Kill the Shadow: Recenze mysteriózní adventury plné špíny, humoru a hongkongské živelnosti

O Kill the Shadow jsem si kromě pár screenshotů a lehkého nástinu děje příliš nezjišťoval. Věděl jsem prakticky jen to, že se na první pohled jedná o nádhernou 2.5D pixelartovou adventuru, a tak jsem do ní šel naprosto naslepo. Možná i proto se mnou možnost ovlivňovat příběh a celý ten kolotoč emocí, změn nálad i žánrů poměrně silně rezonovaly.

Upřímně, takovou směs pocitů a občas i velkého zmatení jsem už dlouho nezažil. Je to záležitost, u které ani v době psaní recenze pořádně nevím, co si o ní myslet. Jediné, co vím jistě, je, že mé pocity jsou převážně pozitivní. A právě ty se vám teď pokusím předat, i když to podle mě nebude úplně jednoduché.

Recenzovaná verze: PC

Pokud se alespoň trochu vyznáte v hongkongské kinematografii, právě k ní bych tento počin od čínského studia Shadowlight přirovnal. Je to špinavá kriminálka obsahující živelnost a teatrálnost typickou pro filmy z Hongkongu osmdesátých a devadesátých let. A to v takové míře, až jsem byl sám překvapený, jak dobře se něco podobného podařilo přenést do videohry.

Pokud navíc budete hrát s čínským dabingem, celý dojem je ještě silnější. Nejen díky skvělým hereckým výkonům, ale i proto, jak moc mi právě ony starší filmy během hraní evokoval. Je sice omezený a hra není namluvená kompletně, přesto mi přišlo, že mluvených pasáží je poměrně dost.

A upovídaná je hra opravdu hodně. Nečekejte akci ani tepající rychlou jízdu. Kill the Shadow je spíš něco na způsob Disco Elysium, případně vizuální novely skloubené s adventurou a zasazené do velmi zajímavého světa.

V něm sledujete bývalého policistu Lucase, který se vrací do Dark Tide City, zvláštního města dodnes poznamenaného záhadným rozkolem, k němuž došlo před deseti lety. Co přesně se tehdy stalo, vám samozřejmě kvůli spoilerům prozrazovat nebudu. Jednotlivé části města přitom působí skoro jako malé světy samy pro sebe. Od rezavějícího komplexu dávno uzavřené továrny přes chudinské Shipwreck Wharf postavené na kůlech až po plovoucí slum Pig Cage Walled City, kde se čínské tradice mísí s neonovými světly a přeplněnými ulicemi.

Právě mezi místními obyvateli Lucas vyšetřuje sérii zdánlivě nesouvisejících a často bizarních případů, které postupně otevírají staré křivdy i zapomenutá tajemství. Na zádech mu navíc doslova visí tajemná bytost zvaná Shadow, schopná nahlížet do vzpomínek mrtvých a rekonstruovat jejich poslední okamžiky. Lucas se tak krok za krokem přibližuje nejen k řešení jednotlivých případů, ale také k pravdě o tom, co se v Dark Tide City před deseti lety skutečně odehrálo.

Přestože může celý námět na papíře působit rozmáchle, ve své podstatě jde o poměrně komorní vyprávění. Většinu z přibližně devíti hodin herní doby strávíte v Pig Cage Walled City, což mě osobně trochu překvapilo. Očekával jsem, že se budou scenérie střídat výrazněji.

Na druhou stranu to nejspíš vysvětluje, proč je zdejší prostředí tak nádherné a napěchované detaily. Tvůrci mohli velkou část energie soustředit právě na jednu hlavní oblast a je to znát. Přestože se vám jednotlivá zákoutí časem lehce okoukají, rozplétání příběhu v nich mě bavilo prakticky po celou dobu.

Ústřední dění se opírá především o politické hašteření a boj o moc. V Pig Cage Walled City zemřel vlivný člověk, který měl oblast prakticky pod palcem, ale zároveň ji vedl poměrně laskavou rukou a snažil se zde nastolit pořádek. Lucas tak společně se svým bývalým policejním parťákem Smithem začne případ vyšetřovat a postupně se zamotá do obsáhlých vztahů mezi různými rodinami bojujícími o moc.

Překvapilo mě, jak rozsáhlý celý lore hry vlastně je. Je natolik nabobtnalý, že často dochází k velmi obsáhlé expozici, kdy vás některé postavy zasypou tunou textu o městě, jeho historii a spletitých vztazích. To mě dokázalo místy poměrně ubíjet a kvůli ne vždy kvalitnímu překladu nebylo všechno úplně příjemné ani jednoduché na pochopení.

Zpětně ale celý svět oceňuji. Přestože je jeho historie místy podávaná těžkopádně a zmateně, má obrovské množství vrstev. Proto nezoufejte, pokud se během prvních hodin budete cítit vysloveně vhozeni do místa, které fungovalo dávno před vaším příchodem a nikdo nemá potřebu vám všechno trpělivě vysvětlit. Je na vás, abyste si jednotlivé souvislosti postupně poskládali z drobných střípků kolem sebe.

Svým způsobem to dává smysl i vzhledem k Lucasovi, který se do města vrací po dlouhých letech strávených prací jinde. Přesto dokáže být první část hry ubíjející a několikrát jsem měl pocit, že vlastně pořádně nechápu, co se kolem mě děje. V kombinaci s množstvím expozice jsem se místy cítil vyloženě informačně utlučený.

Jakmile si ale všechno začalo sedat a já se v Pig Cage Walled City cítil trochu jako doma, najednou to seplo.

Dostal jsem velmi zajímavý příběh plný bizarních, absurdních a zábavných postaviček, které tvoří změť vzájemně propojených hlavních i vedlejších linek. Ty postupně začnou působit jako jeden semknutý celek a město díky nim připomíná živoucí organismus. Jednou nakousnuté události se vracejí napříč celou herní dobou, ovlivňují jedna druhou a reagují také na vaše rozhodnutí.

Podle toho, jak se zachováte, mohou některé postavy dokonce zemřít. Výrazně ovlivňujete také vztahy s jednotlivými obyvateli a cestu, kterou se jejich životy následně vydají.

Na první dobrou přitom můžete mít pocit, že vaše volba nic nezměnila. Opak je pravdou. Kill the Shadow s rozhodnutími často pracuje až v budoucích událostech a něco, co jste udělali před několika hodinami, se vám může vrátit mnohem později. Prvotně jsem tak několikrát nabyl dojmu, že mé rozhodnutí nemělo žádnou váhu, abych následně zjistil, že hra na něj nezapomněla.

Po dokončení jednotlivých příběhových částí navíc dostanete shrnutí toho, jakého z dostupných vyústění jste dosáhli a jak mohla konkrétní situace dopadnout jinak. To jsem velmi ocenil, stejně jako postupné sledování následků vlastních rozhodnutí.

Do voleb vstupují také tři schopnosti: síla, empatie a chytrost. Na začátku máte v každé z nich určitý počet bodů, který následně můžete navyšovat svými rozhodnutími nebo například nákupem předmětů. Některé dialogové možnosti a situace přitom vyžadují konkrétní hodnotu dané vlastnosti.

Použitím se vám body postupně vyčerpávají a doplňovat je lze různými předměty nebo jídlem. Na ty si potřebujete vydělat, například drobnými místními pracemi nebo hledáním peněz po světě. Jde o poměrně fajn mechaniku, která dává rozhodnutím další rozměr, ale občas mi lezla na nervy. Vyděláváte totiž poměrně málo a některé pracovní aktivity vám schopnosti rovněž ubírají, takže se snadno dostanete do lehce začarovaného kruhu.

Právě ten dokáže místy frustrovat a zbytečně vás zdržovat od příběhu. A u něj ještě chvíli zůstanu, protože by bylo chybou čekat od Kill the Shadow navzdory jeho komplexnosti vyloženě vážnou záležitost.

Hra totiž obsahuje naprosto absurdní komediální momenty připomínající přepálené hongkongské komedie, u kterých jsem měl místy vysloveně záchvaty smíchu. Zároveň se ale nebojí zabrousit do poměrně vážných a pro část publika možná i ožehavých témat.

Jedna z linek například zahrnuje bezdomovce, který po vás chce, abyste mu sehnali lékařské potvrzení o nemoci, protože se snaží zabránit tomu, aby ho po nocích sexuálně napadala jiná postava, jeho bývalý milenec. Podobně bizarních nebo hodně černých situací tu najdete mnohem víc. Přesto titul nezapomíná ani na to, že má být temnější detektivkou.

Rozkrýváte tak různé zrady, politické křivdy a vraždy. Na vás zároveň je, ke které rodině či frakci se budete nejvíce přiklánět a jaké postavy budete podporovat. Právě budování vztahů považuji za největší gró celé hry. To, kdo vám pomůže, zastane se vás nebo se naopak postaví proti vám, totiž výrazně ovlivňuje další dění.

Opomíjené samozřejmě není ani samotné vyšetřování, které probíhá v klasickém adventurním duchu. Už od začátku se můžete po městě relativně volně pohybovat a prozkoumávat aktivní předměty. Ty se vám zobrazí jako 3D model, který lze přibližovat, otáčet a hledat na něm zajímavé detaily.

Někdy tím pouze objevíte peníze nebo užitečný předmět na doplnění schopností, jindy hledáte stopy důležité pro konkrétní případ. Jakmile jich nasbíráte dostatek, začnete s nimi pracovat na myšlenkové tabuli, kde jednotlivé důkazy rozmístíte a postupně propojujete za účelem vyřešení dané události.

Samotné dedukování je poměrně lineární a případ prakticky nelze vyřešit špatně. Bohužel mě ale trápilo ovládání celého rozhraní, minimálně na gamepadu. Rozmístění tlačítek je poměrně nešťastné a velmi jednoduše se spletete.

Frustrující to začne být například ve chvíli, kdy omylem otevřete myšlenkovou mapu. Zatímco z většiny ostatních nabídek se na Xbox gamepadu dostanete jednoduše tlačítkem B, tady ho musíte dlouze držet. Ani samotné rozmísťování stop není zrovna intuitivní. Musíte kombinovat joystick a směrový kříž a ani po pěti hodinách mi celý systém nešel pořádně přes prsty. Neustále jsem se někde překlikával.

Z původně příjemného osvěžení od dlouhých dialogových pasáží se tak místy stávala spíš frustrující záležitost. Podobně na tom bohužel bylo i zbylé HUD a menu, ve kterém se ne vždy dobře orientuje a samotné přepínání mezi jednotlivými částmi je zdlouhavé.

Je to škoda, protože právě na ovládání rozhraní jsem si nedokázal pořádně zvyknout prakticky po celou herní dobu. Jde asi o moji největší výtku, protože většina ostatních věcí mě bavila opravdu hodně.

Například dialogy s vaším Stínem, který Lucasovi radí během jednotlivých případů. Podle množství nasbíraných indicií navíc dokáže zprostředkovat určitou rekonstrukci toho, co oběť nebo podezřelý před událostí dělal. Obraz minulosti se mění podle toho, kolik stop jste skutečně nalezli.

Může se tak stát, což vám hra ukáže už poměrně brzy, že neuvidíte úplný obraz toho, co se stalo, protože jste některou indicii opomněli. To následně ovlivní výsledek vašeho vyšetřování. Je to v zásadě jediná část dedukce, ve které není všechno striktně lineární, protože při samotném spojování nalezených stop na myšlenkové mapě chybu prakticky udělat nemůžete.

Tím se dostáváme k tomu, že Kill the Shadow vlastně příliš dalších interaktivních prvků nenabízí. Nečekejte zde hromadu miniher. Výjimkou je například rybaření, při kterém můžete získat peníze nebo ryby sloužící k doplňování schopností.

Jinak je celý zážitek hlavně o dialozích, průzkumu města a hledání stop. Svým stylem má blízko k Disco Elysium či klasickým adventurám, ovšem bez tradičních puzzlů. Postup tu téměř vždy dává smysl a většinou víte, co máte dělat. Mně to nevadilo, protože se jedná především o narativní zážitek a právě ten hra zvládá na výbornou.

Někdo samozřejmě může namítnout, že musí být hrozný stereotyp neustále chodit po stejném městě, povídat si s postavami a občas hledat stopy. Svým způsobem ano. Kill the Shadow je ale adventura, jejíž největší síla spočívá v tom, jak dokáže na relativně malém prostoru vyprávět větvený příběh, který vás postupně vtahuje hlouběji.

Rozkrývání jednotlivých linek a sledování toho, jak se do sebe postupně proplétají, mě jednoduše bavilo. Pomáhá tomu i skutečnost, že příběh dokáže být vyloženě šílený, absurdní a občas si vůbec nebere servítky. Díky tomu mě překvapoval prakticky až do samotného konce.

Je mi jasné, že i tahle recenze může místy působit trochu chaoticky. Jenže přesně tak na mě Kill the Shadow při prvním spuštění zapůsobil. Je to takový malý uragán nápadů, nálad, postav a událostí, který jsem ještě nějakou dobu po dohrání vstřebával. A to všechno se odehrává převážně v jedné velké lokaci, která mě navzdory tomu nepřestala bavit.

Výrazně tomu pomáhá nádherný vizuál. Celé město působí živě, po ulicích chodí obyvatelé a i když se občas stane, že vedle sebe zahlédnete dvě stejné postavičky, snadno to odpustíte. Prostředí totiž působí zaplněně a množství detailů, od odrazů ve vodě přes neonová světla až po samotnou architekturu, mu dodává obrovskou atmosféru.

Velmi se mi líbily také modely postav a některé portréty používané během dialogů. Dohromady vytvářejí stylisticky pevně uchopený a nádherný celek. Nemluvě o kvalitním atmosférickém soundtracku, který celý svět ještě více podporuje.

Kill the Shadow je jednoduše titul pro milovníky zajímavých příběhů. Pokud dokážete odpustit těžkopádný interface, místy slabší překlad, kvůli kterému ne všechno dává stoprocentní smysl, a občas ubíjející expozici, dostanete svěží vítr na poli příběhových adventur.

Je to unikátní narativní záležitost, která vám umožňuje ovlivňovat spletitý a dobře napsaný příběh. Ano, umí být chaotická, místy janky a ne všechno v ní funguje tak hladce, jak by mohlo. Zároveň má ale obrovské srdce a energii, která mi připomněla to nejlepší z hongkongských filmů.

Všem milovníkům kvalitních a trochu neobvyklých příběhů ji tak můžu s klidným svědomím doporučit.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Mark Allen PR