Yoshi and the Mysterious Book - Recenze roztomilého objevování nových tvorů

S roztomilým zeleným dinosauříkem Yoshim jsme se naposledy viděli na minulé generaci Nintenda Switch, když jsme s ním mohli zažít 2,5D plošinovkové dobrodružství ve hře Crafted World. Ta nabízela unikátní vizuál připomínající ručně vyrobené prostředí z kartonu, pastelek, papíru a dalších materiálů. Nebylo to přitom poprvé, kdy série zabředla do odlišného vizuálního stylu. Příkladem může být Yoshi's Woolly World, ve kterém byl svět vytvořený z bavlny.

Recenzovaná verze: Switch 2

Nyní jsme se s příchodem nového dílu dočkali nejen další změny stylu, ale i samotného herního konceptu. Ten je dle mého ještě více přizpůsobený dětem a krom klasické plošinovky se soustředí hlavně na hravost spojenou s explorací a poznáváním herního světa. To, zda má nejnovější přírůstek v sérii šanci zaujmout hráče napříč věkovým spektrem, si právě povíme.

Yoshi od pradávna fungoval spíše jako dětský spin-off Mario série. Čekat odklon od tohoto směru by proto bylo poměrně pošetilé. Přímo jsem tušil, do čeho jdu, a samotný koncept, který hra nabízí, mě od začátku zajímal. Chtěl jsem vědět, jak bude fungovat v praxi.

Celý příběhový rámec stojí na tom, že Bowserův syn Bowser Jr. objeví starou encyklopedii plnou informací o nejrůznějších zvláštních tvorech. Vydá se z otcova hradu hledat jednoho z nich, tvora jménem Bewilder Bird, ale omylem se pomocí magického monoklu teleportuje přímo do knihy. Encyklopedie následně dopadne na ostrov obývaný skupinkou Yoshiů a náhle získá vlastní vědomí. Představí se jako Mister Encyclopedia, zkráceně Mr. E. Yoshiové mu pak pomáhají tím, že se teleportují do jeho stránek, zkoumají zvyky jednotlivých tvorů a dávají jim jména.

Ano, to je celé jádro hry. Objevování. Příběh tu funguje spíš jen jako důvod k tomu, aby Yoshi prozkoumával různorodé biomy napříč starobylou encyklopedií. Není mu věnována příliš velká pozornost a není ani hlavním hnacím motorem, což může být v důsledku jiných aspektů ke konci hry trochu problém. O tom si ale povíme později. Nejdřív se podívejme, jak to celé funguje.

Ze začátku máte dostupných šest biomů, které vám zaberou zhruba 4 až 5 hodin. Odemykáte si je pomocí nasbíraných hvězdiček. Po odehrání hlavního příběhu se vám otevřou další čtyři, které nabízejí jiné prostředí a hlavně odlišné potvůrky ke sledování.

Vždy si při nakliknutí biomu vyberete tvora, který vás zajímá, a přenesete se k němu. Na vás je jednoduše prozkoumat různými akcemi, jak funguje, co dělá, a díky tomu nasbírat hvězdy, které vás za zkoušení odměňují. Můžete po něm například skákat a sledovat jeho reakci, zkusit ho sníst a udělat z něj vajíčko, kterým trefíte jiného tvora, nebo si ho vzít na záda a zjistit, co to udělá. Možností je víc a hra jednoduše odměňuje vaši zvědavost. V každém levelu, které jsou rozlohou menší a kompaktnější, máte spoustu věcí ke zkoušení a objevování.

Například narazíte na podivné zvířátko, které loví ryby. Když si ho dáte na záda, můžete s ním rybařit a zkoušet různé kejkle s jeho prutem. Jindy potkáte zpívající potvůrku, se kterou můžete rozezpívat a probudit různé kytičky, nebo si s jinými tvory zahrajete na honěnou. Hra vám vždy ukáže, pokud jste s daným critterem provedli novou akci. Třeba když ho prohodíte skrze kytky, které následně zničí, nebo se snažíte tvory připomínající nafouklou žvýkačku spojit do jedné velké hmoty. Za to jste odměňováni hvězdičkami podle toho, kolik se jich pokusíte spojit, případně když je zkusíte zašlápnout a prasknout.

Jednoduše je to celé o tom zkoušet dostupné akce a objevovat, jak na ně daný level reaguje. Plníte tak vlastně malé úkoly, které spočívají jen v tom, že zkoušíte, co vás napadne, a za to dostáváte hvězdičky. Každý level ale rámcuje i hlavní úkol, ke kterému se musíte dostat. Tím daný úsek úspěšně splníte. I poté ale můžete lokaci volně prozkoumávat a vysbírávat, co je potřeba, ať už hvězdičky, usměvavé rostlinky, které dávají nejvíc zabrat na objevení a získání, nebo penízky.

Ty se vám budou hodit, protože v encyklopedii, kde se celá hra odehrává, si můžete přehledně pročíst, co všechno jste v daném levelu objevili. Uvidíte i to, co vám uniklo, a odemknete si to právě za nasbíranou měnu. To je fajn.

Musím pochválit, že samotný design potvůrek je velmi originální. Vždy jsem se těšil, co nový biom přinese a jaké skopičiny zase budu moct provést, hlavně napříč základními šesti biomy. Na škodu ale je, že první dva jsou si v rámci herní náplně poměrně podobné. Ve výsledku totiž zkoušíte pořád stejné akce. Někdy sice u jiné příšerky objevíte novou věc, ale prakticky jde o totéž co u té minulé, jen jinak pojmenované a s trochu odlišnou reakcí.

Od třetího biomu se to ale výrazně zlepší. Tam mi přišlo, že se náplň i samotné levely začaly víc měnit. Ať už v rámci zachraňování květinatých panáčků před požírači, zábavného surfování, rybaření nebo používání šneka jako záchytné tyče. V těchto momentech se zábavnost i kreativita citelně zvedly.

Pořád ale bohužel zůstává problém v tom, že ve výsledku děláte podobné věci dokola. Nové akce vám nepřibývají. Stále budete zkoušet jazyk, nosit tvory na zádech nebo na ně skákat. Mění se hlavně reakce Yoshiho a dané potvůrky. Když se to spojí s absencí výraznějšího hnacího motoru v podobě příběhu nebo vyšší obtížnosti, zamrzí to.

Tady totiž nemůžete umřít. Jakmile se vám něco nepovede, třeba zahučíte do propasti nebo na vás něco spadne, ihned se objevíte na nejbližším místě, kde se vám újma stala. Není tu žádný pocit nebezpečí ani tlak na to, abyste hráli dobře. Jedná se o čistou exploraci v menších, uzavřenějších levelech. Ke konci to už místy vytvářelo jistou ponorku.

Nechápejte mě ale špatně. Yoshi mě po většinu času bavil, jen tu zůstává pachuť zbytečné jednoduchosti a repetitivnosti. Naštěstí to celá řada kreativních nápadů dokáže místy odrazit. I tak bych si ale dovolil hru přirovnat k takové edukační aplikaci, jen s tím rozdílem, že byla vytvořena pro děti žijících ve fantasy světě. Věřím, že když ji pořídíte prckovi, bude ho náramně bavit.

Děti si tu exploraci podle mě užijí mnohonásobně víc, protože je hra učí objevovat, přemýšlet nad používáním předmětů a chápat následky akcí a reakcí. Z tohoto hlediska jí prakticky nemám co vytknout. Jen z pohledu dospělého ano. Takže moje výtky berte právě jako pohled dospěláka, který mluví spíš k vám.

V rámci vizuálu se mi lehce kreslená atmosféra líbila, ale nemůžu nezmínit pár technických nedostatků. V handheld režimu působí obrysy kolem postav a prostředí místy rozmazaně či lehce pixelovaně v pohybu. Občas jsou kolem postav a předmětů vidět šmouhy a ne vždy hra běžela stoprocentně plynule. V docked módu byl ale výkon znatelně lepší. Není to pro mě nic zásadního, protože velmi kvalitní soundtrack a celkově dobře zvolený art style mi tyto nedostatky vynahradily.

Ve výsledku si tedy v rámci dětských her osobně myslím, že na Switchi nemáte ideálnější volbu. Ve hře není násilí, má velmi hezký vizuál, kvalitní pohádkový soundtrack a třeba možnost pojmenovávat si příšerky je velmi příjemná featurka. Ano, pořád je tu otázka jazykové bariéry, ale děti se dnes učí rychleji a textu tu není mnoho. V tom bych tedy zásadní problém neviděl.

Pokud hledáte hru pro své ratolesti, ideálně od věku 5+, dávám hře 85 % a berte ji. Pokud jste odrostlejší hráč, který měl rád minulé Yoshiho hry nebo celý Marioverse, jsme se známkou poněkud níže. To ale nic nemění na tom, že jde o příjemnou a relaxační hříčku, která má srdíčko a hodně nápadů lemovaných velmi příjemným kresleno-2.5D vizuálem.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Conquest.