Recenze: Ace Combat 8: Wings of Theve – Vzhůru do oblak za jedním z největších překvapení roku

„Jak to může být tak strhující, vždyť je to jenom letecký simulátor!“ Tahle myšlenka mi neustále poletovala hlavou při hraní pro mě největšího překvapení roku. V závěsu za ní, jako wingmani, létaly podobné myšlenky s přívlastky jako dojemné, promyšlené, napínavé, smutné, epické, plné naděje… V podstatě neobyčejná letka pocitů, které rozhodně nečekáte při hraní hry tohoto typu. Tvůrci z Project Aces se v reklamních materiálech dušovali, že tentokrát se budou více soustředit na postavy a příběh. A já smekám imaginární klobouk nad tím, jak moc mě zrovna tyhle části vzaly za srdce. Sestřelování letadel je úplně jiný zážitek, když máte cíl a motivaci. Když vás hra přesvědčí, že opravdu o něco jde. Že máte co ztratit. Že můžete vyhrát. Že máte pro koho bojovat. Drahý čtenáři, povím ti příběh o hře, která mě vzala do oblak…

Recenzovaná verze: PC

…a náš příběh paradoxně začíná okamžikem, kdy jsme z oblak spadli. Ocitáme se v kůži bezejmenného pilota FCU (Federation of Central Usea – dobráci/napadení), který byl zrovna sestřelen a je zachraňován z moře. Jediné bezpečné místo pro něj již není na kontinentě, který dobyla Republika Sotoa (zláci/agresoři), ale na letadlové bitevní lodi FCU Endurance, kde zrovna mají o piloty nouzi. Zde se setkáte s legendárním leteckým esem – Janem „Rexem“ Copem. Hned v prologovém „letu“, kdy se v podstatě jenom vezete, protože děláte Rexovi navigátora, vám prozradí, že žádné eso není. Jeho titul je vyfabrikovaná lež pro sociální média, aby lidé neztratili naději. Podotknu, že už v prologu si můžete všimnout fenomenální hudby, kterou budu zmiňovat ještě mnohokrát a která je zatím slabým odvarem toho, co bude následovat v pozdějších částech.

Bohužel pro nás, když je někdo legenda, znamená to také, že mu půjde po krku někdo, kdo chce přiživit vlastní legendu. A ten někdo byl velmi dobrý, protože už podruhé padáme z nebe. Jako jedinému přeživšímu je vám nakázáno udržet smrt esa v tajnosti a zaujmout jeho místo, abychom nedemoralizovali národ na okupovaném území. Pokud je vám líto, že jste se o legendárním esu nic moc nedozvěděli, nemusíte se bát. Po zbytek hry k vám bude promlouvat jako… duch (ano, duch). A popravdě musím říct, že jsem si ho díky jeho hlubokému hlasu a noirovému komentování všeho možného celkem oblíbil.

S kým ale navážete opravdové vztahy, jsou členové posádky Endurance. Zdědili jste nejen kódové označení a letadlo, ale i wingmany jednotky Joker, přezdívané Wings of Theve, kteří budou po zbytek hry vašimi společníky. A světe div se, tvůrci nejenže bravurně zvládli vykreslit zapamatováníhodné charaktery, ale i jejich vývoj! Máme zde zamlklého Costera, který rád pouští hudbu při bitvách do vysílačky. Máme tu mladou naivní Tashu s růžovými vlasy, která se vzteká, když jí někdo řekne Růžovko (a celkově je to můj oblíbený ňuňásek). A máme tu také Baxtera, který krotí hádky těch dvou a je všeobecně velmi vzdělaný, proto má označení Profesor (anebo Teach, když Tasha držkuje). Novinkou je, že se můžete mezi misemi procházet po lodi z pohledu první osoby, takže se s nimi opravdu setkáte.

Tito tři s vámi celou dobu létají v Joker Squad, takže by se dali považovat za hlavní charaktery. O to víc mě překvapilo, že si autoři dali práci i s vývojem vedlejších postav. Spolu s Joker Squad má Endurance ještě jednotku Queen Flight, kterou uslyšíte ve vysílačce a která vám mnohokrát asistuje. A i její členové mají vlastní charakter, který vám přiroste k srdci. Jestli si myslíte, že to je všechno, tak dokonce i u kapitánky Endurance, která vede briefingy, se rozvíjí příběh o špionovi ve vlastních řadách. Ve vysílačce k vám stále promlouvá AWACS (v podstatě koordinátor během misí), který kritizuje Costera za pouštění hudby, ale v nejtěžších chvílích se taky nechá unést. A pokud si pořád myslíte, že to je všechno, přes vysílačky slyšíte i nepřátele. Občas vám jich je líto kvůli jejich slepé oddanosti a občas vás provokacemi přepnou do „Jo?! Tak poď!“ módu. A ještě bych zmínil zoufalost civilistů a tragická hlášení ztrát u konvojů, když se vám je nedaří bránit, aby to bylo konečně všechno. Opět smekám imaginární klobouk dabérům, kterým se povedlo vdechnout všem těm postavám život.

Pokud jste začali hledat, kdo daboval hlavní postavu, tak vás sice zklamu, protože hlavní hrdina nemluví, ale dokáže alespoň reagovat jednoduchými ANO / NE na určité části konverzace. Mým problémem bylo, že občas po mně hra chtěla reakci během souboje, kdy má člověk plné ruce práce s mířením, přepínáním zbraní a vyhýbáním se tomu velkému placatému, co bolí, když do toho střemhlav vlétnete machem 3. Ale nebojte, postavy si v konverzaci poradí i bez vás. Vlastně jsem měl pocit, že když se mě jeden z wingmanů ptal, jestli se může oddělit a pomoct jednotce v nesnázích, letěl by tam stejně nehledě na moji odpověď. Takže mluvení hlavního charakteru je ve své podstatě kosmetická věc, která ovlivní pár hlášek, ale stejně je hezké, že tam je, pro pocit imerze.

Ale pojďme se konečně vydat do oblak, protože si uvědomuji, že po předchozím popisu se může zdát, že budete hrát adventuru. Výběr správného letadla jest prodloužením vůle pilota. Letadel hra v kampani nabízí kolem 30, ačkoliv já jich měl možnost vyzkoušet asi 12.

Letadla a součástky na vylepšení odemykáte za body, které získáte po každé misi. Za její splnění dostanete určitý počet bodů, k nimž se přičítají bonusové podle toho, kolik letadel a pozemních cílů jste sestřelili, zda jste zvládli misi nad časový rámec, a za různé specifické úkoly podle druhu mise apod. Body se vám odečítají pouze tehdy, když umřete a restartujete hru z checkpointu. Což se mi zdálo celkem nefér k lamám, jako jsem já, ale je pravda, že i když jsem jednu konkrétní pekelnou misi zkoušel z checkpointu asi 20×, konečný odečet zase tak nebolel.

Letadla a součástky nakupujete v Aircraft Tree. Zde bych měl první vážnější výtku. Aircraft Tree je nepřehledný. Chyběla mi tady alespoň možnost porovnávat statistiky letounů, které bych chtěl koupit. Strom má mnoho větví a vy se musíte rozhodnout, která je pro vás nejvýhodnější, protože za jeden průchod hrou nemáte šanci odemknout všechno. Na gamepadu bylo čiré utrpení přeskakovat mezi větvemi, takže jsem se jednou snížil k focení obrazovky a porovnávání statistik na mobilu.

Letadla se dělí do čtyř kategorií. Stroje určené primárně pro boj proti leteckým cílům, bombardéry proti pozemním cílům, letadla, která zvládnou od obojího trochu, a podpůrné stroje pro elektronický boj. Kromě různých statistik můžete u každého letadla odemknout až tři speciální zbraně. Od dalekonosných střel vzduch–země přes rakety, které dokážou zaměřit několik cílů najednou, až po speciální penetrační bomby na bunkry. Speciální zbraně se vážou pouze k typu letadla, takže byste marně hledali na stíhačce nějakou lepší bombu a na bombardéru multizaměřování letadel.

Letadla mají i různý počet upgrade slotů pro součástky, které také nakupujete. Ty se týkají manévrování, zbraní a specialit. U manévrování můžete odemykat zvýšení rychlosti letadla, lepší zatáčení při g-rychlostech (já tomu říkal vzdušné smyky), otáčení nebo zvedání letadla. U zbraní zvyšujete sílu a počet raket, lepší zaměřování nebo rychlost jak u normálních, tak speciálních raket. Speciality jsou třeba lepší pancéřování, automatické střílení z kulometu, když jste dostatečně blízko nepřátel, anebo pomalejší zamrzání v mracích. Díky součástkám tak dokážete z pomalého nemotorného bombardéru udělat celkem agilní bombyplyvající skorostíhačku. Neříkám, že hned bude vyhrávat vzdušné souboje, ale od čeho máte wingmany, že? Na druhou stranu i bombovací mise se dají vyhrát s obyčejným letadlem. Ano, je jednodušší potopit koráb dvěma raketami vzduch–země, ale když jste šikovní, dokážete to i pěti obyčejnými raketami.

Poslední atribut u letadla, na který je třeba dávat pozor, je, zda umí startovat z letadlové lodi. Během svého dobrodružství dobudete několik letišť, odkud může startovat každé letadlo. Může se ale stát, že budete povoláni k námořní bitvě a pro váš oblíbený Gripen je prostě startovací dráha na lodi krátká, takže budete muset osedlat jiného oře.

Zároveň musíte uvažovat nad tím, jestli letadla koupíte i wingmanům. Pokud už máte daný stroj odemčený, jeho cena pro wingmany je mnohem nižší. Stejně ale přemýšlíte, jestli jim nenecháte svůj starší koráb, abyste si mohli koupit něco úplně nového. Přiznávám, že během kampaně jsem jenom dvakrát koupil letadlo všem, a to jenom proto, abychom vypadali jako cool letka.

Klíčem ke správnému výběru letadla je dávat pozor během briefingu. Kromě rozmístění a druhu nepřátel je nutné dbát na to, jaká bude v oblasti oblačnost. Mraky jsou dobrá schovka jak pro vás, tak pro nepřátele, protože se v nich snižuje schopnost zaměřování raket. Pilotování uvnitř mraků je značně kodrcavé, a pokud se tam zdržíte dlouho, pustí se do vás námraza, kvůli které vám může zhasnout motor. A pokud do nich vlítnete během intenzivního dogfightu, vězte, že už po pár vteřinách vám pojmy nahoře a dole nebudou nic říkat.

Každopádně po briefingu uvidíte ukazatel, jak moc se bude bojovat na zemi nebo ve vzduchu, takže minimálně podle toho dokážou bojeschopnou letku složit i lidé s pozornostním deficitem.

Tak dobrá, konečně jsme si vybrali letadlo, ale co s ním budeme dělat? Mise jsem si v hlavě rozdělil do několika kategorií.

Máme tady obyčejné mise, jejichž cílem je rozstřílet něco specifického a poprat se během toho s odporem, většinou na čas. Rozstřílej konvoj tanků, než dorazí do města, pozor na letadla.

Pak tu máme anihilační mise, které jsou taky na čas, ale jejich cílem je nediskriminačně rozstřílet co nejvíc věcí. Zdevastuj solární elektrárnu, a když už v tom budeš, opodál jsou nějaké rafinerie. Potěší nás i každé sestřelené letadlo, které cestou potkáš. Tenhle druh misí mě díky množství destrukce bavil asi nejvíc.

Máme tu i doprovázecí konvojové mise a ty mě bohužel bavily nejméně. Doprovázíte přátelské jednotky, a pokud schytají určitý počet zásahů, mise končí. Jak jsem zmiňoval 20 restartů, tak to bylo během jedné z prvních misí. Abyste netrpěli jako já, musím zdůraznit, že pokud AWACS oznámí, že je potřeba zničit helikoptéry, opravdu musíte všeho nechat a urychleně jim promluvit do duše. Ať se nacházíte kdekoliv. Blbě se hledají na radaru ve změti všech těch lákavých červených cílů, ale pokud u nich svítí červené TRG, mají absolutní prioritu. Málokdy se stává, že doprovázíte jen jeden konvoj. Případně jeden doprovázíte, ale časem se rozdělí na dva. Najednou se musíte sami orientovat a být připraveni, až se ozve jednotka Bravo, že je pod útokem. To už nemáte označené ani prioritní cíle. Musíte na vlastní pěst lokalizovat jednotku Bravo a určit, který výbuch jim pomůže k postupu. Během toho se vám samozřejmě začne ozývat jednotka Charlie, že se k nim z východu řítí letadla. Takže se to promění ve stresující létání od čerta k ďáblu, kdy jsem si pokaždé opravdu oddechl, že už je to za mnou.

Vtip je v tom, že v lásce a válce nikdy nic nejde podle plánu, takže můžete mít kombinaci všech tří kategorií v rámci jedné mise. To si takhle vesele devastujete nepřátelskou základnu, kterou díky vám obsadí spojenecké jednotky, načež zjistíte, že to byla past, a musíte zničit nepřátelské bombardéry dřív, než dorazí k základně, a zároveň krýt ústup vlastních jednotek, aby byla mise úspěšná.

Další menší výtku bych měl k tutorialu, respektive k tomu, kdy se odemkne. Příběhově dává smysl, že na začátku nejste žádné eso, spíš jen člověk, kterému to náhodou vychází. V rámci prvních dvou misí vám akorát řeknou: Tímhle zrychlíš, tímhle zpomalíš, ale nezpomaluj moc, nebo spadneš. Takhle míříš a tímhle střelíš raketu. Good luck, have fun. Až ve třetí misi se odemkne tutorial, při kterém jsem opravdu pochopil řízení letadla. Kdo hraje pravidelně letecké simulátory, může tuhle výtku ignorovat, ale pro nás aeroamatéry je to dost nepříjemné.

Z prostého popisu herních mechanik ale nejde vyjádřit, jak moc jsem si úplně každou misi užíval. Obyčejné sestřelování letadel najednou působí úplně jinak, když se vám začnou hašteřit wingmani. Když při nahánění balistických raket začne hrát rocková hudba. Když vás při briefingu zajímá, co se bude dít dál, a plán navíc dává smysl. Každou misí jsem byl čím dál víc pohlcen historií a politikou herního světa. Líbil se mi pomalý postup, kdy se z „musíme zachránit náš stát“ stane „musíme zachránit svět“. A kdy se z falešného esa stanete ztělesněním naděje. Z 30 misí bych rád vypíchl dvě, u kterých mé dojmy začaly prudce stoupat a začal jsem si uvědomovat, že hraju něco výjimečného. Popravdě bych jich nejraději vypíchl asi 27, ale nechci tak moc spoilovat. Proto pokud se nechcete připravit o zážitek ani z těch dvou, následujících pár odstavců nečtěte (ale stojí to za to).

NÁSLEDUJÍ MENŠÍ SPOILERY Z PRŮBĚHU JEDNÉ MISE - Konec pasáže je tučně oddělen níže

První z misí, která mě příjemně překvapila svou originalitou, se odehrává někdy v polovině příběhu. Potřebujete se dostat s Endurance za nepřátelskou linii, ale ta je chráněna orbitálním bombardováním. Velitelství vám vysvětlí, jak přesně ono bombardování funguje, a já byl nadšený z toho, že kdyby něco takového existovalo, přesně takhle by to mohlo fungovat. Dokonce i plán dával smysl. Samotné bombardování z orbitu je nepřesné, a když je zataženo, není vůbec vidět, na co střílet. Nepřítel to dobře ví, proto bude z normální výšky navádět raketu lasery. Endurance bude sloužit jako návnada a je na nás vystopovat podle laserů drony a sestřelit je. Aby se zvýšilo napětí, hned v úvodu mise je vystřelena špatně zaměřená orbitální raketa, takže zažijete na moři výbuch srovnatelný s atomovou bombou. A aby toho napětí nebylo málo, jakmile laser uvidíte, máte minutu na to najít v mracích schovanou vzducholoď a sestřelit ji. Pokud jste doufali, že bude jenom jedna, tak jste doufali špatně. A pokud jste doufali, že se nepřátelé nedozvědí, že jim sestřelujete zaměřovací systém, a nezačnou ho bránit, tak jste doufali ještě hůř. Misi jsem dohrál napoprvé, ale vysloveně se spocenými zády, protože tlak, který na mě hra vytvářela, byl neuvěřitelný.

Další z misí se odehrává chvíli po předchozí. Nepřítel se snaží poslat na orbit další satelity, proto máme namířeno ke kosmodromu. Plán je sestřelit rakety až v určité výšce, aby spojenci mohli kosmodrom zabrat. Queen Flight bude sloužit jako návnada k odlákání nepřátel, zatímco naším úkolem je eliminovat zbytek protivníků a sestřelit rakety. V téhle misi mě pro změnu nadchlo množství emocí, protože hned ze začátku jde plán do kopru. Zatímco směřujeme na místo určení, Queen Flight narazí na mnohem tvrdší odpor a dostává na prdel. Prosby vašich wingmanů, ať jdete napřed zachránit umírající kamarády, jdou těžko ignorovat a rakety ještě neodstartovaly, takže je stejně zatím nemůžete zničit. Ta vážná hudba, která začne při tom děsivém závodu s časem hrát, je neskutečná.

Poté, co zachráníte kamarády, ještě zvážní, protože zatímco se teprve obracíte, rakety už startují. Za řevu wingmanů, že to musíme stihnout, jsem málem rozdrtil trigger na gamepadu, abych letěl rychleji. Když už doženete kosmické rakety, které jsou nebezpečně vysoko, ale alespoň v dostřelu vašich střel, zjistíte, že se nemůžete pořádně trefit, protože nepřátelská letadla kolem nich pouštějí světlice, aby zabránila jejich sestřelu. A k jejich zničení je potřeba trefit se mnohokrát. Někde u hranice stratosféry se nám to na poslední chvíli podařilo. Pípnutí u Mission Accomplished mi nikdy neznělo tak dobře. Problém je, že žádné pípnutí nezaznělo. Místo toho AWACS hystericky hlásí, že výbuch nebyl dostatečný a trosky se řítí k zemi na kosmodrom. Brutální závod pokračuje, ale tentokrát opačným směrem. V tuhle chvíli hudba dosáhne svého maxima. Můj zoufalý sestup doprovázejí nebeské chorály a já se přistihnu, že vřeštím na televizi během nahánění posledního kusu trosek vesmírného korábu.

Mission Accomplished.

Konečně.

KONEC SPOILEROVÉ PASÁŽE

Přibližně od poloviny hry je každá mise nezapomenutelný zážitek. Každý rozhovor ve vás něco vyvolá. Sázky se budou zvyšovat, takže se i hodně přitvrdí. Až uslyšíte Tashu plakat, zlomí vám to srdce. A nebudu lhát, během poslední mise mi dojetím lehce zvlhly oči, tak se mi blbě zaměřovalo.

Ale i tak si musím rýpnout do jednoho z posledních boss fightů. Ano, bojujete s nepřátelským esem všech es, takže ten souboj by měl být těžký. Bohužel jeho přehnaná obratnost a imunita na rakety udělaly z celého souboje celkem zdlouhavou otravu.

Zvuky jsou adekvátní situacím. Průlet zvukovou bariérou solidně zahřmí, ve vysílačce to praská, rakety bouchají… Nejsem expert, ale letadla také zněla, jak měla. Hudbu jsem možná již párkrát zmiňoval. Hlavní hudební téma slyšíte pozměněné skrz celou hru. Ať už orchestrálně, piánově, anebo obyčejným pochoďákovým broukáním do vysílačky, kterým se ohlašují elitní jednotky (Shadows) nepřítele a které vám bude nahánět husí kůži. Popravdě si pořizuji soundtrack hned, jak bude k dispozici.

Co se týče technického stavu, hra používá Unreal Engine 5 se všemi jeho krásami i neduhy. Scenérie vypadají úžasně, letadla jakbysmet. Chválím malé detaily jako tlakové vlny ohýbající stromy nebo mizení mraků při obřím výbuchu. Nejvíc si grafiku vychutnáte během pouštění replayů a kochání se vlastním letem (moje screenshoty především z replayů by se tu měly válet všude kolem). Teprve tam jsem si všiml, že piloti se občas stihnou katapultovat a poletují si po nebi s padákem. Bohužel, jak je u UE5 zvykem, hra občas jen tak z principu spadne a někdy se něco špatně načte, takže doskakují textury. Samotná hra ale funguje parádně a jde v klidu dohrát i bez day one patche, což je na dnešní dobu skoro zázrak. Hru jsem dohrál na gamepadu. Stačila chvilka učení a ovládání mi opravdu sedlo. Kromě různých specifických kniplů se asi dá hrát i na myši s klávesnicí, ale neměl jsem odvahu to zkusit. Online režim bohužel nebyl v době recenze k dispozici.

Co říct na konec? Ačkoliv letecké simulátory nevyhledávám, Ace Combat 8 Wings of Theve mě svým zpracováním naprosto pohltil. Vyvolat ve mně při hraní tak obrovské množství pocitů se nepovede jen tak obyčejné hře. Už teď je mi jasné, že ji budu rozehrávat pravidelně. I vy byste mohli zkusit, jaké to je stát se leteckým esem. Byla by škoda ochudit se o takový zážitek. V horším případě akorát zjistíte, že na letecké simulátory určitě nejste. V tom lepším budete svobodní jako vítr.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Cenega