Security 51: Recenze Papers, Please klonu, kterému chybí větší hloubka

Klonů Papers, Please je poslední dobou jako hub po dešti. Máme tu jak ty, které se jeho mustru drží pevněji a pouze obměňují zasazení, tak jiné, které využívají hratelnost postavenou na schvalování dokumentů k osobitějšímu a originálnějšímu celku.

Security 51 patří spíše do první kategorie a přináší osvědčenou hratelnost do prostředí výzkumné laboratoře. Kromě rozhodování o tom, kdo může dovnitř a ven, se zároveň snažíte vést výzkum proti zombie apokalypse, podivným parazitům či hnilobě, která sužuje město i lidi kolem vás. Jednoduše se snažíte zabránit blížící se katastrofě. Na papíře to zní jako funkční zasazení. To, zda ho hra dokázala přetavit v něco zábavnějšího a nejde pouze o jiný vizuál stejného konceptu, si právě povíme.

Recenzovaná verze: PC

Vžijete se do role nového hlídače v přísně střežené laboratoři a vaším úkolem je, jak jinak, naslouchat příkazům, podle kterých dovnitř i ven vpouštíte různé osoby. Zpočátku je všechno jednoduché. Jméno, číslo či fotografie se musí shodovat v dokumentech s ID průkazem daného člověka.

Brzy se ale situace začne přiostřovat, jelikož do hry vstupují nakažení i prvky kosmického hororu. Celé zasazení se totiž odehrává ve městě kráčejícím ke kolapsu, kde se postupně začne šířit nákaza. Kvůli nedostatku personálu se navíc do jejího řešení budete muset zapojit i vy a s postupem času získáváte stále větší pravomoci.

Ke klasickému schvalování tak postupně přibude několik dalších nástrojů. Dostanete například rentgen, pomocí kterého kontrolujete kostru a vnitřní orgány, teploměr nebo fotoaparát, jenž může u některých lidí začít zrnit a odhalovat různé anomálie. Při prohlídkách tak narazíte třeba na orgány s očima, robotické části těla nebo pokožku pokrytou podivnou vyrážkou.

Žádná z těchto mechanik není příliš složitá. Většinu kontrol ovládáte podobně, například vedením světla přes jednotlivé části těla a hledáním něčeho podezřelého. Anomálie bývají navíc poměrně zjevné a jen několikrát se mi stalo, že byla nějaká komplexněji ukrytá. U fotoaparátu například stačí sledovat, kde obraz nejvíce zrní, a dané místo následně vyfotit.

Obtížnost tak nepramení ani tolik ze samotného ovládání přístrojů, ale především z dlouhých seznamů instrukcí, které dostáváte každý den.

Je proto potřeba mít poměrně dobrou paměť, protože se pravidla pravidelně mění. Jednou například dostanete příkaz nechat ochrankou eliminovat člověka s konkrétní vnitřní anomálií, jindy zase musíte pustit dál někoho, kdo má jinak všechno podezřelé, ale zároveň splňuje specifickou výjimku, třeba vyrážku na krku.

Před začátkem směny je tak vždy dobré si jednotlivé příkazy pečlivě nastudovat a při kontrole postupovat rozvážně. Obtížnost mi ale nepřišla příliš vysoká. Většina mých chyb byla způsobená spíš vlastní zbrklostí. Jednou jsem například zapomněl člověka prohlédnout všemi dostupnými rentgeny, jindy mi vypadl z hlavy jeden z příkazů v seznamu.

Jakmile se spletete, dostanete menší finanční penalizaci a okamžitě po rozhodnutí zjistíte, kde přesně jste udělali chybu. Pokud se ale rozhodnete celý den restartovat, počítejte s tím, že návštěvníci jsou náhodně generovaní a nepůjde tedy jen mechanicky zopakovat předchozí postup.

Tento klasický herní loop ve svém základu fung

uje dobře a podporuje ho velmi hezký a detailní pixel art. Ten pomáhá budovat atmosféru, která je často také dost humorná, protože Security 51 se rozhodně nebere přehnaně vážně.

Tvůrci se navíc snaží přidat ke klasickému schvalování další vrstvu. Musíte například hlídat také lidi odcházející výtahem a pravidelně kontrolovat, zda mezi nimi není někdo nakažený. Pokud ano, můžete ho nechat zabít nebo poslat na další výzkum.

Tam si následně vybíráte z různých absurdních procedur. Dojde třeba na test s gumovou kachničkou ve vaně, diskokouli nebo zamoření místnosti nějakou látkou či virem. Pokud zvolený test anomálii správně odhalí, otevřou se vám nové možnosti, jak bojovat proti šířící se nákaze ve městě.

S tou se vypořádáváte pomocí výběru různých plánů, které vám ale zároveň ubírají body z ukazatele příčetnosti. Ten se snižuje i při špatném schválení dokumentů a vedle něj musíte hlídat také hlad. Obě potřeby doplňujete především nákupem potravin.

Kromě toho lze peníze utrácet za různá vylepšení. Ta mi ale přišla poměrně zbytečná a bez problémů jsem se obešel i bez nich. Některá například pouze zvětšují oblast, kterou vidíte při kontrole vnitřností pomocí rentgenu. Místo investování do těchto bonusů mi proto přišlo výhodnější šetřit prostředky na uspokojování základních potřeb.

A právě tady se dostávám k hlavnímu problému celé hry. Hodně věcí na mě totiž působilo spíš jako něco, co má na první pohled vytvářet dojem větší hloubky, než jakou ve skutečnosti má.

Kontrola dokumentů je pořád hlavně práce se seznamem pravidel a ani snaha zabránit kontaminaci města není o mnoho komplexnější. V zásadě jde o další systém, který vám ubírá hodnotu z ukazatele a snaží se vyvolávat pocit určitého nátlaku. Neříkám, že mě to nebavilo, protože právě tato část vytváří alespoň nějaký rámec příběhu. Přesto na mě působila poměrně jednoduše a povrchně.

Podobně jsou na tom samotní lidé, se kterými během směn přicházíte do kontaktu. Chybí jim výraznější emocionální jádro a hra vás prakticky nikdy nepostaví před složitější nebo nervy drásající dilemata, ke kterým přitom celé zasazení přímo vybízí.

Postavy navíc často opakují podobné hlášky a kvůli absenci výraznějších příběhových charakterů nebo celkově rozvinutější zápletky začne svět působit trochu ploše. Je to škoda, protože právě na pozadí by se klidně mohl odehrávat nějaký výraznější příběh.

Samotný hlídač, za kterého hrajete, přitom působí jako docela vtipný chlapík. Na začátku každého z celkem 29 dnů ho zastihnete při nějaké drobné aktivitě. Jednou nešikovně pije čaj, podruhé třeba vyšívá. Právě jeho osobnost bych se nebál rozvést podstatně více, protože už v těchto krátkých momentech dokáže být sympatický.

Celá hra přitom zabere zhruba čtyři hodiny, takže by nějaká výraznější příběhová linka podle mě tempo nijak zásadně nenarušila. Naopak by mohla dodat větší váhu tomu, co se kolem vás postupně odehrává.

Security 51 rozhodně není špatnou hrou. Jen kromě změny zasazení, kosmického hororu a několika humorných podivností nepřináší do konceptu Papers, Please-like titulů mnoho vlastního. Ve výsledku jde spíš o povinné odškrtnutí pro hráče, kteří mají tento typ her rádi.

Neurazí, ale zároveň od něj nečekejte nic zásadně nového. Je to příjemná výplň na dva večery s nádherným vizuálem, funkčním humorem a sice poměrně mělkou, ale na čtyři hodiny stále zábavnou hratelností.

Security 51 tak není špatnou hrou, jen i přes atraktivní zasazení zůstává poměrně průměrnou. Pobavit dokáže a čtyři hodiny v ní podle mě utečou bez větších problémů. Jen od ní nečekejte o moc víc.