Wax Heads - Recenze velmi povedené cozy jednohubky

Na vydání Wax Heads jsem se těšil už od odehrání dema. Možná si někteří z vás pamatují, jak jsem o něm nadšeně psal v Indie Salónku. Tehdy jsem oceňoval povedený vizuál, výstřední postavičky a hlavně vybírání LP desek zákazníkům podle jejich potřeb, což mě bavilo o to víc, že už v demu prosakovala spousta detailů o smyšlených kapelách a jejich historii. Jednoduše to pro mě byl Coffee Talk, ale pro milovníky hudby, objevování nových kapel a celé kultury kolem vinylů. Jsem proto rád, že jsem se hry konečně dočkal, a můžeme si tak rozebrat, jestli se velká očekávání nakonec naplnila a zda jde o kvalitní zářez v rámci cozy subžánru.

Recenzovaná verze: PC

Ve hře se vžijete do role nespecifikovaného nováčka, který začal pracovat v oblíbeném obchodě s „lpíčky“ jménem Repeater Records. Ten vede bývalá členka slavné kapely, která se kvůli osobním strastem stáhla do ústraní a nyní v klidu, s bandou velmi osobitých postaviček, vede tenhle svůjský a charismatický krámek. Bohužel jste do něj nastoupili v době, kdy kvůli dluhům vaší šéfové hrozí, že se obchod zavře. A to není vše. Zároveň se začnou otevírat i křivdy z minulosti. Na vás tak je uspokojovat prosby zákazníků a do toho rozplétat drama na pracovišti.

Strach o místo ale není jediný problém. Postupně odhalujete strasti i potíže vašich kolegů, kteří se na směnách pravidelně střídají. Každý z nich má určitou hloubku a moc se mi líbilo, že během hry postupně rozkrýváte jejich minulost, psychické problémy i úzkosti. Bylo mi až líto, že konverzační sekvence s nimi nebyly delší a chyběly momenty, kdy byste si s nimi mohli v klidu sednout a řešit osobní věci mimo hlavní linku o zrušení obchodu. Ano, podobné instance tu jsou, ale často jsou zbytečně zrychlené. Nevadily by mi delší scény, kde se prostě jen mluví o životě. Postavy mi totiž i na menším prostoru přišly dobře napsané a rád bych je poznal víc.

To samé platí i pro celkovou zápletku, která by také snesla zpomalit. Místy se vše vyřeší strašně rychle během pár dialogů. Rozumím tomu, že se tvůrci chtěli soustředit spíš na gameplay a neudělat z toho hutnou vizuální novelu, ale zamrzí to, protože pilíře pro větší ponor do postav tam byly.

Kde se naopak v rámci hloubky a detailů opravdu vyřádili, je lore světa. Ten je, jak jsem naznačoval, silně protkaný hudební kulturou napříč žánry. A jelikož práce s hudbou je tu ten hlavní tahák, je dobře, že máte pocit, že kapely, jejichž LPčka prodáváte, skutečně existují. To se povedlo na jedničku.

Celý gameplay loop spočívá v tom, že k vám přijde zákazník, který více či méně krypticky popíše, jakou desku hledá. Na vás je pak prokličkovat nádherně ručně kreslenými místnostmi obchodu a najít odpovídající LP. Pomáhá vám čtení popisu, vzhled desky i pročítání obalu. Hodně se mi líbilo, jak vás hra nutí před otevřením obchodu projít nabídku a trochu se do ní začíst, protože se vám to během směny vyplatí.

Požadavky jsou různorodé. Někdo chce desku, kterou doporučil hudební kritik. Další hledá veselou desku, která navodí atmosféru tančení v přírodě. Jindy musíte podle oblečení zákazníka vydedukovat, jakou kapelu má rád. Naštěstí můžu říct, že většinou jsou tyhle úkoly povedené a občas i vyloženě kreativní.

Skvělým příkladem je část, kdy probíhá promo k vydání nového alba známé interpretky a v obchodě máte vystavené jen její desky napříč diskografií. Celou směnu pak plníte požadavky zákazníků pouze skrze ně a jejich popisy. Podobných nápadů je tu víc. Mě třeba pobavilo hledat desku, ve které je ukrytý cheat code do videohry.

Do toho se zákazníci občas rozkecají a poznáváte jejich osobní příběhy spjaté s deskami, ať už smutné, komické, nebo někdy i vyloženě bizarní. Někteří se navíc vrací a je milé sledovat, když přijdou s tím, že jste jim vybrali dobře a že vám s výběrem věří.

Samozřejmě můžete sáhnout po špatné desce. Buď požadavek nesplníte, splníte jen částečně, nebo na sto procent. Pokud výběr pokazíte, příběh pokračuje dál, jen jsem si všiml odlišných reakcí zakazníků vůči vám. Můžete si navíc vybrat ze dvou módů. V jednom můžete vybrat špatně a už to nevezmete zpět, v druhém zkoušíte, dokud nenajdete správnou. Za mě je lepší hrát „na ostro“, protože vás to víc motivuje desky detailně prohlížet a zkoumat.

Samotný gameplay loop je zábavný, ale musím říct, že ke konci už se začal stávat stereotypním. Hra sice obsahuje pár minihříček, třeba skládání zboží do balíků nebo úpravu nástěnky, ale není jich tolik, aby stereotyp výrazně oddálily. U mě se dostavil zhruba dvě hodiny před koncem. A to i kvůli tomu, že hra jede příběhově hodně rychle. Když skončí směna, pořádně si neodpočinete, následuje jen pár dialogů a zase jdete plnit tužby zákazníků. Ke konci je toho už prostě moc a s tím, jak pořád procházíte obchod a hledáte desky, vás to při delší seanci může trochu unavit.

I tak je ale dojem primárně pozitivní. Stačilo by v pár instancích zpomalit, nebo to víc naředit, a bylo by to bez problémů.

Stereotyp mi ale výrazně vynahradil už zmíněný lore. Každá deska i kapela tu má u sebe něco napsáno. Někdy jde o stručnou historii, jindy o komplexnější příběh, který se rozplétá napříč celou hrou. Třeba postupný vývoj mainstreamového pop idolu, nebo zvěsti o kapele, která údajně zabila své bubeníky a jejich hlavy vozila na turné ve sklenici. U toho to nekončí. Do příběhu tu prosvítá i talk show, ve které moderátor zpovídá některé interprety, jejichž hudbu prodáváte. A je vtipné sledovat, jak se po rozhovoru třeba na další směně zlevní deska daného interpreta, protože se neprodává a není o ni zájem.

Nechybí ani sociální sítě, kam zákazníci či kolegové postují příspěvky o tom, co se děje kolem. Je dobré je sledovat i kvůli tomu, že v nich bývají indicie k uspokojení některých požadavků.Potěšil i detail v podobě internetového hudebního magazínu, který se pravidelně aktualizuje. Najdete tam recenze, rozhovory i zajímavosti rozšiřující lore. To mě bavilo hodně.

Dalším aspektem je nádherný kreslený vizuál, který bude mnohým evokovat Scotta Pilgrima. I tak si ale dovolím říct, že například portréty postav mají vlastní „ksicht“ a nejde jen o kopii, spíš o lehkou inspiraci. Celkový vibe zapadlého krámku s hudbou se povedlo vystihnout na jedničku. Soundtrack je také výborný a dokonce si některé skladby z vybraných LPček můžete pustit, což dál rozšiřuje imerzi. Jen dodám, že ve hře absentuje dabing.

Ve výsledku jde o výbornou jednohubku, která na 6 až 8 hodin zabaví, a navíc ji teď seženete ve startovní slevě za dobrý peníz. Ano, hra má několik chyb, jako nevyužitý potenciál postav nebo ke konci stereotypnější loop, ale nic z toho není tak výrazné, aby to pokazilo zážitek. Pozitiva převládají. A hlavně je tu cítit obrovská píle tvůrců vytvořit vlastní mikrosvět, kde každou desku obklopují malé příběhy a detaily, které vás fakt baví objevovat.

Za recenzní kopii děkumeme Renaissance PR