Pragmata - Recenze pixarovského sci-fi dobrodružství!

Pragmata byla v mém hledáčku už od oznámení. A jelikož Capcom jako vývojářské studio mám rád, dovolil jsem si mu plně věřit. Krom oznamujícího traileru a pár popisů mechanik jsem všechny další ukázky i demo ignoroval. Chtěl jsem do toho jít s minimem informací, takže jsem vlastně krom toho, že hra nabídne puzzloidní combat a parťačku vám bude dělat malá holčička, moc nevěděl. O to víc jsem pak byl překvapený a nadšený z toho, jak kompaktní a ucelené dílo Pragmata je.Ukazuje, jak může i jednoduchá stavba hratelnosti skvěle fungovat, když se během herní doby postupně přidávají nové nápady nebo obměny už zavedených mechanik. Můj čas strávený s hrou byl jedno velké potěšení a v této recenzi se vám ho pokusím předat. A snad i přesvědčím ty z vás, které demo naplno neoslovilo.

Recenzovaná verze: PC

Přirovnání, které mi během prvních pár hodin neustále běhalo hlavou, je Dead Space smíchaný s animáky od Pixaru. Máte tu vesmírnou základnu, hrdinu v robotickém obleku a sice ne hordy rozličných zrůd, ale stejně smrtící roboty. I přes to má děj obrovské srdce, které je právě dost podobné tomu, co umí kultovní animační studio.

Hrajete za Hugha, člena vyšetřovacího týmu vyslaného prověřit lunární výzkumné zařízení, které se náhle odmlčelo. Jak asi tušíte, věci se rychle zkomplikují. Hugh zjistí, že řídící AI systém stanice, IDUS, se utrhl ze řetězu, a z lidí, kteří měli být na základně přidělení, nezůstal nikdo k nalezení. Ztracený a sám nakonec narazí na podivnou, dětsky působící androidku Dianu a společně se musí pokusit IDUS opravit a najít cestu zpět na Zemi.

Hlavním středobodem příběhu je právě vztah Hugha a Diany. Tvůrci už v prvních minutách hry umně nastíní jeho motivaci i zárodky osobnosti, které se naplno rozvíjejí během společného putování lunární stanicí Cradle. Jejich cesta se dotýká témat jako hledání vlastního místa, otázka toho, co je rodina, a čeho si na světě, respektive na Zemi, vážíme.

Hugh, který vyrůstal bez biologických rodičů a žádnou vlastní rodinu nemá, se tak postupně stává neplánovaným otcem. V sobě samém otevírá emoce a otázky, které dlouho neviděl, a zároveň Dianě ukazuje krásy i ztrasti lidského života. Je to vlastně hřejivý příběh, jen zabalený do akční sci-fi střílečky.

To, jak melancholicky, ale i s nadhledem tvůrci s příběhem pracují, se mi líbilo. Je to podpořené velmi povedenými hereckými výkony v anglickém dabingu a budování vztahu je tu uvěřitelné. Jedinou výtkou je, že bych se klidně nebránil více cutscénám nebo scénám, kde spolu postavy normálně interagují. Filmečků je tu sice dost, ale místy mi přišlo, že je to až příliš rozředěné akcí na úkor toho, že by se tvůrci mohli v jejich vztahu pohrabat hlouběji. Pro mnohé hráče to bude nejspíš dostačující, mně, jako člověku, který má rád hlubší narativ, tam přeci jen něco chybělo. Hlavně na začátku mi přišlo, že se jejich vztah vyvine až moc rychle.

Na druhou stranu se pořád bavíme o akční hře, kde je gameplay stejně důležitý jako příběh, někdy i o něco víc. A právě tady Pragmata ukazuje, proč ji Capcom postavil takhle.

Jak někteří víte, nejzajímavějším prvkem hry je soubojový systém s puzzle prvky. Diana umí hackovat, což je klíčové při boji s nepřátelskými roboty. Funguje to tak, že při souboji zamíříte zbraní a na obrazovce se objeví čtvercová tabulka, která se tvarem i velikostí mění podle typu nepřítele. V ní máte zelené finální políčko, ke kterému se musíte dostat. Jakmile se k němu dostanete, hack je úspěšný a oslabíte nepřítele.

Jenže není to tak jednoduché, jak to zní. Cestou k cíli je ideální projet přes modrá políčka, protože čím víc jich cestou posbíráte, tím větší damage nepříteli udělíte. Do toho ale musíte pořád sledovat útoky protivníka, v pravý čas uhnout a nenechat se semlít. Je to místy docela fuška, protože hack je časově omezený a navíc se musíte vyhýbat i varovným políčkům, která vám hack přeruší.

Z popisu to možná zní chaoticky, ale není. Mechanika je velmi jednoduchá na pochopení, jen v praxi umí potrápit. Je to takový akční multitasking, protože vlastně ovládáte dvě postavy naráz. Ne vždy se vyplatí riskovat jen kvůli co nejvyšší damage. Často je lepší hrát bezpečně a dávat pozor na okolí.

A aby toho nebylo málo, postupem hry se na tenhle základ nabalují další úskalí. V soubojích tak uhýbáte laserům, vyhýbáte se vyznačeným polím, do kterých udeří blesk, nebo řešíte další drobné komplikace, které vás nutí být ve střehu. Díky tomu mě combat nikdy nezačal nudit. Navíc na to ani nebyl čas, protože jsem se musel soustředit, abych vnímal všechno, co se děje.

Variabilita nepřátel není podle mě obrovská, ale přišla mi dostačující. V pozdější fázi hry na vás chodí v různých kombinacích a to zase příjemně obmění akci. Nevadilo mi ani to, že někteří působí jako upravené verze předchozích, protože v praxi to pořád funguje.

Typický příklad je situace, kdy bojujete s robotickým samurajem, odstřelovacím dronem a koulí, která na vás posílá rakety. Ty ale můžete dodatečným hackem obrátit proti nepříteli. A aby toho nebylo málo, kolem se ještě motá pár základních robotů. Je to přesně o multitaskingu, čtení terénu a úhybech, které provádíte třeba díky thrusterům na botách. Můžete se vznášet, doletět při skoku dál, nebo udělat rychlý výpad.

K hackování navíc přibývají tzv. nodes, které vám dají různé bonusy, pokud přes ně na hacking obrazovce projedete před tím, než trefíte jádro. Můžete například ochromit obranu nepřítele, rozšířit hack na další cíle v okolí, nebo protivníka zmást tak, aby útočil na své.

Vedle toho je tu i poměrně rozsáhlá plejáda zbraní. Hodně mě těšilo, jak je hra postupně dávkuje. Třeba po šesti hodinách přijde nová zbraň a hratelnost se hned zase osvěží. Máte tu automaticky dobíjenou „základní“, která s vámi zůstává celou dobu, a k tomu třeba sticky bomb zbraň, laser, který dává víc damage podle délky zásahu, pak jednu vytvářející vašeho dvojníka, nebo něco jako brokovnici, která má málo střel, ale umí být ničivá. Do loadoutu si můžete vzít vždy čtyři zbraně, každou z jednoho druhu, a k tomu dvě náhradní. Když náboje dojdou, Hugh zbraň odhodí, ale nebojte, při průzkumu nacházíte další a ve vašem shelteru si paknově nalezenou můžete vyrobit.

Než se ale dostaneme k shelteru/základně, rád bych probral lokace. Nejde o obrovské otevřené světy, spíš o větší arény propojené lineárními koridory, s několika možnostmi zabloudit při hledání bodů na vylepšení, dárků pro Dianu a dalších odměn. Hra je v tomhle hodně štědrá. Na každém kroku máte co najít a explorace je zábavná i na menším prostoru. Navíc je všechno tak nějak poblíž, takže to motivuje i hráče jako jsem já, notorického necompletionistu, sbírat skoro všechno. Diana má navíc senzor, který vám hezky ukáže, kde se co ukrývá, a zároveň vidíte, kolik jste z dané lokace už vysbírali.

Ten pocit, že hra neustále odměňuje a sype vám nové věci, se táhne celou stopáží. Ať už jde o upgrady, zbraně, dárky nebo nové featury do hackování.

Narazíte i na červené dveře, ke kterým potřebujete stejně barevnou kartu. Za nimi vás čeká výzva, typicky likvidace silnějších nepřátel, a samozřejmě bohaté odměny. Je to fajn a do průzkumu to přidává další motivaci.

Před hraním jsem se trochu bál, že prostředí bude sterilní a všechno bude působit stejně. Naštěstí na to tvůrci šli chytře. Gró výzkumné stanice je obří 3D printer, kterým bývalí obyvatelé tiskli nejrůznější věci. Díky tomu se podíváte třeba do města připomínajícího New York nebo do lokace prorostlé stromy a přírodou. Takže žádné nekonečné stejné koridory se nekonají, spíš naopak.

Navíc to hezky koresponduje s příběhem. Diana se přirozeně doptává na věci z lidského světa a roztomile se s ním seznamuje, což znovu dobře dotváří vztah hlavní dvojice.

Poté, co prozkoumáte příběhovou lokaci, obvykle přijde boss. A boss fighty jsou jedno z největších lákadel hry. Jsou epické, dokážou frustrovat, ale tím správným způsobem, a opravdu prověří vaše hackerské schopnosti, timing i mixování zbraní. Bossové vypadají opulentně, mají různé fáze a postupně přidávají nové útoky podle toho, kolik jim už ubralo zdraví. Často jde o obří mechy a vítězství je díky tomu opravdu zasloužené. Obtížnost mi přišla celkově férová, i když občas najdete větší spiky.

Teď už je na čase rozebrat váš shelter. V každé větší lokaci najdete únikovou cestu, která vás do něj dovede. Je fajn, že se tam můžete během mise uchýlit, aniž byste ji přerušili, vylepšit si věci za nasbírané body, vyléčit se a pak se vrátit zpátky do akce.

Shelter nabízí víc než jen upgrady zbraní, životů, úhybů nebo síly hackování. Můžete si popovídat s Dianou, dát jí dárek a sledovat ji, jak si pak hraje. Třeba s míčem nebo na klouzačce. Dárky jsou navíc součástí setů a když jeden komplet posbíráte celý, vytvoří se třeba dětský pokojíček. Je to milé. Jen mě mrzí, že s ní Hugh neumí interagovat víc přímo. Často její reakce vidíte hlavně ve chvíli, kdy nový dárek získá, jinak musíte chvíli čekat, až si s tím sama začne hrát.

Největší devízou shelteru je ale tréninková simulace. Ta skrývá velké množství časových aktivit za odměny. Třeba sbírání předmětů na pohyblivých plošinách, likvidace nepřátel do limitu, nebo vyhýbání se laserům. A splnění má často podmínky navíc, například že nesmíte dostat damage, nebo extra odměnu za ještě rychlejší čas. Je to skvělá aktivita, když si chcete odpočinout od příběhu. Mě to bavilo hodně.

Což vlastně platí pro celou hru. Ve většině aspektů jsem nadšený. Podporuje to i vyladěný technický stav, hra vypadá skvěle, detaily i odlesky jsem si užíval a nesetkal jsem se s žádným výrazným bugem. Třešnička na dortu je povedený soundtrack, který nabízí hodně melodických skladeb a není to jen šum do pozadí.

Přesto mám jednu výtku. Je to poměrně stereotypní náplň misí. Často se dostanete ke dveřím, které mají třeba pět zámků, a vy je musíte po lokaci najít, nahackovat a pak velké dveře odemknout. Nebo hledáte určitý počet chipů. Není to dealbreaker, ale i na herní době kolem 10 až 14 hodin se ta opakující se formulka začne lehce zajídat.

To je ale víceméně jediné. Ve výsledku jde o naplňující, semknuté dobrodružství, které dělá věci dobře. Ano, rozlohou je to menší hra, ale o to víc je funkční. Nabízí spoustu detailů, velmi milý a povedený příběh a drobné nedostatky tím kompenzuje na plné čáře.

Pokud hledáte akci se srdíčkem, která vás bude odměňovat a není zbytečně natahovaná, tady neuděláte chybu. Za mě adept na jednu z her tohoto roku.

Za recenzní kopii děkujeme společnosti Cenega