Na velké bossfighty se můžete vydávat jak s cizími hráči, tak se svými přáteli. Zároveň v nich získáváte materiály potřebné například k vylepšování zbraní vašich i vašich parťáků, tvorbě úplně nových kusů vybavení nebo odemykání dalšího level capu. Jakmile totiž dosáhnete určité maximální úrovně, musíte si postup k další nejprve zpřístupnit.

Tady musím přiznat, že nejsem příliš velkým fanouškem grindování a sbírání surovin pouze za účelem dalšího vylepšování. Jelikož jsou ale jednotlivé vedlejší questy poměrně rychlé, tolik mi to žíly netrhalo, i když tento styl hraní rozhodně nepatří mezi mé oblíbené.

Mimo akční úkoly tu najdete také klasické fetch questy, které získáváte od obyvatel městečka. Ty patří k tomu, co bylo v JRPG standardem už před deseti lety. Prostě někam dojděte, něco přineste a konec. Většinou tedy jen nasbíráte požadované suroviny. Nic extra.

Samotný endgame obsah pak spočívá především v dalším vylepšování, plnění podúkolů v questech, raidování bossů, budování postav, zbraní a vlastních buildů. Myslím si, že hráči, které tento typ progresu baví, budou nadšení.

To samé platí také pro rozšíření Endless Ragnarok. Pokud vás grindování a další vylepšování postav zajímá, doporučil bych ho koupit rovnou společně s Relinkem. Jestli ale jdete hlavně po příběhovém zážitku, možná bych jeho nákup trochu zvážil. I tak si ale myslím, že díky ostatním aspektům dokáže za to stát, například při koupi v nějaké menší slevě. Pojďme se tedy podívat právě na tento dodatek.

Granblue Fantasy: Relink – Endless Ragnarok

Příběhově Endless Ragnarok navazuje až na úplný postgame původního Relinku, konkrétně po porážce Proto Bahamuta v questu The Tale of Bahamut's Rage. Nejde tedy o něco, co si pustíte hned po instalaci. Je to spíš další kapitola určená hráčům, kteří už mají za sebou hlavní dobrodružství i část náročnějšího obsahu.

Tentokrát se nad Sky Realmem začne objevovat nová hrozba v podobě Ragnalia, podivně změněných a výrazně nebezpečnějších monster. Kolem nich se postupně začnou motat také některé známé tváře z širšího světa Granblue. Do dění se výrazněji zapojí například Eternalové Seofon a Tweyen, takže fanoušci původní mobilní hry zde samozřejmě najdou další vrstvu známých postav a odkazů.

A právě tady jsem měl trochu smíšené pocity. Na Relinku jsem hodně miloval příběhovou kampaň, vztahy mezi postavami a celkový pocit velkého anime dobrodružství. Doufal jsem proto, že Endless Ragnarok nabídne podobně výraznou novou výpravu.

Příběh tu samozřejmě je. Má cutscény, oblíbené postavy i několik pěkných momentů, ale funguje spíš jako rámec pro nový endgame obsah než jako druhá velká kampaň. Některé charakternější momenty jsou navíc podané podobně jako výše zmíněné Fate Episodes ze základní hry, tedy formou kratších povídek ve stylu vizuálních novel.

Dabing i chemie mezi postavami si pořád drží své kouzlo. Osobně bych ale uvítal, kdyby právě tato část dostala ještě o něco větší prostor.

Hlavní smysl Endless Ragnarok totiž spočívá ve Skyfarer Grade Fatebreaker. Skyfarer Grade je v podstatě hodnost určující, jak obtížné questy už máte odemčené. Fatebreaker představuje další stupeň nad původním endgamem a přináší nové, výrazně náročnější mise, silnější varianty protivníků i bossy, kteří už počítají s tím, že soubojový systém dobře znáte a máte pořádně vybudovanou partu.

Společně s příběhem se odemyká také úplně nová mechanika Summonů, díky které můžete během boje povolat mocného spojence a na krátkou dobu jej přímo ovládat. Nejde pouze o efektní animaci navíc, ale o další nástroj v soubojích. Hodí se jak pro způsobení masivního poškození, tak například k přežití některého z nebezpečných útoků bosse.

K tomu se přidává šest dalších hratelných postav, Gallanza, Maglielle, Beatrix, Eustace, Fraux a Fediel, nové Master Traits pro další rozvoj hrdinů a samozřejmě také nové Sigily a možnosti tvorby buildů.

A pak je tu The Conflux, samostatný sólo roguelite režim, ve kterém procházíte několika cykly kratších výzev a během jednoho běhu sbíráte dočasná vylepšení. Právě ten mi přijde jako jedna z nejlepších novinek celého rozšíření.

Dokáže vás totiž vytáhnout z klasického opakování questů a zároveň poskytuje perfektní prostor pro zkoušení postav, kterým jste se během příběhu tolik nevěnovali. Osobně jsem právě v tomto režimu strávil z nového obsahu asi nejvíce času.

Ve výsledku tak Endless Ragnarok vnímám hlavně jako velkou druhou polovinu Relinku pro hráče, kteří se po titulcích nechtějí se hrou rozloučit. Trochu mě mrzí, že příběh není rozsáhlejší, protože právě postavy a společné dobrodružství pro mě patřily k nejsilnějším částem základní hry.

Nová příběhová kapitola, šest dalších postav, Summoni, Fatebreaker, další možnosti vývoje a hlavně The Conflux ale představují opravdu velkou porci obsahu. Pokud tedy Relink kupujete poprvé hlavně kvůli příběhu, máte před sebou nejdříve kompletní základní kampaň. Endless Ragnarok pak můžete brát jako bonusovou postgame kapitolu, která postupně přepne hru z klasického JRPG dobrodružství do mnohem návykovějšího endgame kolotoče.

Granblue Fantasy: Relink beru jako ucelené a zábavné anime dobrodružství, které rozhodně zabaví hráče prahnoucí po akční popcornové zábavě. Pro ty, kteří hledají něco náročnějšího a chtějí se ve hře vrtat dlouhodobě, zase endgame a DLC Endless Ragnarok nabízejí pořádnou porci obsahu navíc na dlouhé hodiny.

Já osobně sice nejsem velkým příznivcem tohoto stylu grindování, samotné jádro hry mě ale bavilo natolik, že jsem si dokázal užít i velkou část obsahu po titulcích. A v novém roguelite režimu jsem si nakonec našel zálibu i já.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti unturnedagency