Recenze The Adventures of Elliot: The Millennium Tales - Pohádkové dobrodružství o záchraně princezny!

Tvůrci série Bravely Default a Octopath Traveler, tedy japonský Team Asano, se rozhodli opustit RPG vody a svým novým titulem The Adventures of Elliot: The Millennium Tales zabrousit do žánru akční adventury ve stylu série Zelda. To celé navíc zahalili do pro ně již typické HD-2D stylizace. Slibován byl pohádkový příběh o záchraně království a dobrodružné cestě napříč různými časovými rovinami. Tento námět mi osobně stačil k tomu, aby vzplála má zvědavost, a to i přes prvotní skepsi vůči příběhu. Ten totiž Team Asano ne vždy dokáže dobře předat, čehož důkazem mohl být první Octopath Traveler, kde dějová linka patřila k těm slabším aspektům hry. Tady jsem ale doufal, že se vše podaří. Jak to tedy dopadlo?

Recenzovaná verze: PC

Nedá mi to a hned zkraje musím přiznat, že příběh je jednoduše průměrný. Jedná se o klasickou tropu o záchraně světa, přičemž samotné postavy nemají příliš prostoru, aby dostaly potřebnou hloubku. Na druhou stranu i tak dokázali tvůrci něco, co jsem nečekal. Samotný příběh mě bavil od začátku do konce.

Sledujeme tu dobrodruha Elliota, kterého král Hutheru pověří průzkumem tajemných ruin objevených nedaleko království. To je chráněno magickým kouzlem udržovaným princeznou Heurií a představuje jedno z mála bezpečných míst na kontinentu Philabieldia, jinak sužovaném válčícími kmeny bestií. Jenže v ruinách se otevřou Dveře času a záhadná nepřátelská síla se skrze ně vydá do minulosti s nebezpečným záměrem. Elliot se tak společně s malou vílou Faie pouští do dobrodružství napříč tisíci lety a čtyřmi různými epochami historie.

Pokud čekáte nějaký větší zvrat, zklamu vás. Tady se opravdu jede na naivní a klišoidní pohádku, kde jsou dobro a zlo jasně černobílé. Postavy mají pevně dané motivace, ze kterých příliš neuhnou, a Elliot je takovým Mirkem Dušínem a morálním kompasem, se kterým nic nehne. To samé v zásadě platí i pro všechny kladné charaktery.

Na škodu je také to, že tu není moc času postavy skutečně prozkoumat. Hra vám nedá výplňové části, ve kterých by si charaktery jen povídaly o životě, jedly nebo se oddaly nějaké vedlejší aktivitě. Tady se spěchá mílovými kroky kupředu, což je ale kupodivu zároveň i aspekt, který samotný děj zachraňuje. Díky tomu, že vás příběh nenechá vydechnout, poznáváte stejné království napříč lety a neustále narážíte na nové charaktery, nejsou tu žádná výrazná hluchá místa. Díky sympatičnosti postav a místy až nakažlivé naivitě jsem se nenudil a chtěl jsem vědět, jak to celé dopadne, i přes značnou předvídatelnost.

Apeluji ale na to, abyste do hry s tímto vědomím šli a nečekali originální či vrstevnatý příběh. Pokud se přes to dokážete přenést, dostanete milounké dobrodružství, které umí zahřát u srdíčka a navíc mu nikdy nespadne řetěz. Plusové body navíc získává díky naprosto nádherným kresleným portrétům postav, které se ukazují u dialogů. Ty jsou podpořeny kvalitním dabingem, ať už japonským, nebo anglickým, který se dle mého opravdu vydařil. Zmínit ale musím i soundtrack, protože ten patří k naprosté špičce. Pro mě osobně se jedná o jeden z nejlepších herních doprovodů, které jsem měl letos tu čest slyšet.

Pokud vás ale můj popis příběhu lehce zamrzel, nezoufejte. Ten vlastně ani není hlavním tahákem hry. Tím je samotná hratelnost, díky níž se nejen děj dá mnohonásobně více užít, ale zároveň vás bude explorace světa neustále motivovat a bavit. Hra totiž nabízí početné množství dílčích mechanik, které dohromady skládají nakažlivý celek. Ten mi přišel velmi funkční a i přes pár výtek mě neunavil.

Začněme ale nejdříve u samotného kontinentu Philabieldia, po kterém se budete pohybovat. Ten je znázorněn na poměrně velké mapě rozdělené do různých biomů. Navštívíte poušť, zasněžené hory, močály i prales. Prostředí jsou různorodá, a i když se v pozdějších fázích hry budete do řady z nich opakovaně vracet, díky jejich postupnému odemykání se pocit stereotypu dlouho příliš nedostavuje. Questy vás navíc pravidelně zavádějí do různých končin, takže se nestává, že byste dlouhodobě řešili úkoly pouze v jedné lokaci.

Bohužel zamrzí, že v rámci příběhu o cestování časem, kdy kontinent navštívíte v různých časových rovinách, jsou změny často pouze kosmetické. V některých instancích dokonce naprosto minimální, což ve mně hlavně ke konci hry přece jen vyvolávalo určitou únavu z recyklace. Naštěstí je samotný vizuál natolik nádherný, že jsem to hře dokázal odpustit. HD-2D stylizace tu funguje skvěle a místy mi přišla stejně působivá jako v Octopath Traveler II. Díky pestré barevné paletě, detailním prostředím a různým zákoutím k prozkoumání je radost se světem jen tak toulat. Samotná mapa navíc nabízí poměrně dost vedlejších aktivit a míst k objevování, což je v kombinaci s akčním soubojovým systémem velmi návykové.

Ten je jednoduchý, ale funkční. Máte na výběr z osmi druhů zbraní, od meče přes kladivo až po bumerang či bomby. Každá z nich se hodí na něco jiného a trochu jinak se ovládá. Navíc je můžete během soubojů jednoduše přepínat a měnit podle potřeby. Defaultně máte po ruce dva sloty, do kterých si můžete dát dvě zbraně podle svých preferencí, přičemž každá je vázaná na jiné tlačítko. Pokud zjistíte, že vám v dané situaci jedna z nich nevyhovuje, jednoduše ji ve slotu vyměníte. Nečekejte žádné levelování zbraní ani vašich úrovní. Jak jsem říkal, jde o akční adventuru, takže pokud lačníte po silnější výbavě, musíte si ji najít.

Opomenout nesmím ani štít, který je s vaší postavou defaultně svázán a patří k vašim důležitým pomocníkům v soubojích. Ty jsou rychlé a ve svém jádru jednoduché. Jelikož se jedná o real-time souboje, je kruciální pohyb a skok, vykrývání nepřátelských útoků a práce s prostorem. Zamrzí sice, že tu není žádné tlačítko úskoku, takže si holt musíte vystačit s klasickým pohybem postavy a štítem, ale dá se na to zvyknout.

Pomocí štítu můžete nepřátelské rány vykrývat dvěma způsoby. První a nejjednodušší je prostě štít vytáhnout před útokem. Nemusíte nic časovat. Klidně ho můžete mít zvednutý minutu před úderem a stejně ránu vykryjete bez ztráty HP. Pozor si ale musíte dávat na ukazatel odolnosti štítu. Jakmile vám vyprchá, je na krátkou dobu nepoužitelný, dokud se nezačne znovu dobíjet.

Druhý způsob krytí už je o něco těžší, protože spoléhá na přesné načasování. Když se nepřítel začervená, musíte rychle stisknout blok. Tím se nejen ubráníte, ale zároveň protivníka omráčíte, což je mnohem efektivnější. Samotná náročnost soubojů je na střední obtížnost pořád poměrně jednoduchá a v menších potyčkách vám pravděpodobně nebude dělat problém. Jakmile na vás ale hra začne sázet více různorodých protivníků s odlišnými schopnostmi, začne být situace náročnější a musíte si terén hlídat.

Jeden nepřítel po vás začne házet disky, další na vás velkou rychlostí nabíhá a jiný vás zasypává kameny. To dokáže místy poměrně zatopit. Díky tomu jsou střety i přes omezenější variabilitu protivníků pořád zábavné a nenudí. Postupem hrou se navíc objevují nové typy nepřátel, takže se tím souboje alespoň trochu osvěžují. To platí i pro bossfighty, které nejsou přehnaně tuhé, ale díky kombinacím různých druhů útoků a větší výzvě příjemně ozvláštní hratelnost.

Abyste ale byli na střety plně připraveni, je potřeba si zbraně vylepšovat a zároveň se zásobit lektvary. Samotný svět je nebezpečný a jediným lidským útočištěm je město na mapě, ve kterém si před odchodem doporučuji zajistit vše potřebné, protože další možnost dlouho mít nemusíte.

Jedním z důležitých aspektů, které je dobré u náročnějších soubojů hlídat, je systém Magicite. V zásadě jde o schopnosti, které můžete přiřadit jednotlivým zbraním a tím jim dodat různé efekty. Jeden Magicite může například zvětšit váš bumerang, ale zároveň zpomalit jeho pohyb. Jiný vám zvýší útok mečem, pokud máte plný ukazatel štítu, a další třeba způsobí, že se vaše bomby po hození jednou odrazí.

Fragmenty Magicitu sbíráte během dobrodružství, případně je nacházíte v truhlách. Následně je můžete u obchodníka proměnit v nové schopnosti. Stejně tak budete během cest získávat měnu Tul, za kterou si pořídíte doplňky, léčivé lektvary, vylepšení pouzder na Magicite a další užitečné věci. Tato mechanika přidává soubojovému systému další vrstvu. Na první pohled by se mohl zdát trochu jednodimenzionální, ale právě díky fragmentům si každou dostupnou zbraň můžete upravit více k obrazu svému.

Další důležitou věcí pro vaše dobrodružství jsou lektvary. Ty tu nefungují tak, že si jednoduše koupíte lahvičku a máte hotovo. Nejdříve musíte vlastnit samotnou nádobku, teprve poté do ní můžete pořídit konkrétní elixír. Zprvu máte dostupnou ke koupi jen jednu ampulku, ale postupem příběhem se vám zpřístupní další. Do nich si pak můžete obstarat třeba lektvar léčení, větší síly či odolnosti.

Kromě vedlejších úkolů už ale ve městě není moc co dělat. Všechny zásadnější aktivity na vás totiž čekají venku. Když už jsem je nakousl, zastavím se právě u vedlejších questů, které musím opravdu pochválit. Ano, ve svém jádru se často jedná o fetch questy typu přines toto nebo zabij určitý počet potvor. Co mě ale potěšilo, je fakt, že jich není přehršel a vždy se nacházejí v nové lokalitě v rozumném počtu dvou až tří úkolů.

Zároveň nabízejí velmi příjemný příběhový rámec, který přímo koresponduje s hlavní dějovou linkou. Postavy, které se třeba jen mihly, nebo témata, která se v příběhu pouze nakousla, jsou ve vedlejších questech více rozvedeny. Díky tomu nenásilně prohlubují lore světa, což mě velmi potěšilo.

To samé platí pro dříve zmiňovanou exploraci, které bych se teď chtěl věnovat více. Bylo ale potřeba nejdříve představit jednotlivé mechaniky. Ještě jedna velmi důležitá je Faie, vaše vílí pomocnice. Ta disponuje řadou užitečných schopností, které se jí odemykají napříč hrou. Navíc vás může po smrti v souboji oživit a začnete tam, kde jste padli. Upřímně chápu, že to může některé hardcore hráče naštvat, ti si ale místo oživení za herní měnu mohou zvolit načtení od posledního uloženého bodu. Je to tedy čistě na vašem rozhodnutí. Podle mě jde o dobrý nápad a možnost pokračovat po nepovedeném souboji celkově podporuje přístupnost celé hry. Ta je díky nenáročnému učení nových technik ideální i pro cozy hráče.

Možnost oživení ale není jedinou schopností, kterou Faie disponuje. Nabízí toho daleko víc. Při pohybu světem má podobu motýla, takže se dostane i na pro vás nepřístupná místa, třeba na plošinu za propastí. Dokáže také udělit menší damage nepřátelům a hlavně ji využijete u puzzle pasáží, kterých je ve hře opravdu požehnaně.

Faie vás například dokáže teleportovat na místo, kde se zrovna nachází, může se vznítit a pomocí ohně něco zapálit, případně vám přidá rychlost. Všechny tyto schopnosti následně využijete v nespočtu lokací. Při průchodu světem často narazíte na jeskyně, které propojují jednotlivé oblasti, a skrz ně se budete muset vydat, abyste se dostali do jiné části mapy. Právě tam na vás čekají různé hádanky od přesouvání a nastavování zrcadel přes posouvání plošin až po pasáže, ve kterých po stisknutí spínače musíte využít zrychlení a rychle se dostat k cíli.

Čím více postupujete hrou, tím častěji budete kombinovat různé schopnosti, které se Faie naučila. Překvapilo mě ale, že se v hádankách příliš nepracuje se samotným cestováním časem. Čekal bych třeba situace, kdy zasadíte strom v minulosti a v jiné epoše po něm vylezete do dříve nepřístupného místa. Tady je práce s časem spíše omezená na to, že se vám v jiné době otevře cesta, která byla předtím zavřená, nebo se lehce promění prostředí. Neříkám, že to nefunguje, ale vzhledem k námětu jsem v tomto směru čekal trochu hravější přístup.

Pokud hrajete na klávesnici, budete mít výhodu a schopnosti si můžete jedním tlačítkem pohodlně přepínat. Pokud ale hrajete na gamepadu, připravte se na přepínání skrze herní mapu a nabídky, než si budete moci vybrat požadovanou schopnost. Je to poměrně zdlouhavé, hlavně pokud se nacházíte někde, kde využijete širší spektrum toho, co Faie nabízí.

Jeskyně sice fungují dobře jako místa pro hledání měny, fragmentů a dalších odměn, ale ke konci už jsou bohužel značně stereotypní. I přes jiné rozložení a odlišné překážky je to pořád variace na totéž. Při exploraci navíc někdy nevíte, jaká jeskyně vás dovede kam. To má za následek bloudění, protože samotná mapa vám viditelně neukazuje, kudy máte jít.

Často tak při cestách narazíte na překážky, které vás dál nepustí, a musíte hledat jeskyni, jež vás přesune dál. Někdy se přitom nachází jinde, než byste čekali. To je ubíjející. Myslím si, že by pomohlo nahradit fixní kameru možností volně otáčet prostorem a lépe tak vidět slepá zákoutí i cesty, které třeba překrývá strom. Orientace ve světě pro mě byla místy dost frustrující a opakovaná potřeba prolézat jeskyně jen proto, abych se někam dostal, mě už někdy opravdu unavovala. Umocňovaly to hlavně momenty, kdy jsem strávil hodinu a půl průchodem jeskyní, které nikam nevedly a jen mě vyhodily do slepého bodu. Naštěstí je tu zpřístupněné rychlé cestování po mapě i napříč různými časovými obdobími. Stačí jen aktivovat přenosný bod.

Kromě jeskyní tu máme také chrámy, ve kterých po splnění určitých puzzle výzev dostanete červený úlomek neboli shard. Po nasbírání čtyř se promění v plnohodnotný bonusový život k těm stávajícím. Tyto úlomky můžete najít i v bednách či vázách během cest, ale i tak doporučuji chrámy plnit. Nabízejí totiž zábavné hádanky, například posouvání ledových kostek po kluzké ploše na spínače nebo přesouvání bloků v omezeném prostoru blokovaném zdmi. To mě moc bavilo a variací je tu více.

Potěší také to, že po vašich cestách je většina důležitých věcí přirozeně po ruce. Nemusíte dlouhodobě hledat nějaký nový meč či zbraň. Často na vše narazíte během běžného postupu, jen se stačí trochu více rozhlížet. Například jsem takto v příběhovém dungeonu našel nový silnější meč jen díky tomu, že jsem v hádance udělal jeden krok navíc a otevřel si přístup k truhle. Bez toho bych jen pokračoval vpřed hlavním příběhem.

Později se vám navíc zpřístupní jehla do kompasu, která vám na mapě ukáže výskyt zbraní i dalších sběratelských předmětů. Mezi ně patří třeba kočky, které jsou zábavným vedlejším úkolem. Pro jednoho sběratele můžete po světě sbírat kočičky, na které během cest narazíte, a za určité počty dostanete různé odměny. Dalé je pak můžete krmit či jim kupovat hračky. Pro kočkomily jako jsem já to byla paráda.

To ale platí pro celý zážitek. Je to velmi roztomilá a milá hra, která má sice jednoduché principy, ale díky nepřepálené délce zhruba 20 až 30 hodin má pořád co nabídnout. Nepolevuje v kadenci a díky odměňující exploraci, kdy stále máte co objevovat, je radost světem bloudit a vysbírávat, co se dá. Navíc i naivní příběh tomu dodává rámec, který motivuje hru dokončit. I přes přístupnost mechanik pro casual hráče se jedná o záležitost, která má potenciál zaujmout i ostřílenější hráče japonských her. Já si Elliotovo dobrodružství užil, a i přes výtky, které jsem měl, jsem se k němu rád vracel.

The Adventures of Elliot: The Millennium Tales je příjemným dobrodružstvím jak pro herní veterány, tak casual hráče. Nabízí velké množství aktivit a hádanek, které udržují míru zábavnosti i přes pár zakopnutí velmi vysoko.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Cenega