RECENZE: Outbound – Hledání klidu v ozvěnách prázdného světa

Žánr survival her má mnoho tváří – od drsného mlácení do stromů v Sons of the Forest až po komplexní tovární systémy v Satisfactory. Outbound si z tohoto bohatého světa vybírá tu nejpohodovější cestu zaměřenou na technologie a udržitelnost. Je to oáza klidu, udržitelný život a nekonečné silnice v utopické budoucnosti, kde největším nepřítelem není hlad, ale špatně zaparkovaná dodávka.

V téhle dodávce jsem neseděl sám, společnost mi dělal kolega a parťák Vivaldi z partnerského webu SomGeek. Společně jsme křižovali krajinu, ladili solární panely a testovali, co všechno tahle utopická jízda nabízí. Pokud vás zajímá i jeho pohled na technické aspekty a herní svět, odkaz na jeho podrobnou recenzi najdete na konci tohoto článku.

Recenzovaná verze: PC

Život v krabici, kterou si zamilujete

Základní premisa je zajímavá - vaše dodávka je váš život, vaše pevnost i vaše dílna. Nezačínáte na zelené louce, ale v interiéru prázdného plechového vozu. Ten se pod vašima rukama postupně mění v technologický unikát. Hra nabízí určitou svobodu v oblasti base-buildingu, kde si do dodávky instalujete funkční prvky, jako jsou tiskárny, bateriová úložiště nebo kuchyňské kouty.

Samotné stavění funguje na modulární bázi a do krve vám přejde téměř okamžitě. Je jen na vás, jestli se spokojíte s terasou na střeše, nebo se pustíte do ambiciózní patrové nástavby, která dodávku promění v regulérní dvoupatrovou dílnu na kolech. Ten pocit zadostiučinění, když sledujete, jak se po stranách plynule vysouvají automatické markýzy a vše do sebe přesně zapadá, je prostě k nezaplacení. Právě tento viditelný pokrok a neustálé vylepšování vaší základny je tím hlavním důvodem, proč u hry strávíte desítky hodin. Ale hezky popořádku – ne všechno na téhle cestě šlape jako hodinky a těch mínusů se nám během hraní nastřádalo bohužel víc, než by nám bylo milé.

Ekologie jako jádro hratelnosti a průzkum světa

Outbound geniálně využívá koncept udržitelnosti. Místo neustálého hledání benzínu nebo uhlí vás hra učí spolupracovat s přírodou. Energie větru a vody není jen kosmetický doplněk, ale základní zdroj pro napájení vašich tiskáren a kutilských stolů. To vytváří zajímavé strategické momenty při cestování různorodými biomy.

Průzkum světa začíná v mírných lesích, které jsou pro první krůčky naprosto ideální oblastí. Najdete zde totiž hojnost dřeva na základní stavby i dostatek borůvek, které vás v začátcích spolehlivě zasytí, nebo jimi nakrmíte místní faunu. Jakmile se však vydáte dál, narazíte na vyprahlé pouště, kde sice technologie jedou na plné obrátky, ale jinak krajina působí vyprahle a nehostinně. Tím to ale nekončí – svět se postupně otevírá a nabízí stále náročnější výzvy. Od slaného vzduchu na pobřeží, kde pátráte po dalších materiálech, až po větrné štíty vysokých hor, kam se dostanete až s pokročilou technologií a vylepšenou dodávkou.

I přes krásnou stylizaci ale svět působí až příliš opuštěně. Absence NPC postav je citelná a po čase se dostavuje pocit prázdnoty, který nezachrání ani krásné výhledy. Hře by nesmírně slušelo, kdyby v budoucnu vývojáři umožnili tvorbu komunitních serverů, kde by se větší skupiny hráčů mohly scházet, obchodovat a tvořit živé nomádské osady. Aby průzkum nebyl jen o surovinách, tvůrci do světa schovali spoustu sběratelských předmětů. Můžete sbírat obrazy, nebo hledat zahradní trpaslíky schované na těch nejméně pravděpodobných místech. Milým detailem je také možnost stavění cairnů na vrcholcích hor nebo zajímavých vyhlídkách. Jsou to drobnosti, které ale skvěle doplňují tu pohodovou atmosféru.

Gameplay - věčný hlad po lepším materiálu

Herní náplň stojí na návykovém cyklu: prozkoumej – seber – vyrob – vylepši. Většinu času trávíte buď za volantem svého elektrického camperu, nebo pobíháním v jeho okolí. Sběr surovin je zde velmi přímočarý, ale má své logické stupně. K tomu, abyste se posunuli dál, si musíte na palubních tiskárnách vyrábět stále lepší vybavení.

Celý systém je navržen tak, aby vás nenásilně nutil k objevování nových postupů. Každý vyrobený upgrade nástroje, jako je vylepšený krumpáč nebo pokročilejší srp, není číselným bonusem, ale klíčem k dříve nedostupným materiálům. Zásadní roli v postupu hrají komunikační věže rozeseté po krajině, u kterých můžete stahovat nové blueprinty. Ty vám odemykají pokročilejší technologie a konstrukční prvky, bez kterých se vaše dodávka neobejde. Právě tento pocit technologického růstu tvoří jádro zážitku. Hra vás neustále láká na obzor – stačí stáhnout nový plánek, vyrobit součástku a rázem můžete prozkoumat dříve nedostupné kouty mapy.

I přes veškerou pohodu se ale Outbound občas nevyhne zdlouhavým pasážím. Neustálé přejíždění mezi nalezišti surovin a zdlouhavé craftění některých pokročilých komponentů dokáže být po pár hodinách unavující. Hra v těchto momentech ztrácí švih a mění se v rutinu, která by zasloužila trochu svižnější tempo.

Pes, přítel do nepohody (i pod hladinu) a když se čas zastaví (doslova)

Velkým tahákem je přítomnost psího společníka. Můžete si ho adoptovat a dokonce mu vyrobit speciální vybavení, které mu pomůže při doprovázení vašeho vozu. Pes reaguje na vaše okolí, pomáhá hledat suroviny a svět neskutečně oživuje. Právě u něj jsme ale s Vivaldim narazili na bizarní chyby. Když váš věrný pes skočí do jezera, nečekejte žádné plavání. Pes prostě začne chodit po dně jako ponorka. Absence plavací animace působí nechtěně komicky a sráží jinak skvělou vizuální prezentaci hry.

V multiplayeru by měl Outbound zářit nejvíce. Společné plánování trasy a dělba práce je skvělá věc. Realita je ale bohužel o něco drsnější. Během hraní s Vivaldim jsme bojovali s vážnými bugy v synchronizaci. Nejsmutnějším momentem byl náš pokus využít výtah – zatímco Vivaldi do něj vesele nastoupil a sjel dolů, já před sebou viděl jen prázdnou texturu. Plošina pro mě byla neviditelná a při pokusu nastoupit jsem prostě propadl texturou. Podobně zamrzí i absence kolizí mezi postavami – procházení texturou parťáka působí prostě lacině.

Poslední velkou výtku mám k mechanice plynutí času. Hra sice disponuje krásným vizuálním cyklem dne a noci, ale ten má jeden zásadní logický háček. Zatímco den přirozeně plyne do večera, noc se do rána sama nikdy nepřeklene. Hra vás vyloženě nutí jít si lehnout do postele. Pokud to neuděláte, tma bude trvat klidně celou věčnost. Pro hráče, kteří by raději v noci craftili při lampičce, nebo přejeli do jiné oblasti, je toto násilné zastavení koloběhu času nepochopitelné.

Outbound je neuvěřitelně pohodová záležitost, která vás nadchne svou stavitelskou svobodou, ale zklame technickým stavem kooperace. Absence života v herním světě a nespolehlivý multiplayer jsou mouchy, které zatím brání v dosažení plného hodnocení. Pokud vývojáři vdechnou světu život a opraví chyby, bude to povinnost pro každého fanouška cozy survivalu. Takhle je to 'jen' poctivý nadprůměr.

Recenzi mého kolegy naleznete zde .

Za poskytnutí recenzní kopie děkujeme společnosti Marchsreiter Communications.