Schrödinger's Call - Recenze podmanivé a emocionální vizuální novely

Velmi mě těší, že v poslední době vzniká větší množství videoher, které zkoumají duševní poruchy a psychické problémy lidí. Často přitom chytře využívají samotné prostředí videoher, ať už v rámci pixelartové či kreslené stylizace, nebo například interaktivity, díky které dokážou hráče více propojit s daným příběhem.

Můj problém u některých her s touto tematikou ale bývá takový, že dané téma romantizují a snaží se ho ukázat spíš jako pohádku než jako tvrdší realitu. Což je v některých případech příjemné, ale všeho moc škodí. Proto jsem velmi rád, že jsme se dočkali titulu jako Schrödinger's Call, který konečně přináší poměrně originální twist. Jedná se totiž o depresivnější a melancholickou záležitost, která v sobě zároveň skrývá obrovské srdce a dokáže působit neprvoplánově.

Recenzovaná verze: PC

Jde o vizuální novelu jen s pár interaktivními prvky. Ty vás ale nijak netrestají ani nelimitují v tom, abyste si užili příběh, který je tu tím nejdůležitějším aspektem. Pokusím se vám ho lehce nastínit a převážně se opřít o své dojmy z něj. Spoilery ani hlubší ponor vám tu nedám, protože by vám to mohlo zkazit zážitek. Hlavní dějová linka je totiž opravdu silná a nespoléhá jen na kvalitní scénář, ale i na práci s audiovizuálem, jak si brzy povíme.

Hlavní hrdinkou je Mary, dívka, která se bez vlastních vzpomínek objeví v místnosti s telefonem a mluvící kočkou jménem Hamlet. Zjišťuje, že svět skončil. Na Zemi spadl měsíc, nikdo nepřežil a mezi lidmi tak zůstalo mnoho nedořešeného. Někteří se kvůli tomu nedokážou přesunout na druhý břeh a spočívají v tzv. limbu.

Hamlet Mary sdělí, že je poslední důvěrnicí planety, a je na ní, aby skrze telefonické hovory pomohla některým duším oprostit se od jejich problémů a dojít vnitřního rozhřešení. To je v základu celý příběh. Vedete s postavami telefonické hovory, nasloucháte jim a snažíte se jim pomoct s tím, co je trápí. Do toho se zároveň pokoušíte vzpomenout si na to, kdo jste a co se vám v životě přihodilo.

Hra je rozdělena na epizody, přičemž každá se věnuje jiné postavě, se kterou navážete telefonické spojení a které se pokusíte pomoct. Mezi častá témata patří nemožnost něco říct v přítomnosti, sebenenávist, dopad činů vašich rodičů či okolnosti, do kterých se narodíte a nemůžete s nimi nic dělat.

Příběhy, které vám různé postavy vyprávějí, jsou často v jádru velmi osobní a realistické. V některých instancích jsem se dokonce viděl v tom, jak dané trauma prožívaly. I když po celou dobu víte, že svět skončil a smutné osudy postav už půjdou napravit jen těžko, celým zážitkem se line naděje a odpuštění. Právě k němu se snažíte jednotlivé charaktery dovést. Nechci prozrazovat jak, ale výsledek toho, jak toho Mary pokaždé dosáhne, je značně hořkosladký, ale zároveň dojemný.

Samotné příběhy postav jsou velmi dobře napsané. I když se jedná o japonskou vizuální novelu, typické gimmicky či ujetější humor tu rozhodně nenaleznete. Celý titul je stylizovaný do takové timburtonovské bajky či pohádky, ve které je drtivá většina charakterů antropomorfní, tedy zvířata s lidskými dispozicemi.

Vizuál to ještě více podporuje. Od pochmurných a temných lokací s tmavě modrou a fialovou až po hřejivé sekvence v podobě ručně kreslených ilustrací, které například zobrazují pohledy z minulosti. Celkově je práce s audiovizuálem velmi citlivá a tvůrci tu celou gradaci budují neskutečně poctivě.

Od hřejivých scén za zvuku až barokní hudby po distorted skladby, které reflektují znepokojení a vnitřní chaos postav ve chvíli, kdy jsou například konfrontovány s krutou pravdou o minulosti, kterou si nepamatují. Ano, ti, se kterými si voláte, si ze svého života pamatují jen útržky a vy je musíte dokázat poskládat.

Příběh mě bavil po celou stopáž. Je neuvěřitelně lidský, citlivý a moc se mi líbilo, jak byl zaobalený do stylizace temné pohádky alá bratři Grimmové. Hravě přitom střídá polohy. V jednu chvíli vás nechá ponořit se do deprese a smutku, aby ve vás vzápětí vyvolal tak hřejivé pocity, že vám ukápne i slza. Každý příběh, který tu prožijete, ukazuje různé druhy emocí a problémů, jimiž si člověk může projít. Ať už jde o ztrátu milované osoby, vinu za neštěstí druhých, nebo prostý fakt, že jste se někomu nestihli omluvit.

Mě jako člověka, který se místy kvůli úzkostem bojí smrti, to velmi zasáhlo. Strach, že nestihnu na tomto světě dořešit své věci a zčistajasna můj příběh skončí, mě děsí snad ze všeho nejvíce. Proto jsem během hraní cítil lehkou úzkost. Čím déle jsem ale hrál, tím více se přetavila ve smíření a určité sebeuvědomění, že to vlastně nemá cenu. Což beru jako obrovský klad. Každá z postav tu má hloubku a žádný příběh nepůsobí nataženě ani nudně.

Díky hrám s barvami, změnám stylizace od hororových a rozpitých tónů přes šumění obrazu až po nádherné a hřejivé kresby, spolu s jedním z nejlepších herních soundtracků, se jedná o neopakovatelný zážitek. Takový, který vás v závěru nechá emočně vyčerpané tím nejlepším možným způsobem. Pokud tedy máte rádi temnější pohádky, které řeší hlubší témata kreativním stylem, tady budete nadšeni.

Tímhle bych mohl tuto recenzi klidně ukončit, ale to by nejspíš byla škoda. I když jsem už řekl to nejpodstatnější, tedy že se z hlediska příběhu jedná o úžasné dílo. Proto možná bude popis samotné hratelnosti v porovnání působit chladněji, ale doufám, že vás to neodradí.

Jak jsem říkal, jde o klasickou vizuální novelu. Nečekejte tu ale rozvrstvenou mapu různých konců či rozhodnutí. Tady je vše čistě lineární. Je tu sice část, ve které musíte volit, co postavě řeknete, aby nespadla do depresivní spirály a vy jste ji neztratili, ale je to naprosto jednoduché a pocit nebezpečí je spíše jen na oko.

V této části bych to připodobnil například k Ace Attorney, kde musíte ukázat důkaz soudci a tím odargumentovat podezřelého. Tady zase volíte správný dialog, kterým postavu vyvedete z chmur. Máte ale na výběr pouze ze dvou odpovědí a často jasně vidíte, která je správná, pokud vnímáte celý příběh. Kdybyste přesto zvolili špatně, nijak penalizováni nebudete. A to platí pro celou hru.

Pokud tedy patříte mezi hráče, kteří čekají větší interaktivitu, asi vás zklamu. Tady především posouváte text dál, případně zvolíte otázku pomocí vizuálně povedeného deníku, který si Mary vede v konverzaci s postavou. Žádné hádanky tu tak nečekejte.

Mně to nevadilo. Hra je opravdu spíš audiovizuálním manga zážitkem a tak se k ní musí přistupovat. Hratelnost tu kompenzuje mnou stokrát omílaný nádherný vizuál, různorodý soundtrack a osudy postav, které jsou rozmanité stejně jako ony samy. Krom smutných a dojemných momentů na vás navíc čeká i příjemný humor.

Schrödinger's Call je tak povedenou temnější pohádkou zhruba na devět hodin, s velkým srdcem a neskutečnou uměleckou výpravou. Právě ta z něj dělá neopakovatelný zážitek napříč vizuálními novelami, který by si žádný fanoušek kvalitních příběhů, Tima Burtona či bratří Grimmů neměl nechat ujít.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti planofattack