Hru Alien Isolation 2 od studia Creative Assembly jsme měli možnost na Gamescom v Sega stánku vyzkoušet jako první. Úvodem bych chtěl zdůraznit, než si ze mě kolegové ve svých dojmech budou dělat srandu, že mám z Vetřelců vysloveně hrůzu. Může za to dětské trauma způsobené nerozvážným sledováním tajně půjčené VHS kazety, na kterou jsem měl zakázáno se koukat.
Očividně z dobrého důvodu. Ze stejného důvodu jsem nedohrál první díl celý. Hra mě velmi bavila, ale moje tělo ustojí pouze omezený počet mini infarktů.
Předběžně vystresovaný jsem tedy začal hrát za jistou Blake, která, se svými dvěma parťáky, jede průzkumným vozidlem po planetě Pax. Porucha vozidla na sebe nenechá dlouho čekat a jsme nuceni prozkoumat povrch planety pěšky. Menší výtku mám hned k průzkumu. Ne úplně pohostinná planeta, kterou bičuje bouře, vypadá opravdu hezky (resp bezútěšně), ale měl jsem problém s orientací.
V dešti a mlze samozřejmě nic moc nevidíte, ale hra mi i ne přesně podala, že tenhle kopec, který je o 5 centimetrů nižší než identický kopec o pár metrů vedle, už je vyšplhatelný. Stejný problém jsem měl s podlezením klády, kdy u té špatné jsem dokonce viděl cestu, kterou jsem se později mohl vydat. Vyhýbání se Vetřelci pod otevřeným nebem má být pro sérii velká novinka, takže doufám, že si autoři úspěšně poradí s tím, aby hráče zbytečně nefrustroval blouděním po nejasné mapě.
Po chvilkové procházce přírodou a nalezení ztroskotaného vesmírného plavidla, se Blake rozhodne, že pro pár peněz navíc by se vyplatilo ho prozkoumat.
Sympatický mi přišel alespoň jeden z jejích parťáků, který netrpěl syndromem vedlejší filmové oběti, a rozhodl se vrátit zpátky k vozidlu. Uvnitř ztroskotaného vesmírného korábu už jsem se cítil víc jako při hraní jedničky. Sbírání surovin, mini infarkt z vybouchnutí poškozené konzole, craftování předmětů, mini infarkt ze zvuku vysílačky u nečekané konverzace, hledání a přepínání spínačů, mini infarkt když na vás bafne polomrtvý android, koukání po místech na schování… A samozřejmě se objeví i pan Vetřelec.
Druhá moje menší výtka je, že objevení Vetřelce nemá žádný build up. Atmosféra prostředí jak venku, tak uvnitř, je opět naprosto výborná. Ale po chvilce hledání, přepínání čudlíků a zjištění, že vesmírný koráb je vlastně evakuační modul ze stanice Sevastopol, se Vetřelec prostě objeví. Styl se pak změní na starou dobrou hru na schovávanou.
Bohužel pro mě a moje dětské trauma, jsem byl tou dobou už tak vystresovaný, že jsem zapomněl vypnout baterku, takže mi byl mozek vykousnut poměrně brzo. Nebudu lhát, neměl jsem kapacitu na to, zažít to vícekrát, tak jsem předal hraní kolegovi Halířovi. Ze sledování z bezpečné vzdálenosti jsem usoudil, že v interiéru je Vetřelec stejně chytrý, jako v jedničce. Nevšiml jsem si nějakých nových triků, co by dělal. A pořád se nechával odlákat hozenými předměty. Ale z půlhodinového dema nejdou pokroky v AI moc posoudit. Zároveň schovková mapa byla poměrně malá. Bylo jen pár možností, kudy se plížit, pod který stůl zalézt a kterou klimatizaci prolézt.
Celkově jsem si ale demo velmi užil. Fanoušci jedničky se budou cítit jako doma. Změna prostředí je vítaná změna, akorát v hratelné ukázce nebylo moc využité, takže musíme počkat, co přinese plná hra.