Trails in the Sky 2nd Chapter – Návrat do jednoho z nejlepších JRPG světů

Série Trails spadající pod The Legend of Heroes je mému srdci už dlouhodobě velmi blízká. Jako celek i skrze jednotlivé díly, kterých je teď přibližně třináct, pokud nepočítám remastery a remaky, pro mě často představuje to nejlepší ze žánru JRPG. Od mých začátků před deseti lety u Trails of Cold Steel až dodnes jsem si postupně budoval vztah s rozličným ansámblem postav a celé sérii naprosto propadl. Bohužel jsem měl pár restů, konkrétně v podobě nehraných prvních dílů, jako je Trails in the Sky, a následně i duologie označované jako Crossbell sága. Remake pro mě tak byl velmi vítaným rozhodnutím. Díky němu jsem si mohl první díl Sky trilogie vychutnat v grafickém kabátku, na který jsem zvyklý, a nemusel zažít takzvaný culture shock ze staršího designu.

Remake totiž doručil vizuální zpracování ve stylu nejnovějších dílů, k tomu přidal vytříbený combat, za mě vůbec nejlepší v sérii, a odstranil některá úskalí tehdejšího designu. Pryč byly například časově omezené vedlejší úkoly, které jste mohli snadno minout. Výsledkem bylo jedno z nejlepších JRPG minulého roku. Nabídlo dojemný příběh, obrovské srdce a znovu mi připomnělo, proč tuto sérii tak neskonale miluji. Předělávka druhého chapteru pokračuje ve stejných šlépějích a tím snad nikoho ani nepřekvapím.

Recenzovaná verze: PC

Ano, tady vlastně není moc o čem. Dvojka je po stránce hratelnosti až na několik menších změn prakticky totožná, takže nedává smysl znovu obsáhle rozebírat úplně každý systém. Příběhově navazuje přímo na události minulého dílu a pokud jste nováček, rozhodně nedává smysl začínat právě tady. Prvnímu chapteru jsme se navíc věnovali v samostatné recenzi a velká část mých tehdejších dojmů se dá bez problémů aplikovat i na pokračování. Odkaz naleznete dole.

Pokud jste tedy sérii ještě nezačali, na co čekáte? Ihned si běžte koupit 1st Chapter a vstupte do jedné z nejlepších RPG ság současnosti. Vy, kteří už fanoušky jste, pravděpodobně v tuto chvíli horečnatě hrajete. Pokud se tu ale najde nějaká zbloudilá duše, která si chce přečíst ódu od dalšího fanouška, přeci jen se trochu rozepíšu.

Příběhem navazujeme prakticky přesně tam, kde jsme minule skončili. Estelle se probouzí v Joshuově pokoji na zámku v Grancelu, tentokrát ale úplně sama. Joshua se z určitých důvodů vydal na vlastní cestu a o to víc jeho odchod bolí poté, co si spolu předchozího večera konečně vyjasnili, co k sobě cítí. Estelle je ze ztráty blízké osoby psychicky naprosto rozhozená. Přesto se postupně sebere a vydává se na dobrodružství s jednoduchým cílem. Najít Joshuu, chytit ho za flígr, profackovat ho, aby se probral, a dostat ho zpátky k sobě.

Tady už nechci příběh příliš rozepisovat. Jednak kvůli spoilerům a jednak proto, že právě scénář je jednou z nejdůležitějších částí celé hry. Stačí říct, že jeho kvalita zůstává stejně vysoká a během celé dlouhé stopáže mě prakticky nepustil. Pokud se věnujete i vedlejšímu obsahu, klidně počítejte se zhruba 70 až 80 hodinami. Na poměry série to samozřejmě není nic neobvyklého, zvlášť pokud stejně jako já rádi obcházíte každého člověka ve městě jen proto, abyste zjistili, jestli náhodou nemá novou větu a do toho plníte všechny vedlejšáky.

Kromě navrátivších se tváří tu máme také řadu nových postav. Musím pochválit, že charaktery, které minule nedostaly tolik prostoru, například Mueller, se zde mohou více rozvinout. U dalších zase sledujete přirozený vývoj vycházející z událostí předchozí hry. Trails obecně umí skvěle pracovat s tím, že postavy nestojí na místě. To, co prožily před desítkami hodin, nezmizí jen proto, že jsme vstoupili do dalšího chapteru.

Z nových tváří asi nejvíce rezonuje Kevin. Jde o cestujícího kněze Septianské církve, který objíždí vzdálenější oblasti, pomáhá lidem a mimo jiné učí děti v nedělní škole. Pokud ale čekáte upjatého, vážného a dokonale spořádaného duchovního, jste na omylu. Kevin je, alespoň zpočátku, převážně komická postava. Často flirtuje, trousí nejrůznější poznámky a obecně se nechová úplně tak, jak byste od kněze čekali. Zároveň má ale dobré srdce a postupně začíná být jasné, že se za jeho veselou povahou skrývá trochu víc. Navíc jde o charakter, který bude sérii prostupovat i do budoucna.

Příběh je tak jako vždy hnaný především těmito postavami a chvílemi, které s nimi prožíváte. Nejde jen o velké emotivní scény nebo zásadní zvraty. Stejně důležité jsou i obyčejné momenty, kdy si spolu povídají u jídla, popichují se nebo zažívají naprosto absurdní situace. Charaktery tu zkrátka žijí a příběh žije společně s nimi. Právě to je pro mě jedna z největších předností celé série. Scénáři tak kromě lehce pomalejšího začátku, což je u Trails už skoro tradice, nemám prakticky co vytknout.

Chválou nemohu šetřit ani u soubojového systému. Ten zůstává stejně jako v jedničce výborný a vypiplaný. Kombinace real-time akčního souboje a klasického tahového režimu stále funguje skvěle. První zmíněná část je sice jednodušší a často slouží hlavně jako možnost rychle umlátit slabší nepřátele, ale také vám dovoluje uhýbat, používat Crafts a připravit si výhodnější vstup do regulérního souboje. Jakmile narazíte na něco silnějšího, bez přepnutí do tahového režimu se už většinou neobejdete.

Tam přichází na řadu klasické Trails. Sledujete pořadí tahů, řešíte pozici postav na bojišti a využíváte Crafts, Arts, S-Crafts nebo různé bonusy navázané na jednotlivé tahy. Důležitou roli opět hrají Quartz a Orbmenty, díky nimž upravujete statistiky postav a skládáte jejich schopnosti podle vlastních potřeb. Druhý chapter vám navíc už od začátku poskytuje širší možnosti, protože se nevracíte na úplný začátek vývoje hrdinů. Rychleji tak dostanete do rukou zajímavější Crafts, silnější Quartz a máte větší prostor experimentovat s jednotlivými buildy.

Nejvýraznější novinkou je Brave Rush, který rozšiřuje Quick Battle. Za dva body Brave Gauge můžete spojit dvě postavy a odpálit společný útok s velkým dosahem a poškozením. Není to revoluce, která by celý systém obrátila vzhůru nohama, ale dobře zapadá do už fungujícího základu a dává akční části soubojů další využití. Silnější nepřátelé navíc dostali vlastní triky a například Enforceři z Ouroboros mohou využívat Enforcer Boost, který je dokáže na určitou dobu pořádně nakopnout. Souboje se tak možná zásadně nezměnily, ale ani nemusely.

Už minule byly jednou z mých nejoblíbenějších částí hry a tady dostávám prakticky totéž, jen o něco rozvinutější. Jednoduše řečeno, chvála převažuje a všechno, co jsem měl rád na minulém díle, tu zůstává. Teď ale musím zmínit i nějakou kritiku. Ta se v mém případě týká především lokací a jejich designu.

Lehce jsem s tím bojoval už minule, ale tady je problém znatelnější kvůli tomu, že navštívíte velké množství již dříve viděných míst, často bez nějakých výraznějších změn. Ano, Falcom se skvěle snaží, aby města působila živě. Můžete komunikovat s obyvateli, poslouchat jejich konverzace a sledovat, jak se s postupujícím dějem mění jejich reakce i malé osobní příběhy. Někdo řeší problém, o pár hodin později se k němu vrátíte a zjistíte, kam se jeho situace posunula. V tomto ohledu je budování světa stále naprosto výborné.

Jenže samotná města a lokace jsou pořád modelované podle originálu, který pracoval s mnohem menším měřítkem. Některá místa, která mají představovat významná a lidnatá města, tak působí až překvapivě malým dojmem. Je těžké věřit, že se nacházíte ve větším centru království, když ho během chvilky přeběhnete z jednoho konce na druhý.

Navíc i na ultra nastavení grafiky působí některé lokace trochu bezduše. Barevný vizuál je jinak líbezný, modely postav povedené a hra umí vykouzlit opravdu krásné scenérie. Nejvíc problém vyniká v místech, která nejsou plná zeleně, barev a dalších efektů schopných jednodušší geometrii trochu schovat. Několikrát jsem si říkal, že určité prostředí vypadá ploše, prázdně nebo až příliš polygonově. Nestávalo se mi to často a ve většině případů nadšení z vizuálu převládalo, ale všimnout jsem si toho zkrátka musel.

Je to však prakticky jediný větší problém, který jsem během hraní měl. Jinak se jedná o ultimátní dobrodružství a naprostý must-play pro každého, kdo dohrál jedničku. Pro mě je 2nd Chapter dalším důkazem, že Trails patří mezi nejlepší JRPG série současnosti. Není to jen díky naprosto výborně rozpracovanému světu, ale především postavám, u kterých máte po čase pocit, jako byste je znali celé roky. Hra si dává čas je budovat, nechává je dělat chyby, růst a reagovat na to, co se kolem nich děje.

A protože vedle příběhu funguje i vytříbený soubojový systém, průzkum a všechny ty malé aktivity okolo, nestojí druhý chapter jen na nostalgii nebo lásce k postavám. Funguje zkrátka jako skvělé JRPG i mimo svůj scénář.

Nehráli jste jedničku? Ihned jí dejte šanci. Dohráli jste ji a váháte s dvojkou? Není důvod. Já můžu jen doufat, že se remaku třetího chapteru dočkáme stejně rychle jako tohoto pokračování.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti GungHo