Kusan: City of Wolves recenze – Hotline Miami má konečně důstojného následovníka

Hotline Miami patří mezi hry, ke kterým se dokážu vracet i roky po vydání. Nejen kvůli soundtracku nebo neonové estetice, ale hlavně kvůli pocitu, kdy během několika sekund projdete místnost a z předchozích neúspěšných pokusů jsou najednou dokonale sehraná jatka. Kusan: City of Wolves svou inspiraci nijak neskrývá. Pohled shora, okamžitá smrt, rychlé restarty a místnosti fungující skoro jako malé akční hádanky jsou jasné už během úvodu. Přesto jsem poměrně rychle přestal přemýšlet nad tím, co si hra půjčuje, a začal řešit hlavně to, co si k tomuto základu přidává sama.

Recenzovaná verze: PC

V hlavní roli je Jin, bývalý voják a dnes nájemný střelec, kterého další zakázka zatáhne do mnohem většího problému. Středem všeho se stává dívka Haru, v jejímž těle se ukrývá síla schopná ohrozit celé město. Do hry se postupně zamotává Jinova minulost, zrada bývalého velitele, několik znepřátelených skupin i samotné město Kusan, ve kterém je korupce v podstatě součástí místního ekosystému.

Příběh není důvodem, proč bych Kusan doporučoval jako první, ale svoji práci odvádí. Pomáhá mu komiksová prezentace a svět antropomorfních zvířat, díky kterému má hra vlastní tvář. Vyprávění ale občas přeskočí vpřed rychleji, než by mu prospělo, a několik postav nedostane tolik prostoru, kolik by si zasloužily. Jin a Haru však fungují jako dostatečně silné jádro.

Tam, kde si mě hra opravdu získala, je soubojový systém. Jin zemře po jediné pořádné ráně a chyby se příliš neodpouštějí. Nemáte ale pocit, že by jediným řešením bylo stát za rohem a pomalu odstřelovat vše, co se přiblíží. Kusan je nejlepší ve chvíli, kdy vás donutí improvizovat.

Základem je War-Hand, mechanická paže použitelná k úderům, odrážení útoků i práci s prostředím. Nabité rány dokážou prorazit některé překážky nebo poslat dveře a další předměty proti nepřátelům. K tomu dostanete Quantum Knife, vrhací nůž schopný rychle odstranit vzdálenější cíl, a několik druhů střelných zbraní. Munice přitom není nekonečná a obyčejná pistole nefunguje jako univerzální tlačítko na vyřešení každé situace.

Kombinování těchto možností vytváří nejlepší momenty celé hry. Jednoho protivníka sejmete pěstí, na dalšího pošlete nůž, střelbou si otevřete prostor proti vzdálenému nepříteli a pokračujete dál. Jakmile si osvojíte parírování, z původně chaotického střetu se začne stávat nacvičená choreografie.

A přesně tady na mě Kusan fungoval nejvíc. Nezkouší Hotline Miami porazit tím, že bude rychlejší nebo krvavější. Místo toho vám dává širší sadu nástrojů a chce, abyste je používali společně. Zvlášť pozdější střety umějí člověka krásně donutit přemýšlet, v jakém pořadí místnost vyčistit a koho odstranit jako prvního. Smrt je častá, ale restart je rychlý, takže jsem měl mnohem častěji chuť okamžitě zkusit jiný postup než nadávat na ztracený čas.

Příjemným překvapením je systém vylepšení. Jednotlivé schopnosti neodemknete pouze lineárně a následně na ně nezapomenete. Moduly pro War-Hand a další části výbavy zabírají místo na omezené ploše, takže připomínají menší inventářovou skládačku. Časem lze prostor rozšiřovat a moduly lépe optimalizovat, nikdy ale nejde bezmyšlenkovitě zapnout úplně všechno.

Díky tomu jsem nad úpravami skutečně přemýšlel. Rychlejší pohyb, silnější nůž, nebo lepší reakce na projektily? Nejde o RPG systém s desítkami statistik, ale k rychlé arkádové akci sedí překvapivě dobře a podporuje opakované hraní.

K tomu vybízí i hodnocení úrovní. Hra sleduje rychlost, návaznost zabití, styl i další prvky a na konci vás odmění známkou. Dokončení je proto jen první krok. Pokud vás podobné systémy chytí, snadno se přistihnete, že stejnou část spouštíte znovu jen proto, že tentokrát už musí vyjít čistěji.

Celkem je připraveno 54 ručně vytvořených úrovní a nechybí ani bossové. Ti patří k nejtěžším částem hry a prověří hlavně načasování, parírování a znalost útoků. Občas už se Kusan pohybuje na hranici mezi příjemně náročným a lehce otravným. Některé skoky v obtížnosti přicházejí dost náhle a v nepřehlednějších situacích může jedna kulka ukončit jinak téměř perfektní průchod. Zároveň ale hra většinou působí tak, že další pokus má smysl.

Velkou část atmosféry obstarává samotné město. Déšť, špinavé uličky, neonové nápisy, výrazné animace a komiksové sekvence dávají Kusanu příjemně špinavý neo-noirový charakter. Pixelart navíc zůstává čitelný i ve chvílích, kdy se na obrazovce děje opravdu hodně, byť při největším chaosu může vizuální přehlednost občas zakolísat.

Výraznou součástí identity je také hudba korejského producenta Loptimista. Místo napodobování synthwave nálady Hotline Miami stojí soundtrack více na hip hopu, výrazných beatech a hutných basech. Nemá pro mě tak ikonický efekt jako hudba v Hotline Miami, která je s tamní akcí prakticky srostlá, ale oceňuji, že Kusan hledá vlastní směr. V nejlepších úsecích hudba s tempem boje funguje výborně.

Kusan: City of Wolves se svými inspiracemi vůbec netají, ale nepovažuji to za zásadní problém. Důležité je, že chápe, proč tento typ akce funguje, a nesnaží se pouze zopakovat známou šablonu. War-Hand, Quantum Knife, parírování a systém modulů dávají soubojům vlastní rytmus a chvíle, kdy projdete náročnou místnost bez jediné chyby, dokážou vyvolat přesně ten druh euforie, kvůli kterému Hotline Miami miluji dodnes.

Za recenzní kopii děkujeme společnost PQube