Recenze The Big Hollow: 1982 - Zapadlá adventura pro milovníky True-Crime

The Big Hollow: 1982 je zajímavá adventura, ke které jsem se dostal jako slepý k houslím. Její oznámení jsem prakticky nezaznamenal a na recenzi jsem si ji vyžádal až na poslední chvíli, protože jsem měl chuť na mysteriózní krimi záležitost. Hra se navíc jevila, že těmito atributy disponuje. Nečekal jsem ale, že se mi do rukou dostane ideální titul pro všechny milovníky true crime dokumentů a podcastů. Dá vám totiž šanci vyřešit si vlastní případ, který není zatížen nadpřirozenem, ale stojí pevně na realistických základech. To, proč byste hře měli dát šanci a nenechat se zmást cartoonovým cozy vizuálem, si povíme níže.

Recenzovaná verze: PC

Jak už jsem psal v úvodu, moc jsem nečekal, do čeho vlastně jdu. O to mileji mě překvapilo, jak hra funguje a co nabízí. Vžijete se tu do role Desmonda, stážisty FBI, který se v roce 1982 pod přísným dohledem Lenore Davidson učí základům kriminálního profilování. Nacházíme se navíc v době, kdy je Behaviorální jednotka FBI teprve v začátcích a vyšetřovatelé si postupně osvojují metody, které jim mají pomoct dostat se do mysli vraha.

Desmond se právě účastní testu, který má prověřit, zda si pozici profilera zaslouží. Ten spočívá v rozlousknutí již uzavřeného případu za asistence Lenore. Samotné vyšetřování se točí kolem záhadného zmizení dvou žen, Idy a Bonnie, v malé komunitě kolem truck stopu, kde se každý zná s každým. Právě uzavřené prostředí a realistické zasazení dodávají celému případu příjemně nepříjemnou atmosféru.

To je vlastně zaměření celého narativu. Nečekejte tu pohled na osobní život hlavních vyšetřovatelů ani dění kolem nich. Všechno se centralizuje na samotný případ, který vyšetřujete skrze dokumentaci, fotky, nahrávky a důkazní materiály obstarané během původního vyšetřování. Dle mého je napsán velmi obstojně a dokáže si vás držet díky postupnému představování nových důkazů a motivů. Pořád tak máte chuť pokračovat, abyste zjistili, kdo je pachatel. Potěší i pár zvratů, na které během své pátrací cesty narazíte. Jednoduše jde o kompaktní případ, který si po svém vyřešíte.

K tomu vám poslouží zápisník, ve kterém průběžně nacházíte otázky vyplývající z vyšetřování. Například jaký je motiv, co spojuje daný předmět s konkrétní osobou, nebo jakou roli mohla určitá věc sehrát. Do těchto otázek pak dosazujete odpovědi v podobě zaznamenaných důkazů a informací, které během prohlížení fotek či poslouchání nahrávek objevíte. Ty se vám ukládají do levé části obrazovky a následně z nich vybíráte.

Jelikož materiálů máte více, informace jsou vždy oddělené podle konkrétního dokumentu a neslévají se dohromady. Například u sady fotek z bytu oběti máte zaznamenané vše, co jste našli právě tam. Poté se přepnete na fotografie z místa vraždy a zase vidíte jen to, co jste objevili na nich. Díky tomu se v důkazech neztratíte a při hledání správného materiálu zároveň víte, v jakém kontextu jste ho našli.

Poté, co dosadíte podle vás správné důkazy, zjistíte, zda jste měli pravdu, či nikoliv. Pokud ne, nic zásadního se nestane. Hra vás nepenalizuje, což může hardcore hráče zamrzet, protože můžete do nekonečna zkoušet různé odpovědi, dokud to nebude správně. Na druhou stranu to v kontextu hry, kde řešíte už uzavřený případ a zároveň se teprve zaučujete, dává smysl.

To platí i pro nápovědu, kterou vám poskytuje vaše mentorka. Nejde o přímé vyzrazení odpovědi, ale spíše o nasměrování, jak máte o dané věci přemýšlet, což mi přišlo fajn. Pokud tedy nejste zkušení hráči adventur nebo detektivek, nemusíte se bát nepřístupnosti. Tady můžete chybovat a nemusíte mít strach, že dostanete konec hry. Díky tomu se můžete soustředit na to nejdůležitější, tedy přemýšlení o daném případu a postupné skládání toho, jak se vše mohlo odehrát.

Jediné, co vás může z ponoru do vyšetřování trochu vytrhnout, je absence plnohodnotného dabingu. Ten je tu jen částečný, většinou ve formě jednoho či dvou slov, která postava sem tam pronese. Jinak ale chybí. Kvůli poměrně informačně obsáhlým dialogům se tak někdy můžete cítit trochu zahlceni a pár hluchých míst se tu také najde.

Kompenzuje to ale minimalistický, dle mého funkční soundtrack, který se mi líbil, stejně jako samotný vizuál. Ten sice na první pohled působí cartoonově, ale dokáže vykreslit i nemilé scény a společně s utlumenější barevnou paletou funguje velmi dobře. Navíc design podezřelých i dalších postav zapojených do případu zdařile navozuje pocit ospalého městečka, ve kterém se něco stalo. Vy ho přitom poznáváte čistě a pouze skrze dokumentaci.

Rád bych o hře napsal více, jenže jde o čistě narativní adventuru s vyšetřováním, kde by sebemenší rozepsání mohlo zkazit zážitek. Proto je lepší nechat samotný případ na vás.

The Big Hollow: 1982 je krátkým detektivním případem, který potěší všechny fanoušky true crime. Díky jednoduchým mechanikám a nepenalizující hratelnosti se navíc jedná o ideální hru pro cozy sychravý večer s dobrou kávou a vraždou k vyřešení.

Za recenzní kopii děkumeme společnosti DANGEN Entertainment