Ys X: Proud Nordics: Recenze vylepšení jednoho z nejlepších dílů série

Už od prvního přičichnutí k JRPG hrám od studia Falcom jsem vždy více tíhnul k podsérii The Legend of Heroes nesoucí titul Trails. Ys pro mě tak dlouhou dobu představovalo jakéhosi odlehčenějšího bratříčka, který více stavěl na akčních soubojích než na silném příběhu. To se ale změnilo ve chvíli, kdy mě kamarádi donutili zkusit Ys VIII: Lacrimosa of Dana. Velmi rychle jsem zjistil, že tahle série má vlastní, výrazně akčnější DNA a že je potřeba ji brát jinak, tedy jako přímočařejší, svižnější a dobrodružnější zábavu. Od té chvíle jsem si ji velmi oblíbil.

Recenzovaná verze: PC

Není tedy divu, že jsem po Ys X: Nordics skočil hned po jeho západním vydání. Jenže během hraní už se stihla objevit definitivní verze Proud Nordics, která slibovala nejen nový obsah, ale i různé úpravy a celkové vyladění zážitku. Nakonec jsem se tak po menším přemáhání rozhodl původní verzi odložit a počkat právě na tuto novou edici. Jak tedy dopadla? A vyplatí se i těm, kteří už původní Ys X hráli? Právě na to se zaměříme v této recenzi.

Hned na začátku ale musím říct, že se budu soustředit hlavně na to, co Proud Nordics přidává a v čem působí lépe. Pokud ale o tomto díle slyšíte poprvé, sluší se nejprve zmínit, jak na mě funguje samotný základ hry. Ys X: Nordics na mě ze začátku působilo možná trochu rozvláčněji. První dvě kapitoly se dost soustředí na worldbuilding a seznamování s postavami i prostředím, takže rozjezd je pomalejší, než by mi ideálně vyhovovalo. Jakmile se ale příběh rozjede, hra si dokáže tempo udržet a nabídne velmi solidní dobrodružství. Nečekejte nic extrémně originálního, v jádru jde stále o klasické zachraňování světa před velkou hrozbou, kde hlavní tíhu nesou Adol a Karja. Přesto to funguje hlavně díky jejich vzájemné dynamice a tomu, jak se během cesty postupně budují vztahy s dalšími postavami.

Gameplay je oproti Ys VIII a Ys IX poměrně odlišný, což může fanoušky zpočátku překvapit. Jakmile si ale člověk na nový systém soubojů zvykne, velmi rychle zjistí, že právě v něm tkví jedna z největších předností celé hry. Souboje jsou svižné, uspokojivé a velmi odměňující, jakmile se dostanete do správného rytmu. Vedle klasických střetů na souši tu navíc hraje důležitou roli i loď Sandras, její vylepšování a námořní bitvy. Ty většinou nejsou přehnaně náročné a dají se zvládnout i s jednodušší strategií, ale některé silnější nepřátelské lodě umí představovat citelný skok v obtížnosti. Potěší i to, že se i tentokrát můžete sbližovat s postavami, které během příběhu zachráníte, čímž celý svět působí živěji. Vedlejší questy nejsou zbytečně natahované a většinou dokážou příjemně doplnit hlavní linku. Velkou pochvalu si zaslouží i soundtrack, který výborně podtrhuje atmosféru jednotlivých momentů, a také grafická stránka, jež sice technologicky neohromí, ale do stylu Ys zapadá velmi přirozeně. Celkově tak Ys X nepřináší žádnou velkou příběhovou revoluci, ale díky zábavnému gameplayi a silnému audiovizuálnímu zpracování jde o velmi solidní díl série.

Právě proto na mě Proud Nordics nepůsobí jako nějaké přepsání celé hry, ale spíše jako chytře rozšířená a dotaženější verze už tak povedeného základu. Osobně mě totiž Ys X velmi bavilo už v původní podobě. Na slabší fázování příběhu nebo pomalejší začátky jsem u Falcomu do jisté míry zvyklý, takže mi to celkový zážitek nijak zásadně nekazilo. Přesto ale musím uznat, že Proud Nordics dokáže výsledný dojem v několika důležitých ohledech zlepšit.

Nejvýraznější novinkou je bez debat ostrov Öland. Právě ten představuje hlavní tahák celé této verze a zároveň i největší zásah do původního obsahu. Nejde jen o jednu malou odbočku navíc, ale o novou větší oblast s vlastními dungeonovými pasážemi, silnějšími bossy a samostatnou EX linkou, která rozšiřuje historii Normanů i jejich dávné minulosti. V tomhle směru Proud Nordics nejvíce ukazuje, že nechce být jen lehce poupravenou reedicí, ale verzí, která hráči nabídne i něco navíc, co má vlastní atmosféru a smysl.

Zároveň je Öland jedním z míst, kde jsem nejvíce cítil, že nová verze pomáhá i tam, kde měl původní Ys X drobné rezervy. V původní hře jsem totiž občas vnímal lehce repetitivní design některých lokací. Nový ostrov a jeho dungeony v tomto směru působí svěžeji, pestřeji a nápaditěji, takže hře dodávají vítanou dávku rozmanitosti. Paradoxně tím ale ještě víc vynikne, jak obyčejně mohou vedle nového obsahu působit některé původní oblasti. To však nic nemění na tom, že právě Öland patří k tomu nejlepšímu, co Proud Nordics přináší.

S touto novou částí hry jsou spojeny i dvě nové postavy, Canute a Astrid. Obě nejsou jen doplňkem do počtu, protože pomáhají lépe rozšířit normanské zázemí a celkové lore této části světa. Canute, který je zároveň Karjiným bratrancem, má v nové lince poměrně výraznou roli a právě přes něj se celý příběh Ölandu dává více do pohybu. Jeho motivace navíc nejsou tak přímočaré, jak se může zpočátku zdát. Astrid do hry také přináší zajímavou dynamiku, ale je trochu škoda, že po většinu času nedostane tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Často tak působí spíše jako podpůrná postava v pozadí, než jako někdo, koho by hra dokázala vytěžit naplno. To je podle mě promarněná příležitost, protože potenciál tato dvojice rozhodně má.

Vedle samotného Ölandu ale Proud Nordics přidává i další obsah, který potěší hlavně hráče, kteří si užívají soubojový systém a chtějí z něj dostat maximum. Patří sem třeba Bergen Arena, tedy koloseum, ve kterém můžete bojovat jako Adol, Karja nebo za oba dohromady a získávat odměny podle rychlosti a úspěšnosti splnění výzev. Přibyl i další dungeon zaměřený více na výzvu a nechybí ani mana board závody, které příjemně rozšiřují jednu z nejzábavnějších pohybových mechanik celé hry. Díky tomu Proud Nordics nepůsobí jako verze, která by přihodila jen jednu novou oblast a tím skončila, ale jako robustnější balíček s několika dalšími aktivitami navíc.

Za zmínku stojí i nová mana schopnost Mana Hold. Ta umožňuje zvedat bloky, manipulovat s objekty v prostředí a v některých situacích také zachytit nepřátelské projektily a odhodit je jiným směrem. V praxi se využívá hlavně při průzkumu a v různých environmentálních překážkách, takže rozšiřuje možnosti, jak svět hry číst a jak se v něm pohybovat.

Proud Nordics ovšem nestaví jen na novém obsahu. Při hraní je znát i to, že se tvůrci snažili původní hru místy vyvážit a učinit ji o něco pohodlnější. Nemluvím o revoluci, spíše o menších úpravách, které pomáhají tomu, aby některé části působily plynuleji, férověji a celkově lépe odsýpaly. V součtu jde sice o drobnosti, ale právě ty nakonec přispívají k tomu, že Proud Nordics zanechává o něco lepší dojem než původní verze.

Pořád ale platí, že základní příběh zůstává v jádru stejný. Proud Nordics z Ys X nedělá úplně jinou hru a ani se nesnaží přepisovat hlavní vyprávění od základů. Nový obsah rozšiřuje svět, přidává další výzvy, nové lokace a něco navíc pro fanoušky soubojového systému i průzkumu, ale příběhově nejde o zásadní přestavbu. Je to spíše bohatší, dotaženější a v některých ohledech příjemnější verze už známého dobrodružství.

Celkově tak Ys X: Proud Nordics vnímám jako nejlepší dostupnou verzi tohoto dílu. Pokud jste ale původní Ys X hráli teprve nedávno, nemyslím si, že má velký smysl se k němu okamžitě vracet za plnou cenu. Novinek tu není málo, Öland je povedený, doplňkové aktivity potěší a některé úpravy dělají hru celkově příjemnější, ale příběhově nejde o tak zásadní rozšíření, aby návrat obhájilo úplně každému. Pokud jste ale tento díl ještě nehráli, pak není moc nad čím váhat. Právě Proud Nordics je verzí, po které byste měli sáhnout, protože nabízí velmi zábavné akční RPG dobrodružství v jeho nejlepší podobě.

Za recenzní kopii děkujeme Nis America.