Recenze Thick as Thieves - Nenaplněné ambice v zajímavé stealth hře

Thick as Thieves v době oznámení zaujalo nejednoho fanouška série Thief nebo stealth her obecně. Stojí za ním totiž OtherSide Entertainment vedené Warrenem Spectorem, jehož jméno je neodmyslitelně spojeno s immersive sim žánrem a tituly jako Deus Ex nebo Thief: Deadly Shadows. Původní představení navíc slibovalo ambiciózní PvPvE záležitost, ve které se měli na jedné mapě střetávat čtyři zloději společně s počítačem ovládanými strážci.

Ještě před vydáním však tvůrci oznámili výraznou změnu směru. Kompetitivní složku zahodili a zaměřili se na hraní v jednom nebo kooperaci pro dva hráče. Právě tady se začala objevovat jistá skepse. Ne kvůli tomu, že by kooperativní stealth automaticky nemohl fungovat, ale protože hra už od prvních nových ukázek působila jako pozůstatek mnohonásobně většího projektu, který byl krátce před dokončením poskládán do podstatně komornější podoby.

Tyto obavy podpořila také oznámená cena kolem pěti eur, za kterou dnes často nekoupíte ani menší kosmetické DLC. To zda i v rámci cenovky se jedná o zábavný titul, si rozebereme níže.

Recenzovaná verze: PC

V Thick as Thieves se stáváte novým členem cechu zlodějů působícího ve fiktivním skotském městě Kilcairn na začátku dvacátého století. Nejde však o obyčejnou historickou záležitost. Zdejší svět kombinuje průmyslové technologie, magii a steampunkové vynálezy, díky čemuž na první pohled připomíná barevnějšího příbuzného série Dishonored.

Příběh zde bohužel nehraje příliš velkou roli. Jednotlivé kontrakty sice doprovází kratší úvody a hra postupně naznačuje existenci většího tajemství, většinou však slouží jen jako záminka k další návštěvě stejné lokace. Nečekejte proto výraznější postavy, silné dialogy nebo vyprávění, které by vás hnalo kupředu. Hlavní motivací zůstává samotné zlodějské řemeslo.

A jeho základy nejsou vůbec špatné. Na začátku každého kontraktu si vyberete jednoho ze dvou dostupných zlodějů a následně jste vysazeni před rozsáhlejší budovou, do které se musíte dostat. Vaším cílem může být krádež konkrétního předmětu, nalezení několika cenností v určité hodnotě nebo splnění více úkolů během jedné návštěvy.

Hra vás přitom nevede za ručičku. Často znáte pouze obecný popis hledaného předmětu a musíte sami zjistit, kde se nachází. Pomáhají vám dokumenty a poznámky rozmístěné po prostředí, ze kterých se například dozvíte, že majitel schoval rodinný šperk v pracovně nebo že se k trezoru dostanete přes některou z vedlejších místností.

Právě prozkoumávání lokací a hledání vlastní cesty patří mezi nejsilnější stránky celé hry. Budovy jsou tvořeny několika patry, množstvím pokojů, chodeb, schodišť i alternativních vstupů. Do uzamčené pracovny se můžete dostat dveřmi, vyšplhat k otevřenému oknu nebo najít boční průchod vedoucí přes technické zázemí. Thick as Thieves vám většinou neurčuje jedinou správnou cestu a nechává vás improvizovat podle aktuální situace.

Důležitou roli samozřejmě hraje světlo a hluk. Ve spodní části obrazovky vidíte ukazatel toho, jak moc je vaše postava osvětlena. V naprosté tmě můžete zůstat ukryti i poměrně blízko strážce, zatímco průchod osvětlenou chodbou se rychle promění v riskantní výpravu. Světla lze naštěstí zhasínat, některé zdroje zničit a ostatním se jednoduše vyhnout.

Podobně musíte hlídat zvuk, který vydáváte. Pomalé plížení je téměř neslyšné, ale běh, skok nebo neopatrný pohyb dokáže přilákat pozornost strážců i z vedlejších místností. Hra vás proto nutí poslouchat kroky protivníků, sledovat jejich pravidelné trasy a vhodně načasovat každý přesun.

Pokud vás někdo objeví, nemusí to automaticky znamenat konec kontraktu. Strážce můžete omráčit, schovat se nebo se pokusit utéct a ztratit pronásledovatele v některé z okolních místností. Thick as Thieves však není akční hra. Zloději nemohou protivníky zabíjet a omráčení nepřátelé se po určité době opět postaví na nohy. Nejlepší strategií proto zůstává přímému střetu úplně předejít.

Velmi jsem si oblíbil také dostupné gadgety. Není jich mnoho, ale při správném využití dokážou otevřít další možnosti postupu. Kouřová bomba vás zachrání ve chvíli, kdy se ocitnete pod dohledem několika strážců, zatímco magická zlodějská víla umí na dálku aktivovat spínače, zhasínat světla nebo manipulovat s některými předměty.

Právě kombinování gadgetů s okolním prostředím dokáže vytvořit nejlepší momenty celé hry. Zhasnete světlo ve vedlejší místnosti, čímž odlákáte strážce, následně otevřete průchod a během několika sekund ukradnete hledaný předmět. Jindy pomocí kouře zakryjete únikovou cestu nebo si připravíte bezpečnou trasu ještě před samotnou krádeží. Thick as Thieves v těchto chvílích skutečně dokáže navodit pocit, že jste zkušený zloděj, který si celý plán připravil dopředu.

Škoda jen, že dostupných možností není více. Výbava se rozšiřuje jen velmi pomalu a na kontrakt si můžete vzít omezený počet pomůcek. Také otevírání zámků je překvapivě jednoduché a spočívá prakticky jen ve stisknutí tlačítka ve správnou chvíli. Od hry zaměřené na zlodějství bych čekal trochu propracovanější systém, který by vyžadoval větší soustředění nebo práci s odlišnými druhy zabezpečení.

Jednotlivé lokace jsou navíc zaplněny dalšími překážkami. Kromě strážců narazíte na tlakové desky, lasery, hlídací věže, magické oči nebo duchy sledující okolí. Díky tomu se alespoň zpočátku musíte neustále přizpůsobovat a hledat způsob, jak se s novým nebezpečím vypořádat. Jakmile ale pochopíte základní pravidla, začne se jejich obcházení opakovat.

A právě stereotyp je největším problémem celého Thick as Thieves. Kampaň se skládá ze šestnácti kontraktů, ale po celou dobu navštěvujete pouze dvě větší lokace. Ty sice obsahují několik pater, alternativní cesty a části, které se postupně zpřístupňují, ani to však nedokáže zakrýt skutečnost, že se stále vracíte do stejných chodeb a místností.

Úkoly se navíc začnou poměrně rychle opakovat. Jednou hledáte konkrétní předmět, podruhé máte ukrást cennosti v určité hodnotě a později dostanete podobný kontrakt pouze s jiným cílem umístěným v další části budovy. Hra se snaží jednotlivé návštěvy obměňovat změnou pozic strážců, uzamčených průchodů nebo dostupných cest, ve výsledku ale většina výprav probíhá velmi podobně.

Zpočátku mě bavilo zapamatovávat si rozložení budov, hledat zkratky a objevovat nové vstupy. Po několika kontraktech jsem však už přesně věděl, kudy se vydat a kde se pravděpodobně nachází potřebná nápověda. Pocit z objevování se vytratil a místo něj nastoupila rutina. Dostat se dovnitř, najít dokument, ukrást předmět a zamířit k východu.

Čas od času vás může potrápit také nejasné zadání. Některé cíle jsou popsány velmi obecně a vy můžete dlouhé minuty bloudit po několikapatrové budově bez jistoty, zda se vůbec nacházíte ve správné části. Ano, podobná nejistota do immersive sim žánru patří a osobně nemám problém s tituly, které po hráči vyžadují samostatné přemýšlení. Zde ale občas nejde o chytré hledání řešení, nýbrž o procházení již známých místností ve snaze najít nenápadný předmět.

Situaci komplikuje časový limit. Na splnění kontraktu máte nejčastěji třicet až pětačtyřicet minut. Po dokončení určitého cíle se navíc může spustit osmiminutové odpočítávání, během kterého se musíte dostat k únikovému portálu umístěnému v některé části mapy.

Tento systém dokáže vytvořit velmi napínavé okamžiky. Nesete vzácný lup, čas rychle ubývá a mezi vámi a únikovým bodem stojí několik strážců. Musíte proto využít připravenou trasu, gadgety nebo riskovat rychlý průchod osvětlenou chodbou. Když všechno vyjde, jedná se o velmi příjemný pocit.

Horší je, když po téměř dokončeném kontraktu selžete jen kvůli tomu, že se únikový bod objevil na vzdáleném místě nebo jste přehlédli důležitou cestu. V případě omráčení můžete přijít o nesenou kořist a musíte se pro ni znovu vrátit. Z napětí se tak snadno stane frustrace, zvlášť když jste předtím strávili desítky minut prohledáváním stejné budovy.

Hru lze absolvovat sólo, je však zřejmé, že nejlepší podmínky má v kooperaci pro dva hráče. Jeden zloděj může odvést pozornost strážců, zatímco druhý pronikne do zakázané části, případně si můžete rozdělit hledání stop a následně se sejít u hlavního cíle. Ve dvou také snadněji vznikají improvizované situace, kdy původní plán selže a každý se snaží zachránit alespoň část kořisti.

Sólo hraní je funkční a osobně jsem neměl pocit, že by se hra bez spoluhráče nedala dokončit. Kooperace ale pravděpodobně dokáže lépe zamaskovat stereotyp jednotlivých úkolů. Opakovaný návrat do stejné budovy je s kamarádem snesitelnější, protože každá chyba nebo nečekané odhalení může vytvořit zábavnou společnou historku. Osamocený zloděj se místo toho po čase začne soustředit hlavně na opakující se herní smyčku.

Audiovizuálně se na Thick as Thieves dívá velmi příjemně. Stylizovaná grafika připomíná Dishonored, ale pracuje s výraznějšími barvami a lehčím tónem. Kilcairn kombinuje skotskou architekturu, industriální zařízení a magické prvky natolik přirozeně, že mě mrzelo, jak malou část města současná verze ukazuje.

Obě lokace mají dostatek detailů a jednotlivé místnosti působí jako skutečně používané prostory. Najdete zde pracovny, sklady, ložnice, technické chodby i honosnější sály. Výtvarníci vytvořili svět, ve kterém bych chtěl strávit podstatně více času. Současná nabídka ale připomíná spíše krátkou prohlídku než plnohodnotnou návštěvu.

Technický stav není bezchybný. Umělá inteligence strážců se občas chová zvláštně a jejich schopnost zahlédnout vás není vždy úplně konzistentní. Někdy reagují na zvuk z velké vzdálenosti, jindy si nevšimnou zloděje procházejícího téměř vedle nich. Narazil jsem také na drobnější problémy s detekcí a pohybem protivníků, nic z toho mi však vyloženě nezabránilo pokračovat.

Thick as Thieves je obtížné hodnotit jako běžnou plnohodnotnou hru. Za cenu kolem pěti eur nabízí funkční stealth systém, povedenou atmosféru, zajímavé používání gadgetů a dvě komplexně navržené lokace, které je zábavné zpočátku prozkoumávat. Základ tu rozhodně je a v některých chvílích hra dokáže připomenout, proč jsou systematické stealth hry stále tak atraktivní.

Současně je ale až příliš vidět, že jde o pozůstatek podstatně ambicióznějšího projektu. Obsahu je málo, úkoly se brzy opakují a pouhé dvě lokace nedokážou celou kampaň utáhnout bez narůstajícího stereotypu. Nepomáhá ani nevýrazný příběh, omezený počet gadgetů a časové limity, které někdy vytvářejí napětí, ale jindy pouze trestají hráče za nejasné zadání nebo dlouhé hledání.

Za pět eur nejde o žádnou katastrofu a fanoušci stealth her mohou dostat příjemnou jednohubku na několik večerů, obzvlášť pokud mají po ruce spoluhráče. Thick as Thieves však momentálně působí hlavně jako základ něčeho, co teprve může vyrůst v mnohem lepší hru. Potenciál tu rozhodně je. Teď jen potřebuje více lokací, rozmanitější kontrakty a dostatek obsahu, který by z povedeného zlodějského konceptu udělal skutečně plnohodnotné dobrodružství. Bohužel toho se ale nejspíš nedočkáme.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Megabit Publishing