Hry, které propojují naše reálné zkušenosti a zážitky, nejsou ničím novým. V dnešní době existuje mnoho titulů, kde samotné hraní slouží spíše jako nástroj pro kreativitu, ať už v rámci kreslení, psaní, nebo nahrávání vlastních fotografií. V těchto sociálních hrách je už pár let dominantní série Jackbox, případně kdysi na PlayStationu velmi pěkný titul That’s You. Všechny tyto hry však byly primárně zážitkem pro skupinu. Není moc známějších titulů, které by si s podobným propojením reality pohrávaly v rámci singleplayeru.
Hráno s Pictonico Volume 1 (50 miniher) na platformě Android.
Pictonico tento koncept do určité míry přetváří pro jednoho hráče. Vezme fotky z vašeho telefonu, memes uložené v galerii, různé snímky z dovolené a hodí je do série rychlých miniher ve stylu WarioWare. Je to roztomilý nápad, ale jak vypadá reálné provedení?
Pictonico není přímo WarioWare, byť inspirace je zde naprosto zjevná. Koncept je velmi podobný. Čeká vás řada několikavteřinových miniher, kde jsou instrukce často jen jedno slovo a člověk musí rychle zareagovat a pochopit, co po něm hra vlastně chce. Každých pár miniher se navíc tempo a obtížnost zvyšují až do absurdna, dokud neuděláte několik chyb. Ze samotných miniher má ale člověk trochu jiný pocit. Tam, kde WarioWare staví na šílené kreativitě a pečlivě navržených mikrozážitcích, Pictonico spoléhá na něco jiného. Na překvapení. Na to, jakou fotku vám hra zrovna ukáže.
Tento přístup má opravdu svůj půvab. Když se na obrazovce najednou objeví váš kamarád jako poslíček vedle Andreje Babiše, nebo když zapomenutý meme z roku 2022 ožije jako banán, který musíte vyloupat, má to své kouzlo. Dokáže to vyvolat úsměv způsobem, jaký žádné uměle vymyšlené herní postavičky nedokážou.
Aplikace navíc s tímto konceptem pracuje celkem chytře. Postupně prochází jednotlivé fotky a aktivně se snaží do každého kola přinést něco nového. Snímky buď vybírá naprosto náhodně, nebo podle data pořízení. Možností nastavení je tu docela dost.
Jenže ne vše je tak perfektní, jak se může zdát. Samotné minihry jsou totiž v jádru velmi ploché. WarioWare nemuselo přemýšlet nad tím, jak do každé minihry integrovat fotky, a díky ovládání pomocí dotykového displeje mělo větší volnost pro komplexitu a variabilitu jednotlivých her. I tam sice byly minihry, které byly mimo grafické zpracování vlastně přes kopírák, zde ale skoro všechny působí hratelnostně dost podobně. Po pár partiích začne vše splývat dohromady a samotných 50 miniher, které první pack nabízí, se velmi rychle ohraje.
Vybírání obsahu, tedy fotek, ze kterých hra čerpá, má také svá zákoutí. Použít lze pouze jednu specifickou složku, nebo všechny fotografie a obrázky v telefonu. Blokovat konkrétní snímky jde, ale jedná se o zdlouhavý manuální proces. Blokování celých složek najednou možné není, což je škoda. Procházet v pomalé galerii přímo v aplikaci stovky až tisíce fotek a blokovat to, co nechcete vidět, případně někomu ukazovat při hraní, není ideální.
S tím přímo souvisí i otázka, která visí nad celou aplikací a nelze ji ignorovat. Pictonico potřebuje přístup k vašim fotografiím, tedy potenciálně k celé galerii. Hra sice ubezpečuje, že vše probíhá lokálně a žádná data nikam neodcházejí. V době, kdy se ochrana soukromí a nakládání s osobními daty řeší čím dál hlasitěji, je ale přístup ke všem fotkám jako podmínka používání aplikace přinejmenším znepokojivý. Není to nutně důvod k panice, ale příjemný pocit to ve mně nenechalo.
Cenový model pak celou rovnici trochu komplikuje. Prvních padesát miniher stojí dvě stě korun, dalších třicet pak sto padesát. Obě sady jdou hrát samostatně i dohromady, na čemž není nic špatného. Otázkou ale je, zda to není trochu moc za něco, co působí spíše jako hříčka, která se rychle okouká.
A to je vlastně nejpřesnější shrnutí Pictonico. Je to zábava na chvilku. Okamžik, kdy váš kamarád uvidí svou vlastní tvář v absurdním herním kontextu, zní sice kouzelně, ale kdy přesně nastane? Nad celou hrou visí palčivá otázka, kdy ji vlastně vytáhnete. S kamarády u pár piv? Možná. I tak se ale nelze ubránit lehce nepřirozenému pocitu, připomínajícímu ty reklamy na původní Switch, kde někdo na večírku vytáhne konzoli a všichni nadšeně hrají Mario Kart. V teorii funguje vše. V praxi je to trochu jiné.
Pictonico je hezký nápad, který obstojně funguje v krátkých dávkách a dokáže vykouzlit upřímný úsměv. Jako plnohodnotná hra ale pokulhává. Ploché minihry splývající dohromady, celkem vysoká cenovka a otázka soukromí vašich fotografií z ní dělají spíše zajímavý experiment než titul, ke kterému se budete pravidelně vracet. Každý však máme sociální cítění nastavené trochu jinak. Je tedy klidně možné, že pro mnohé půjde o velmi příjemnou kratochvíli, která vám s kamarády za ty peníze stát bude.